#230
“Seznámili jsme se v září 2007 na veletrhu v Brně, kde jsem byla jako hosteska u Promotýmu bezpečnosti silničního provozu. Tom tam přijel jako automobilový závodník besedovat na toto téma a pomáhat s organizací celé akce. Jeho táta se dost okatě snažil dát nás dohromady a pořád nás někam společně posílal. V té době jsme se tomu jenom smáli. Osudová výstava byla pro nás až ta druhá v Praze v Holešovicích, kde jsme spolu chodili na obědy a jeden večer jsme se domluvili, že bychom společně s kamarády vyrazili za zábavou do klubu. Ten večer skončil u mě a od té doby jsme spolu vlastně každý den. Po měsíci se nám naskytla možnost odjet spolu na dovolenou do Thajska. Musím říct, že jsem se toho bála. Přeci jen odjet s člověkem, kterého znám sotva dva měsíce takhle daleko a být spolu 14 dní od rána do večera… Řekla jsem si, no co, buď si budeme rozumět, nebo ne… A jak to dopadlo, už všichni víte.
Zasnoubení proběhlo už v Českém Krumlově, kam jsme se přestěhovali… jedno krásné odpoledne v březnu 2010 na procházce se psem. I když zasnoubení tomu říkat asi nemůžeme, jednoduše jsme se na svatbě domluvili a prstýnek koupili společně o měsíc později.
Všem přeji krásné přípravy na Váš svatební den, nikým se nenechejte otrávit, tradice-netradice, udělejte si vše podle vás dvou. Je to přeci VÁŠ den!”
“Seznámila nás sestra, která po nás dodnes vyžaduje provizi za zprostředkování kontaktu. Mně se líbil Mišák už čtvrt roku předtím, než jsme spolu začali chodit, ale neumím nikoho balit, takže jsem vyčkávala a modlila se. Ano, jsem věřící, Mišák ateista. To byl jediný hlavní důvod, proč jsem pak po prvních rande váhala, zda to může celý život fungovat. Pomohla mi hodně moje babička, které jsem se jednou zmínila, jak se věci mají.
internet”Začalo to někdy v mých 12 letech, kdy ten roztomilý blonďáček s hříbkem na hlavě přišel do našeho kytarového kroužku. Tam jsem si ho poprvé všimla a zaujal mě. Potom jsme se dlouho neviděli a v mých sedmnácti jsme se potkali na diskotéce a oba jsme věděli o koho jde. Začali jsme spolu chodit, ale v mé mladické nerozvážnosti jsem to ukončila po pouhých třech týdnech. Dlouhá léta jsme si nemohli přijít na jméno. Já v Olomouci, on v Chrudimi… Osud tomu chtěl, že mi jednoho dne přišel na mysl a tak díky moderním vymoženostem jako je Facebook jsem si ho našla a napsala mu. Na odpověď jsem čekala asi 2 týdny, ale dočkala se. Vyměnili jsme si telefonní čísla s tím, že si někdy napíšeme… Od té doby jsme si psali denně a po 2 měsících jsme oba věděli, že už spolu chceme být navždy.”
