Lenka: Na jedné akci se spolužáky

#210

 

 

“Bylo nebylo… takhle prý začínají všechny šťastné pohádky… ale teď vážně. Naše seznámení bylo sice pohádkově neuvěřitelné, ale těžko by tehdy někdo uvěřil, že z toho bude svatba…

Svého budoucího muže jsem několikrát potkala se svým spolužákem ze střední školy, ale nikdy jsme spolu nemluvili, ani jsme si navzájem nevěnovali pozornost. Změna nastala na jedné soukromé akci se spolužáky ze střední školy.

Jak jinak – popíjelo se, byla zábava a jak to tak bývá, čas neúprosně plynul a všichni se pomalu vytráceli do svých domovů. Hrstka „statečných“ včetně mě, se přesunula do nechutné nádražácké putyky, která byla v časných ranních hodinách ještě otevřená. Pokračovalo se v zábavě, ale bohužel i mé kamarádky postupně přemohl spánek a já se tehdy dala do řeči s usměvavým mladíkem, jenž se mi představil, jako „Šeřík“ nebo Honza.

Ani nevím, o čem jsme si tehdy povídali, ale chtěla jsem ho vidět znovu. Byl neuvěřitelně charismatický, mužný a nejvíc mě dostalo do kolen, že se učil na uměleckého kováře. Umění a vše s tím spojené mě vždy zajímalo, takže jsme si měli o čem povídat. A protože celou večerní útratu platil on za mě, bylo jasné, že se nevidíme naposledy.

Od spolužáka jsem si vzala telefonní číslo a tehdy ještě zcela nevinně napsala, že bych mu ráda oplatila útratu, kterou jsem mu způsobila. Nečekaně to nebyla naše poslední přátelská schůzka a při těchto okamžicích jsme oba dva zjišťovali, že si výborně rozumíme a je nám spolu dobře.

Nejsilnějším okamžikem pro mě bylo, když mi na jednu schůzku „jen tak“ přinesl vlastnoručně kovanou růži a prsten. Když už s city nešlo dále bojovat, museli jsme vyřešit některé osobní problémy a pak už nám nebránilo nic v tom, abychom se dále setkávali. Zanedlouho jsme spolu začali bydlet.

Nebylo to ovšem tak jednoduché, protože jsme teprve poznávali jeden druhého a učili se dělat kompromisy. Všechny problémy jsme ale zatím zdárně zvládli a tak jsme začali přemýšlet, co dál. Chtěli jsme vlastní bydlení a také se ve vztahu zase o kousek „posunout“.

Jsme mladí, studující i pracující a ano, skoro všichni se nás tehdy ptali jestli „musíme“. Chtěli jsme a tak byla 3. srpna svatba.”

(Foto ze soukromého archivu Lenky a Honzy.)

Petr: V tramvaji

#209

 

“Míšu jsem poznal před šesti lety. Byli jsme dobří přátelé a postupně jsem se do ní zamiloval. Byli jsme ale ještě mladí a nerozvážní (hlavně tedy já) a tak z naší lásky sešlo.

Po zhruba dvou letech, co jsme se neviděli, jsme se náhodou potkali v tramvaji. Vyměnili jsme si kontakt a po pár společně strávených večerech mi bylo jasné, že je to ona!

Dalo to velké úsilí, aby mě Miška vzala na milost, ale podařilo se. Věděl jsem, že s ní chci strávit zbytek života a proto netrvalo dlouho a požádal jsem ji o ruku. A řekla ano! “

Adéla: V kamiónu

#208

 

 

“S Ráďou jsme se poznali, jak už tomu často bývá, přes společného kamaráda. Jak jsem se později dozvěděla, byla to pro něj láska na první pohled, pro mě až na několikátý.

Než jsme spolu začali chodit, uběhlo spoustu let krásného přátelství a dobývání. Všechny ty zamilované dopisy a nahrané kazety ještě mám a často s nimi Ráďu vydírám. Osudovým se pro nás stal výlet, kdy jsem se ze dne na den rozhodla, že pojedu s Ráďou a jeho milovaným kamionem na pár dní nezávazně do Rakouska. Ale 72 hodin ve velmi malém uzavřeném prostoru udělalo své a já konečně pochopila, že ON je pro mě ten pravý!!! Od té doby vím, že bez něj nedokážu a nechci žít.”

(Foto z archivu Adélky a Radka)

Jana: Ráno v pekárně

#207

 

“Jednou jsem ráno nestíhala a vyrazila z domova nenajedená, nenalíčená, uhnaná. Metro mi stejně frnklo před nosem, tak jsem si v pekařství naproti aspoň koupila nějaké pečivo, abych ukojila kručící žaludek. ON mi galantně otevřel dveře, pustil mě dovnitř, krásně se na mě usmál… A pak se se mnou dal do řeči na peronu. Přiznal, že si nechal ujet jedno metro, aby měl šanci, dát se se mnou do řeči. Sice jsme spolu byli jen chvíli, ale bylo to romantické. Sbalil mě, i když jsem byla nenalíčená a neučesaná a vypadalo to na bad day.”

Lucka: V autobuse

#206

 

“Hrozně dlouho se mi líbil jeden kluk, který se mnou jezdil autobusem. Jenže vždycky v autobuse bylo hrozně místa, takže jsem si měla kde sednout a bylo by trapné, sedat si vedle něj.

Já se styděla, on se styděl, ale bylo to roztomilé. Jenže kdo by to vydržel! Pořád jsme se na sebe koukali a usmívali se. Nic víc. Až jednou ráno jel úplně nacpaný autobus, jela v něm totiž celá školka z vedlejší vesnice. A tak jsem musela stát. Ale vedle mě stál on, konečně příležitost! Tak jsem mu úmyslně šlápla na nohu. Jako omluvu jsem ho pozvala na kofolu a značně to na něj zabralo. Nakonec jsem zjistila, že je to velmi ukecaný kluk, se kterým jsem se vždy měla o čem bavit.”

Linda: Můj nový soused

#205

 

“Ahojky, právě že kouzlo je v tom nehledat. Je to energický tlak, kterému se muži brání.

Já jsem byla 5 let sama, hodně jsem pracovala a pak jsem si uvědomila, že by bylo hezký mít vztah, když už je mi 29. Ale nějak se nevedlo. Pak jsem potkala paní Milenu, která dělá odblokace a našly jsme tam, že kvůli nějakému bloku z dětsví ke mně muži nechtějí, tak jsme to odblokovaly a já do 14 dnů poznala mého nynějšího manžela.

Byla to síla. V bytě, kde jsem bydlela, mi dali výpověď bez udání důvodu, byla jsem velmi slušná nájemnice, tak jsem to nechápala. Tak jsem si rychle našla byt nový. No a tam jsem se seznámila se sousedem, který je nyní mým manželem.

Jsme spolu již 4 roky a je to stále hezké, až na občasné přeháňky samozřejmě. 🙂 Doporučuji tedy udělat si pořádek uvnitř sebe. 🙂 ♥”

Ema: V létajícím balónu

#204

 

“Já nehledala. Nechala jsem to plynout. 🙂 Když jsem potkala svého manžela, tak jsem ještě neměla srdíčko zahojené z minulé lásky.

Rozhodly jsme se s kamarádkou zkusit adrenalin a proletět se v balóně. Letělo nás dvanáct a mezi těmi lidmi byl i on a jeho kamarád. Dali jsme se do řeči všichni čtyři. Já se nepokoušela lovit, on kupodivu také ne, ale viděli jsem se častěji a častěji. Vzniklo mezi námi skvělé kamarádství, volali jsme si čím dál víc, až se to přehouplo v lásku. 🙂 Prostě to přišlo samo. :)”

Nikol: Na základce

#203

 

 

“Se svým přítelem jsem se seznámila na základní škole. On byl v 9. ročníku, já jsem tehdy bohužel chodila s jeho spolužákem. Líbil se mi od začátku, ale nikdy jsem ho neoslovila. On mě neměl v lásce. Ale jak se dozvěděl, že s tím tehdejším přítelem nejsem, tak mi hned napsal. Pozval mě do kina a pak to všechno začalo…
Dělá mě nejšťastnější!”

(Foto ze soukromého archivu Nikol)

Martina: Ve čtvrťáku

#202

 

“Poznali jsme se na škole… Na začátku čtvrtáku přišly nějaký techtle mechtle a na konci čtvrtáku se ke mně nastěhoval… No a bydlí tu už 11 let. 🙂 (a doufám, že ještě pár let vydrží. 🙂 )”

Verča: Na netu, kdo mi pomůže vybrat kočárek

#201

 

“Tak my taky na netu… dala jsem si poslední inzerát, ve kterym jsem hledala někoho, kdo mi pomůže vybrat časem kočárek… Ozvala se hromada kluků, chlapů… Neměla jsem na ně náladu, tak jsem dala inzerát smazat. Asi tak hodinu před tím, než se smazal, mi napsal můj vyvolený.

Na prvním rande jsem si teda říkala, že jsem tu asi omylem, že je šílenej… ale pak mě ta jeho bláznivá osobnost dostala…

Plánujeme miminko a svatbu.”

Monika: Jen tak přes seznamku

#200

 

“Mně v 29 letech zcela přeskočilo, a i když jsem do té doby neměla o mužské zájem, tak jsem si dala inzerát na seznamku.

Po 14 dnech marných pokusů mi napsal ON. Po týdnu dopisování jsme si dali schůzku a stal se zázrak. Já jsem se strašně zamilovala a on taky. Prokecali jsme 6 hodin v kuse. 🙂 Bylo to v pátek 13.

No už jsme spolu přes 5 let, brali jsme se po 2 letech a teď čekáme druhého vytouženého klučíka. ♥ Zamilovaní jsme pořád stejně.
Některé osudy tady jsou opravdu zajímavé.”

Petra: Stavil se za taťkou

#199

 

“To mi bylo 14 a on se stavil za taťkou (dělali spolu v práci), pozdravila jsem „dobrý den“. 🙂 Je o 7 let starší. Ale přeskočila jiskra jako hrom, nic z toho ale nebylo, on byl zadaný… já pak taky, až v mých 19 jsme se dali dohromady.

To jsem šla na pivo s kamarádem, potkala tam i jeho, matně si pamatuju spoustu piva a že mi říkal, že už není zadaný… probrala jsem se ráno u něj v ložnici. 🙂

Letos to bylo 6 let. (11 od prvního seznámení…)”

Katka: Při opravě auta, když jsem byla s jiným

#198

 

“Já jsem toho svého poprvé viděla, když jsem byla s jiným a on mi přijel opravit auto. Musím říct, že to byla láska na první pohled. První moje slova byla: “ten je úžasnej, chci s ním kamarádit”.

No a nakonec se on rozhoupal a teď budeme manželé 2 roky a máme 19měsíční dcerku, takže jsme se do toho pustili s vervou.”

Vlasta: U pokladny na pumpě

#197

 

“Měla jsem čerstvý řidičák. Táta mi, ač nerad, půjčil auto a jela jsem za kamarádkou. Musela jsem natankovat benzín a u pokladny stál takový ramenatý, hezký kluk a ukrutně zdržoval, protože nemohl najít peněženku a opravdu ji zapomněl doma.

Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale vyndala jsem z peněženky pětistovku a podala mu ji. Neznámému klukovi. Vzal si telefonní číslo a adresu, že mi ty peníze přinese. Nějak se s nimi nehrnul a já už se s pětistovkou rozloučila.

Potom mi šéfová vyřizovala, že mám na vrátnici návštěvu. Stál tam s kytkou a pozval mě na večeři a do kina. A byla tak nějak ruka v rukávě. Jak říkávala moje babička.”