Lucia: Ve stylu “Hříšného tance”

#228

“Náš príbeh sa začal v lete na jednom nezabudnuteľnom mieste, jazere Squam. Počas univerzity ma kamarátka nahovorila na letnú prácu v rodinom rezorte v Spojených Štátoch pri mestečku Holderness v Novom Hampshire. Popísala mi to takto: “Predstav si film Hriešny Tanec, len sto-krát lepšie.“ A to Vám poviem… bolo to neuveriteľné leto a cítila som sa celkom ako „Bejby“, až na to tancovanie.

Môjho manžela som stretla hneď prvý večer, čo som dorazila. Darren zaklopal na dvere chatky, kde sme s ďalšou kamarátkou mali stráviť celé leto… vysoký dva metre, široké ramená, kšiltovka na hlave a úsmev cez celú tvár. Hneď sme boli pozvané na párty. Unavené z cestovania či nie… kto by odolal? To, že sa mu páčim, som sa dozvedela od mojich slovenských kamarátov, ktorých sa na mňa vypytoval. Dokopy sme sa dali asi po 2 týždňoch od nášho prvého stretnutia a zostali sme spolu celé leto, krásne štyri mesiace.

I keď bolo všetko perfektné, ku koncu môjho odchodu sme celkom neverili, že to bude trvať aj na ďalej. Veď vzdialenosť je predsa len dosť veľká. Ale akosi sa nám to darilo a Darren ma po pár mesiacoch prišiel navštíviť na Slovensko. Počas našich študentských rokov sme strávili spolu ešte niekoľko letných sezón na jazere Squam a počas roka sme sa vždy stretli v niektorom z Európskych štátov alebo doma na Slovensku. Darilo sa nám to celých 8 rokov, keď ma Darren priamo na kopci s výhľadom na jazero Squam požiadal o ruku.

A rok na to bola svadba na Slovensku, ktorú sme strávili aj s niekoľkými našimi kamarátmi ešte z prvého leta, keď sme sa zoznámili. Na svadbu sa dostavilo pestré zoskupenie národností… niekoľko Američanov, Francúzov, Nórov, Poliakov, Čechov, Nemcov, a samozrejme Slovákov. Na oslavu sme našli plne zrekonštruovaný kemp, ktorý pripomínal ten náš na jazere, kde sme sa s manželom zoznámili.”

Veronika: Seznámila nás sestra (A babička poradila, jak poznat, že je to ten pravý)

#227

“Seznámila nás sestra, která po nás dodnes vyžaduje provizi za zprostředkování kontaktu. Mně se líbil Mišák už čtvrt roku předtím, než jsme spolu začali chodit, ale neumím nikoho balit, takže jsem vyčkávala a modlila se. Ano, jsem věřící, Mišák ateista. To byl jediný hlavní důvod, proč jsem pak po prvních rande váhala, zda to může celý život fungovat. Pomohla mi hodně moje babička, které jsem se jednou zmínila, jak se věci mají.

Tenkrát se mě ptala: „Verunko, umíš si představit, že s ním strávíš zbytek života?“–„Ano,” odpověděla jsem. –„A myslíš, že by si Tě chtěl vzít?“ –„Myslím, že ano,“ řekla jsem. A pak se mě zeptala: „Verunko, víš, jak poznáš, že je to ten pravý?“ Čekala jsem nějaké magické kouzlo a dostalo se mi prosté lidové moudrosti. „To poznáš tak, že tě má opravdu, ale opravdu rád.“

Věděli jsme hned na začátku našeho chození, že náš vztah chceme směřovat do manželství. V srpnu po osmi měsících jsme se zasnoubili a v červnu dalšího roku jsme si řekli své ano. A tohle považujeme za naše doposud nejlepší životní rozhodnutí. Neumíme si už dnes představit být jeden bez druhého a nesmíříme se s tím, co říká okolí: „Počkej za tolik a tolik let…“. Klidně počkáme, protože teď, když jsme spolu, už nemáme kam spěchat.”

Lulu: Stál opřený o zábradlí na St. Michel v Paříži

#226

“Jean-Paul Belmondo, Robert Hossein, Gérard Depardieu …odmalička som vedela, že nie je nad francúzsky šarm a starú školu. Moja teória sa potvrdila v roku 2006, keď som prvýkrat uvidela Thierryho na Place St. Michel v Paríži. Léžerne opretý o zábradlie, decentný úsmev, neodolateľný pohľad… Jeho sa proste nedalo prehliadnuť. Spontánne sme sa dali do reči, prijala som pozvanie na kávu do Starbucks coffee a Thierry si vzal v práci voľno, aby so mnou mohol strávit 3 posledné dni, ktoré mi ostávali do odchodu. Dosť dlhý čas, aby sme zistili, že toho máme veľa spoločného a je nám spolu úžasne. A už je to toľko krásnych rokov čo sme spolu.”

Kamila a Katka: Bydlely jsme vedle sebe

#225

 

 


“Byla to shoda náhod, osudové setkání. Hledala jsem byt, který jsem si i koupila a o dva roky později si tam koupila byt i Kačka, v té době jsme se ale ještě neznaly.

Kačka šla zrovna nakoupit a já zrovna venčila psa, teď už naší fenku Atynku. V té době byla ještě v jiném vztahu, ve kterém jsem byla nešťastná a navíc se v novém městě cítila osamělá. Protože jsem jí přišla povědomá, tak si mě našla na netu a zjistila, že je orientovaná stejně jako já. Napsala mi vzkaz, že jsme ze stejného města a že tu nikoho nezná, tak jestli bych nezašla na kafe. Vyměnily jsme si tři vzkazy a sešly se.

Chtěla jsem v té době být volná, Kačka mě moc nezajímala, ale jednou večer jsem jí zavolala, jestli nezajdeme na pivo. Samozřejmě jsem se podívala i na seznamovací server, jak vypadá, a docela mi přišla sympatická. Kačka byla hrozně zničená z předešlého vztahu, a tak jsem jí nechala dlouze vypovídat. Další den měla jít ke kadeřníkovi a slíbila mi, že mi pošle fotku. Celý den jsem byla zvědavá, zda to bude opravdu tak radikální změna, jak mi řekla. Nechala mě pěkně dlouho čekat a někdy v noci mi přišla MMS… a já úplně koukala, že to snad ani nemůže být ona!! Kačka mě zaujala hodně už u první schůzky i tím, co v životě zažila. Tak jsme zašly do kina a začaly se denně scházet u mě. Bydlely jsme kousek od sebe, takže jsme se k sobě nastěhovaly velmi rychle. Bydlely jsme spolu už po 14 dnech.”

(Foto ze soukromého archivu Kamči a Katky.)

Veronika: Chtěl vrátit půjčené CD

#224

“S Ondrou jsme se poznali na základní škole a byli jsme pět let dokonce i spolužáci. 🙂

Bydleli jsme na stejném sídlišti, sem tam jsme se potkávali, pozdravili se, ale to bylo všechno. Dohromady nás dala víceméně náhoda. Od Ondry jsem měla půjčené delší dobu nějaké CD a jednoho dne mi přišla sms, že by ho potřeboval vrátit. Přišel si pro něj a jak jsem ho uviděla ve dveřích, podlomila se mi kolena. Byl z něj opravdu fešák, ale bohužel zadaný. Já jsem byla po čerstvém rozchodu ze čtyřletého vztahu.

Poseděli jsme u nás a na odpoledne mě pozval na koupaliště. Šli s námi i ostatní kamarádi ze školy a bylo to moc fajn. Večer jsme šli ještě všichni společně na diskotéku a od té doby jsme se vídali čím dál častěji. Nakonec jsme spolu zůstali. Zvládli jsme společně maturitu, mé pětiti leté dojíždění na vysokou školu do Prahy, Ondrovu vysokou školu, první zaměstnání a taky společné bydlení. Po osmi letech jsem byla požádána o ruku a rok na to jsme se vzali. “

Táňa: Letuška a cestující

#223

 


“Prosinec 2007. Saudská Arábie. Linka Rijád – Jeddah. On cestující, ona letuška a obrovské jiskření mezi nimi od první chvíle kdy se jejich pohledy setkaly. Tak bych shrnula naše první setkání.

Celý let se mne na něco vyptával, až jsem mu nakonec dala své telefonní číslo. Poslal mi sms, ještě ani neměl vyzvednutý kufr. Psali a volali jsme si celé Vánoce. 1. 1. 2008 jsme měli první “rande” v libanonské restauraci v Rijádu. Podotýkám, že v Saudské Arábii je zákázáno randit. Muž může jít do restaurace pouze se svojí manželkou a kontrolovat vás může mravnostní policie. O ruku mě Hassan požádal v Egyptě. Hotelový pokoj byl zasypán lístky růží a svíčkami. A já plakala jako malá holka.

Brali jsme se téměř po 5 letech vztahu na dálku. Zažili jsme spoustu krásných a také spoustu složitých dnů, které přináší střet kultur a dálka. Překonali jsme nepřekonatelné a svatba byla pouze zpečetěním hlubokých citů, které k sobě chováme. Svatbu jsme plánovali téměř rok.”

(Foto ze soukromého archivu Táni a Hassana).

Markéta: Spolužák na gymplu

#222

 

 


“Když jsem v září 2000 nastoupila na gympl, ani ve snu by mě nenapadlo, že ten patnáctiletej kluk, co sedí přede mnou bude za dvanáct let mým manželem… Přestože jsme po sobě čtyři roky pokukovali, tak „vyznání citů“ proběhlo až po maturitě. Za těch osm let, co máme to štěstí, že se máme, jsme spolu prožili spoustu krásných chvil i životních zvratů, a poznali, že každý problém se zdá být menším, když ho řešíme spolu, že i když spolu trávíme hodně času, tak nevíme, co to je stereotyp, a že nechceme trávit život s nikým jiným, než jeden s druhým. Žádost o ruku v září 2011 tak nebyla až tak překvapující a šokující, a má odpověď na vysněnou otázku byla předem jasná.”

(Foto ze soukromého archivu Markéty a Richarda.)

Zuzka: Roztomilý blonďáček v kytarovém kroužku

#221

 

internet”Začalo to někdy v mých 12 letech, kdy ten roztomilý blonďáček s hříbkem na hlavě přišel do našeho kytarového kroužku. Tam jsem si ho poprvé všimla a zaujal mě. Potom jsme se dlouho neviděli a v mých sedmnácti jsme se potkali na diskotéce a oba jsme věděli o koho jde. Začali jsme spolu chodit, ale v mé mladické nerozvážnosti jsem to ukončila po pouhých třech týdnech. Dlouhá léta jsme si nemohli přijít na jméno. Já v Olomouci, on v Chrudimi… Osud tomu chtěl, že mi jednoho dne přišel na mysl a tak díky moderním vymoženostem jako je Facebook jsem si ho našla a napsala mu. Na odpověď jsem čekala asi 2 týdny, ale dočkala se. Vyměnili jsme si telefonní čísla s tím, že si někdy napíšeme… Od té doby jsme si psali denně a po 2 měsících jsme oba věděli, že už spolu chceme být navždy.”

(Foto ze soukromého svatebního archivu Zuzky a Davida.)

Zuzka: Seznámila nás kamarádka

#220

“Náš příběh se nezačal na žádném romantickém místě, ale v ranních hodinách v jenom pražském baru. Seznámila nás naše společná kamarádka, která měla původně v úmyslu dohodit mého budoucího manžela někomu jinému, ale mně se od začátku líbil, tak jsem její záměr rychle změnila. Pak následovala další náhodná i méně náhodná setkání a už bylo jasné, že si nebudeme lhostejní. Za pár měsíců jsme spolu již začali bydlet a plánovat společnou budoucnost.

Když jsem odjížděla na služební cestu do Paříže a můj přítel za mnou přijel, nevěděla jsem, že naplánoval speciální překvapení. Pronajatým autem nás odvezl do nádherného venkovského hotelu v Champagne a tam mě při romantické večeři požádal o ruku.”

Veronika a Radoslav: Chodili jsme kolem sebe

#219

 

 

(O svůj hezký příběh se s námi dnes podělila partnerka známého českého zpěváka. Poznáte kterého? )

“Ještě před šesti lety bychom ani jeden netušili, jaký úžasný společný příběh nás čeká. (Současný) manžel tenkrát chodil s jinou, přistěhovali se o dva baráky vedle. Hned první den po nastěhování si mě všiml z okna. Během následujících tří let jsme se potkávali na ulici, byly to jen úsměvy a milé pohledy. Já ale věděla, že chodí s jinou, tak jsem si držela odstup. Jednoho dne mi ale sestra sdělila, že se prý rozešli. Byla jsem zvědavá, jestli se bude chtít seznámit, ale nedělala jsem si příliš velké iluze. On byl známý zpěvák a podle mne určitě i sukničkář. Jenže on mne najednou pozdravil a začali jsme spolu komunikovat. Pak jsem ho potkávala skoro každý den, čekala jsem, kdy mě pozve na rande, ale on si také kupodivu držel odstup. V lednu roku 2009 mi oznámil, že se stěhuje pryč. Pochopila jsem, že je to poslední šance dát mu najevo, že se mi líbí. A tak jsem udělala něco, co bych já sama nečekala – dala jsem mu do schránky dopis s mým číslem. Ještě ten den se ozval a udělal mi tím velikou radost. Pak už to mělo rychlý spád. 30. března jsem přišla na jeho koncert v Praze a 4. dubna jsme spolu již chodili.

O dva roky později mi přichystal nádherné překvapení. 4.dubna 2011 mě požádal o ruku. Mělo to styl – zařídil privátní večeri v luxusní rezidenci na zámku. Udělal to klasicky a roztomile. U fontány na zámecké zahradě poklekl a bylo to. Já samozřejmě řekla ano, protože jsem si byla jistá, že on je ten pravý.”

(Foto ze soukromého archivu Veroniky a Radoslava)
wedme.cz

Veronika: Seznámila nás kamarádka

#218

 

“Když nás seznámila kamarádka, bylo mu sotva čtrnáct let. Přestože já jsem byla starší, což by normálně kluka v tomhle věku mohlo přitahovat, on o mě nejevil sebemenší zájem. Po třech letech jsme se náhodně potkali na jedné diskotéce a to už se na mě díval úplně jinak. Stačil jeden pohled. Oba jsme tomu bezhlavě propadli a zamilovali se až po uši. Pro nás dva je náš vztah procházka růžovou zahradou, i když s ostrými trny. Ale ani ty trny už nás nezraní, protože jsme tady pro sebe. Nejsme na to sami, máme jeden druhého a naše spojitost nám vše pomůže překonat.”

(Foto ze soukromého archivu Veroniky a Rosti)

Lenka: Na vesnické zábavě

#217

 

 

“S manželem jsme se potkali v létě na klasické vesnické zábavě pod širým nebem a v tu dobu jsme měli ještě oba jiné partnery. Společnou řeč jsme našli díky zápletce s mobilními telefony, které jsme měli v tu dobu oba stejné a tak došlo k situaci, při které jsme se začali spolu bavit.

Uplynulo alespoň půl roku a my se od té doby vůbec neviděli, ale oba jsme se během té doby rozešli s našimi partnery. Vzala jsem iniciativu do svých rukou a začala se vyptávát kamarádů, kdo že ten sympaťák na zábavě vlastně byl. A zjisila jsem, že bydlí odjakživa ve vesnici nedaleko od té naší, ale já jsem o něm nikdy neslyšela. Podivná náhoda. Odhodlala jsem se ho vyhledat a oslovit na facebooku a od té doby jsme si nějakou dobu jen dopisovali přes různá internetová média.

A po nějaké době jsme se konečně potkali osobně u místního rybníku, kde jsme se asi tři hodiny procházeli a povídali si o všem možném. Potom už to mělo rychlý spád, protože jsme zanedlouho zjistili, že jsme jeden pro druhého to největší štěstí, jaké nás mohlo potkat. To, že se brzy vezmeme jsme asi věděli od začátku oba, ale manžel to dokázal romantickou žádostí v obleku se šampaňským a spoustou svíček kolem a to vše v našem nově zrekonstruovaném domečku… tak jak jsem si to vždycky představovala.”

(Foto ze soukromého archivu Lenky a Lukáše)

Anna: Na čajovém dýchánku

#216

 

 

“Od mých 14 roků jsme chodily s děvčaty na čajové dýchánky. Ale úplně prvně jsme se seznámili v kostele, v neděli, kam jsme pravidelně chodily s partou kamarádek, štěbetaly a pohlížely jsme si po ogarech.

I když jsme se znali, chodit jsme spolu začali až v mých 18 letech. On došel z vojny, měl galánku se kterou si psal, přišel zrovna na ten čajový dýchánek, kde si pro mě pořád chodil k tanci a pak, že mě doprovodí domů.

Brali jsme se po třech letech 29. 7. 1961. Bydleli jsme spolu až po svatbě, před tím manžel kolikrát utěkal oknem nebo byl schovaný pod peřinou :-). Vůbec jsem u něj nespávala, to se nehodilo a navíc to bylo přes kopec a les daleko.”

 

(Foto ze soukromého archivu Anny a Ludvíka)

Brigita: Láska přes internet (Česko + Kanada)

#215

 

“Náš příběh by se neoriginálně dal popsat třemi slovy “láska přes internet”.

Ani mně samotné se nechce věřit, že má takový vývoj, jaký má. S Mateuszem (původem z Polska) jsme se seznámili na jednom americkém webovém fóru, na kterém já si chtěla zlepšit angličtinu a Matt (anglická verze jména Mateusz) mi s tím chtěl pomoct. Já byla tenkrát v Praze a on v Edmontonu v Kanadě.

Tři měsíce jsme si dopisovali, chatovali, strávili hodiny na telefonu a Skypu a díky oboustranné upřímnosti jsme tak měli šanci poznat se mnohem líp, než má spousta lidí v reálu. I když to možná zní hodně zvláštně, už tenkrát jsme věděli, že se máme rádi, a že jsme jeden pro druhého velmi důležití.

Poté začal Matt studovat zahraniční studium v polské Poznani, takže jsme k sobě hned měli trochu blíž a náš vztah se mohl i nadále vyvíjet tím správným směrem. Po dvou letech dojíždění a vztahu na dálku jsem se vzdala své milované Prahy, našla si práci v Polsku a přesvědčila se, že jsem kvůli lásce schopná přejít hory, doly, řeky i pastviny. Matt mi to po nějaké době vrátil žádostí o ruku a krásným zásnubním prstýnkem… plus moje angličtina se zlepšila asi stonásobně. 🙂

Více jak rok plánování svatby v Praze z Poznaně a několik ‘svatebních’ problémů, které jsme v průběhu příprav museli řešit, se nám v pátek 10.6.2011 vrátili nádherným dnem s úžasnými lidmi, na který i díky nim nikdy nezapomeneme. Několik hostů nám řeklo, že naše svatba byla ta nejkrásnější, kterou zažili, a já osobně si budu asi navždy pamatovat slova mé kamarádky: “Jestli nějaká holčina sní o svatbě, tak v tom snu vypadá určitě takto.” Tato kamarádka předtím nad mým časem stráveným nad plánováním, vybíráním správných dodavatelů, vyráběním dekorace atd. kroutila hlavou.

Nejsem odborník přes vztahy ani svatby, ale i tak bych vám všem chtěla říct, že ať už váš vztah začíná jakkoliv nereálně, když vy oba cítíte, že má cenu na něm pracovat, určitě to stojí za to zkusit to. Stejně jako uspořádat si svatbu podle vlastních představ a přání… ti, co vás mají rádi, to budou respektovat a užijí si VÁŠ velký den s vámi od začátku do konce.”