Iveta: Otčím mé kamarádky

#185

 

“Ani nevím, jestli to tu mám napsat. 🙂 Byl to otčím mý kamarádky. Chodili jsme spolu za jejími i její mámy zády. Když to prasklo, byl to hroznej průšvih. Jenže jsem byla ze sockový rodiny, měla jsem brejle za 150 Kč, dva sepraný svetry (žádnou mikinu), jedny hnusný kalhoty, dvě trička, ke svačině krajíc chleba s máslem a čaj.

Udělal ze mě hezkou holku. Takže mi to za to stálo.

Dnes máme dceru a máme se rádi.”

Tomáš: V restauraci

#184

 

“V restauraci. Tehdá při cestě domů z restaurace mě kamarád v tramvaji přemluvil, ať vystoupíme a dáme ještě jedno v další restauraci, která byla při cestě.

Mně se už nechtělo, opravdu nechtělo, ale přemluvil mě, no a tam jsme se poznali.

Dnes si někdy říkám, samozřejmě s nadsázkou, že jsem možná měl jet domů, ale bůh ví, koho bych měl dnes. Třeba by byla na mne zlá. :-)”

Mirka: Na výstavě koček

#183

 

“Nás seznámila společná kamarádka. Vzala nás na výstavu koček (já dva kocoury, přítel dva kocoury. 🙂 Za týden jsme jeli na dovolenou lézt do hor, za měsíc se sestěhovali a teď, po roce, čekáme mimíse. :)”

Saša: Na tanečním parketu v baru

#182

 

“Tak my se poprvé uviděli na tanečním parketu v jednom baru. 🙂 Tenkrát jsem měla mít noční, ale vyměnila jsem si směnu, takže asi osud. 🙂

Máme 2,5letého draka, v dubnu bude svatba a devítileté výročí v jednom. :)”

David a Kačka: Seznámila nás kámoška

#181

 

“Nás seznámila moje kámoška. Zrovna jsem se vzpamatovávala z jednoho těžkého vztahu, když mě vytáhla na sraz s jejím kámošem, kterého jsem naposledy viděla před třemi roky a vůbec se mi nezdál.

Nechtělo se mi, ale šla jsem. Šli jsme popít s ještě nějakými lidmi, ale pak jsme osaměli a já, ač jsem tohle v životě neudělala, po něm vyjela a dala mu pusu jako malá holka. Z pusy se stalo líbání a pak už jsme se od sebe nehnuli.

A tak je to do teď. Vychováváme spolu naše dva prcky a já jsem šťastná že ho mám – toho nejlepšího tátu a muže. ❤
Miluju ho a i když jsem někdy hrozná, tak věřím tomu, že on mne taky.”

Hanka: V práci s brigádníčkem

#180

 

“V práci. Já tam nastoupila nová a on tam brigádničil o víkendech…

Je mladší než já, tenkrát chodil do druháku na střední, bylo mu 16, mně 22. 🙂 První měsíc jsme se vůbec nebavili, jen jsme po sobě pokukovali. No a pak se jednoho dne ledy prolomily a my nezavřeli pusy a povídali si pořád.

Ze školy jezdil rovnou za mnou do práce. Každý den. Zdržel se hodinku, dvě a pak večer na netu jsme si povídali zase… Každý den.

Chodili jsme na prochajdy se psama, ale spolu jsme nechodili, jen kamarádili. No a rok po seznámení jsem ho připravila o panictví. 🙂

Nakonec ale zbaběle utekl a dva měsíce o sobě nedal vědět. Nakonec z něj vylezlo, že se bál vztahu se mnou… Já si v tý době pomalu začínala s jiným, tak jsem to nějak neřešila, no a po pár měsících jsme si zase začali psát a jezdit za mnou do práce, zase jsme se kamarádili, až jsme nakonec po skoro dvou letech zjistili, že prostě nemůžeme bez sebe být.

On měl mezitím několik holek, ale prostě u nich nenašel to, co hledal… Já opustila svého tehdejšího přítele, se kterým jsem plánovala svatbu.

A dneska už jsou to dva roky, co jsme spolu šťastný pár a jsme tři měsíce manželé ♥.”

Helča: V klubu

#179

 

“Seznámila nás moje sestřička a měla to v plánu dlouho, ale jako by osud chtěl, než nadešel ten pravý čas, tak to nebylo hned.

Seznámila nás v jednom klubu – já neměla úplně nej náladu, kvůli ex, s kterým jsem se akorát rozcházela.

Když jsme si podávali ruku při seznamování, tak jsem jen v duchu protočila panenky 🙂 myslíc si, že je to zas nějakej namyšlenej jouda. 🙂

Šla jsem si sednout na bar a ejhle, on přišel za mnou, usmál se a začali jsme se bavit o mém a jeho tetování. V tu chvilku, jak se usmál a začal povídat, jsem okamžitě přehodnotila názor a řekla si v duchu: „Sakra, to je ale pěkněj chlapík – je sexy“. 🙂

No a ještě ten večer jsme se doslova zamilovali a jsme spolu dodnes a jsme šťastný. Je úžasnej, někdy mě samozřejmě taky štve, ale strašně ho pořád miluju a myslím, že on mě určitě taky. :* ♥”

Kristýna: Zdravotní sestra a pacient

#178

 

“Zdravotní sestra a pacient. 🙂 První hospitalizaci (jeho) jsem odolala a byla jsem ještě zadaná. Když dorazil na druhou operaci, byla jsem už sama a dodělal mě. 😀

Když ho propustili, ten den jsem hned jela na návštěvu. 🙂 Zkontrolovala, jestli je vše na správném místě a předevčírem to bylo 6 let, co jsme spolu a máme 7měsíčního rošťáka.”

Verča: Pusa na silvestra

#177

 

“Na silvestra, když mi vrazil pusu na Novej rok…

Pak otázka, co to mělo znamenat: rande? 🙂

To byl ještě ženatý…

Pak rozvod a už jsme spolu rok a čekáme miminko. :-)”

Terka: V pravou (a na poslední) chvíli

#176

 

“Zdravím. Čtu si každé vaše seznámení a tak mě napadlo, že bych přispěla i tím svým.

Už odmala jsem to v rodině neměla lehké ze strany matky, která mě psychicky týrala. Později jsem hlídala svoje sourozence, kteří byli +- o 16 let mladší.

Vše se to stalo v únoru, kdy jsem se naprosto složila a chtěla se zabít. Vše jsem přežila, protože ten nahoře měl asi jiné úmysly.

Už v nemocnici jsem si na internetu a pak na Facebooku začala psát s jedním klukem. Po čase psaní, kdy už jsem byla na pobytu na psychiatrii, jsme k sobě po telefonování a celodenním i nočním psaní začali něco cítit, a tak jsme si řekli, že bysme to spolu mohli zkusit.

On byl ten princ, co si mě vyzvednul z psychiny a ten den byl prvním nejkrásnějším dnem v mém životě (nikdy jsem s klukem nesměla být kvůli mámě).

Bylo nám strašně krásně a já věděla, že ho moc miluju a z druhé strany to bylo to samé.

Bohužel jsem musela domů (byl čtvrtek) a my se chtěli vidět co nejdřív. V sobotu vypukla doma další obrovská hádka a matka mě vyhodila. Jediný člověk, kterého jsem měla, byl on, ale nevěřila jsem, že bych u něj mohla zůstat, protože ještě bydlel u rodičů. Ale opak byl pravdou.

Přestěhovala jsem se k nim a veškeré moje stresy a nervozita zmizela. Chvíli po tom jsme se zasnoubili a za chvilku zjistili, že čekáme miminko. Chlapeček se nám narodí v prosinci a tak jsme se rozhodli, že je na čase se osamostatnit a přesunout do vlastního.

Strašně jsme se báli, že nás všichni odsoudí, protože jsme mladí a stále jsme spolu krátce.

Po odstěhování jsme dostali odvahu a řekli to oboum našim rodinám a všichni se moc těší, jen přítel ode mě stále poslouchá, že mohl udělat holčičku. (vtip) 😀

To, že mi tenkrát napsal a projevil o mě zájem, mi zaručeně zachránilo život. Nebýt něj, sesypala bych se znovu a dnes bych nebyla tak šťastná. Moc ho miluji a děkuji mu za to, že jsme konečně ta rodina, kterou jsem nikdy neměla.”

Pavlína: Na dušičky

#175

 

“My sme se poznali na dušičky…
Já šla na hroby, on stál u pošty v pracovním, zakecali jsme – byla jsem s kámoškou kterou znal. 😛

No a teď jsme spolu 4 roky. :D”

Alžběta: Přes internetovou seznamku

#174

 

 

“S přítelem jsme se seznámili přes internetovou seznamku. Tam jsme si napsali pár zpráv. Poté jsme si asi čtrnáct dní psali na fb.

Jelikož tam měl starý fotky, tak jsem chtěla, aby mi poslal nějakou svojí aktuální. Byl večer a přišla mi fotka. Byla jsem naprosto okouzlena a říkala si, že ho musím mít. Dohodli jsme se, že za mnou přijede.

Měla jsem tenkrát volný barák, ale hrozně jsem se bála vzít si tam neznámého člověka z internetu. Když jsme přijeli k nám, dali jsme si venku kávu a povídali si. Potom už byl večer a tak jsme šli koukat na tv. Jediné co dávali byl béčkový horor.

Druhý den jel domů, ale večer za mnou opět přijel. Pár dní na to jsme se dohodli, že spolu budeme chodit.

Teď už jsme spolu přes rok. Bydlíme spolu a je nám krásně. 😊”

(Foto z archivu Alžbětky focené k ročnímu výročí.)

Catherine: Na metalovým koncertě

#173

 

 

“Seznámili jsme se na metalovým koncertě, kde jsme oba byli v první řadě a jako “správní metalisté” házeli vlasama. 😀 To byla taky ta první věc, kterou jsem si na něm všimla. On to měl stejně, při pauzách mezi písničkami jsme na sebe pokukovali.

Po skončení první kapely toho večera se najednou z první řady vytratil a mně se tak líbil, že jsem ho šla hledat. Našla jsem ho, oslovila a zatáhla zpátky. 😀

Druhou kapelu jsme propařili spolu, potom musel rychle odejít a já si až pozdě uvědomila, že jsem si na něj nevzala kontakt, zbytek večera jsem kvůli tomu měla zkažený a ani kapely mě nebavily.

Druhý den kolem poledne mi na facebook přišla žádost o přátelství od nějakého kluka, který měl na profilovce fotku z anime, po rozkliknutí profilu jsem zjistila, že je to ten kluk ze včera. 😀

Napsala jsem mu a zeptala se, jak mě našel, a on že prý prohledával lidi, kteří se zúčastnili téhle události na fb. 😀

Tak jsme si chvíli psali, pak jsme se domluvili, že spolu pojedeme na víkendový metalový festival, který se konal už za dva týdny od toho večera, kdy jsme se poznali. 😀

Byla jsem z toho nervózní, sliboval mi, že mi dá pusu. 😀

No zkráceně, festival vyšel, hned ten první večer jsme se spolu vyspali (měli jsme jeden společný stan) a začali spolu chodit.

Teď jsme spolu rok a měsíc a myslím, že nám to ještě pěkně dlouho vydrží 🙂”

(Foto z archivu Catherine)

Martina: V práci na meetingu

#172

 

“Seznámili jsme se v práci. Já jsem tam nastoupila, on tam dělal (a pořád dělá) na vedoucí pozici (ale né mého přímého nadřízeného) a setkávali jsme se každý den na ranním meetingu.

Místo abychom poslouchali, tak jsme po sobě koukali. 🙂 Já si myslela, že bude už přinejmenším zadaný a hlavně mi připadal strašně moc hodný a mě vždycky přitahovali spíš „sígři“.

Do řeči jsme se dali asi až po měsíci a půl na vánočním večírku a od té doby to tak nějak začalo. 😀 A to si každý v práci myslel, že nám to rozhodně nevydrží. Spousta chlapů se se mnou přestala bavit. 🙂 A ono ejhle.

Máme nádherný vztah, v roce 2010 jsme si koupili byt, letos se nám narodil syn (plánovaný a vytoužený) a příští rok nás čeká svatba.”