Příspěvky

1 2 3 4 5 6 … 18
Publikováno

Anna: Na čajovém dýchánku

#216

 

 

“Od mých 14 roků jsme chodily s děvčaty na čajové dýchánky. Ale úplně prvně jsme se seznámili v kostele, v neděli, kam jsme pravidelně chodily s partou kamarádek, štěbetaly a pohlížely jsme si po ogarech.

I když jsme se znali, chodit jsme spolu začali až v mých 18 letech. On došel z vojny, měl galánku se kterou si psal, přišel zrovna na ten čajový dýchánek, kde si pro mě pořád chodil k tanci a pak, že mě doprovodí domů.

Brali jsme se po třech letech 29. 7. 1961. Bydleli jsme spolu až po svatbě, před tím manžel kolikrát utěkal oknem nebo byl schovaný pod peřinou :-). Vůbec jsem u něj nespávala, to se nehodilo a navíc to bylo přes kopec a les daleko.”

 

(Foto ze soukromého archivu Anny a Ludvíka)

Publikováno

Brigita: Láska přes internet (Česko + Kanada)

#215

 

“Náš příběh by se neoriginálně dal popsat třemi slovy “láska přes internet”.

Ani mně samotné se nechce věřit, že má takový vývoj, jaký má. S Mateuszem (původem z Polska) jsme se seznámili na jednom americkém webovém fóru, na kterém já si chtěla zlepšit angličtinu a Matt (anglická verze jména Mateusz) mi s tím chtěl pomoct. Já byla tenkrát v Praze a on v Edmontonu v Kanadě.

Tři měsíce jsme si dopisovali, chatovali, strávili hodiny na telefonu a Skypu a díky oboustranné upřímnosti jsme tak měli šanci poznat se mnohem líp, než má spousta lidí v reálu. I když to možná zní hodně zvláštně, už tenkrát jsme věděli, že se máme rádi, a že jsme jeden pro druhého velmi důležití.

Poté začal Matt studovat zahraniční studium v polské Poznani, takže jsme k sobě hned měli trochu blíž a náš vztah se mohl i nadále vyvíjet tím správným směrem. Po dvou letech dojíždění a vztahu na dálku jsem se vzdala své milované Prahy, našla si práci v Polsku a přesvědčila se, že jsem kvůli lásce schopná přejít hory, doly, řeky i pastviny. Matt mi to po nějaké době vrátil žádostí o ruku a krásným zásnubním prstýnkem… plus moje angličtina se zlepšila asi stonásobně. 🙂

Více jak rok plánování svatby v Praze z Poznaně a několik ‘svatebních’ problémů, které jsme v průběhu příprav museli řešit, se nám v pátek 10.6.2011 vrátili nádherným dnem s úžasnými lidmi, na který i díky nim nikdy nezapomeneme. Několik hostů nám řeklo, že naše svatba byla ta nejkrásnější, kterou zažili, a já osobně si budu asi navždy pamatovat slova mé kamarádky: “Jestli nějaká holčina sní o svatbě, tak v tom snu vypadá určitě takto.” Tato kamarádka předtím nad mým časem stráveným nad plánováním, vybíráním správných dodavatelů, vyráběním dekorace atd. kroutila hlavou.

Nejsem odborník přes vztahy ani svatby, ale i tak bych vám všem chtěla říct, že ať už váš vztah začíná jakkoliv nereálně, když vy oba cítíte, že má cenu na něm pracovat, určitě to stojí za to zkusit to. Stejně jako uspořádat si svatbu podle vlastních představ a přání… ti, co vás mají rádi, to budou respektovat a užijí si VÁŠ velký den s vámi od začátku do konce.”

Publikováno

Romča: Nikoho jsem nehledala, ale láska mění plány…

#214

 

“V době, kdy jsem poznala svého přítele, jsem nehledala vůbec nikoho. Jednou večer jsem se prostě nudila a zašla na nejakou seznamku hledat pouze někoho cizího, s kým si nezávazně popovídám.

Napsala mi spousta lidí, ale odepsala jsem jen jednomu. V jeho zprávě bylo něco úplně jiného, než u těch ostatních. On taky hledal jenom pokec!

Juchu, nebude na mě nic zkoušet, pomyslela jsem si.

Psali jsme si dlouho do noci a začali jsme si psát každý den čistě přátelsky, po dvou měsících jsme si dali první schůzku a já už tenkrát věděla, že to není jenom tak. I kdyz nás dělí 280 km a já nikdy nechtěla vztah na dálku, tak jsem do toho šla úplně bezmyšlenkovitě, zamilovali jsme se do sebe až po uši a budu se k němu brzy stěhovat.”

Publikováno

Péťa a Petr: Osudový muž

#213

 

“Petr je můj osudový muž. Poprvé jsme se viděli již v srpnu před 14 lety a už tehdy jsme si padli do oka, ale v té době to ještě nic neznamenalo. Pak jsem ho 7 let neviděla, dokud jsme se nepotkali na jedné akci. Bylo to téměř přesně na den jako tehdy před 7 lety.

Hned, jak jsem jej viděla to byla láska na první pohled. Týden jsem pořádně nejedla ani nepila, pořád jsem myslela na něj a troufám si říct, že to bylo oboustranné. Od té doby jsme spolu byli každou chvilku, kdy jsem mohli. Zvládli jsme i mé šestileté studium v Brně, a když mě před rokem – zase v srpnu – požádal v Paříži o ruku, řekla jsem ano.

Letos – po sedmi letech našeho vztahu – jsme měli tu nejkrásnější svatbu, jakou si nevěsta může přát. Ve společnosti našich nejbližších přátel a našich rodin to byl ten nejšťastnější den mého života…”

Publikováno

Jana: Míjeli jsme se v práci

#212

 

 

“Protože věřím, že vše, co se děje, děje se v ten správný čas, tak i naše vzájemné propojení nebylo náhodné, ale bylo přímo osudové.

S mužem jsme se několik let míjeli na chodbách, poradách, akcích našeho společného zaměstnavatele. Každý jsme v té době měli své životy, své „starosti“ s tehdejšími láskami a musím říct, že by mě nikdy, opravdu nikdy nenapadlo, že právě ON bude tím, který můj život změní o 180 stupňů, prozáří láskou, vzájemnou úctou, štědrostí, pochopením a podporou.

Až v okamžiku, kdy jsme byli volní jeden pro druhého (což jsme ještě vzájemně netušili), se naše cesty spojily, velmi rychle jsme oba poznali, kolik toho máme společného, stejné zájmy, touhy, životní postoje, v ten okamžik jsem věděla, že chybějící kousek do mé skládačky zapadl. Byl tam, ten pocit, odpověď na otázku, kterou jsem si kladla dlouhé roky, jak poznám, že je to „ON“. Přišel naprosto nečekaně a už mě neopustil.

Sestěhovali jsme se k sobě takřka v prvních dnech, přibyly k nám i dvě kočky, které jsem si velmi přála, hodně jsme cestovali a stále cestujeme, milujeme Itálii a proto jsme naši společnou dovolenou směřovali na toskánské vinice, na kterých jsem byla požádána o ruku.”

(Foto ze soukromého archivu Jany a Vladimíra.)

Publikováno

Monika: Letní láska

#211

 

“Náš příběh se začal psát v létě roku 2007. Oba jsme byli součástí party přátel, kteří měli to léto jediný plán – užít si léto naplno. A tak začalo i naše přátelství. Zpočátku nevinný přátelský vztah se na konci léta začal přetvářet v něco jiného. V něco, po čem jsme snad celé léto toužili, a čemu jsme ani nevěřili, že by se mohlo stát.

I přesto, že Michal jako čerstvý osmnáctiletý kluk měl na každém prstě 5 nápadnic, já jsem byla o 3 roky starší, téměř nepolíbená studentka vysoké školy, která si užívala radostí života. To léto se naše cesty propojily a my už tehdy věděli, že to bude navždy.”

Publikováno

Lenka: Na jedné akci se spolužáky

#210

 

 

“Bylo nebylo… takhle prý začínají všechny šťastné pohádky… ale teď vážně. Naše seznámení bylo sice pohádkově neuvěřitelné, ale těžko by tehdy někdo uvěřil, že z toho bude svatba…

Svého budoucího muže jsem několikrát potkala se svým spolužákem ze střední školy, ale nikdy jsme spolu nemluvili, ani jsme si navzájem nevěnovali pozornost. Změna nastala na jedné soukromé akci se spolužáky ze střední školy.

Jak jinak – popíjelo se, byla zábava a jak to tak bývá, čas neúprosně plynul a všichni se pomalu vytráceli do svých domovů. Hrstka „statečných“ včetně mě, se přesunula do nechutné nádražácké putyky, která byla v časných ranních hodinách ještě otevřená. Pokračovalo se v zábavě, ale bohužel i mé kamarádky postupně přemohl spánek a já se tehdy dala do řeči s usměvavým mladíkem, jenž se mi představil, jako „Šeřík“ nebo Honza.

Ani nevím, o čem jsme si tehdy povídali, ale chtěla jsem ho vidět znovu. Byl neuvěřitelně charismatický, mužný a nejvíc mě dostalo do kolen, že se učil na uměleckého kováře. Umění a vše s tím spojené mě vždy zajímalo, takže jsme si měli o čem povídat. A protože celou večerní útratu platil on za mě, bylo jasné, že se nevidíme naposledy.

Od spolužáka jsem si vzala telefonní číslo a tehdy ještě zcela nevinně napsala, že bych mu ráda oplatila útratu, kterou jsem mu způsobila. Nečekaně to nebyla naše poslední přátelská schůzka a při těchto okamžicích jsme oba dva zjišťovali, že si výborně rozumíme a je nám spolu dobře.

Nejsilnějším okamžikem pro mě bylo, když mi na jednu schůzku „jen tak“ přinesl vlastnoručně kovanou růži a prsten. Když už s city nešlo dále bojovat, museli jsme vyřešit některé osobní problémy a pak už nám nebránilo nic v tom, abychom se dále setkávali. Zanedlouho jsme spolu začali bydlet.

Nebylo to ovšem tak jednoduché, protože jsme teprve poznávali jeden druhého a učili se dělat kompromisy. Všechny problémy jsme ale zatím zdárně zvládli a tak jsme začali přemýšlet, co dál. Chtěli jsme vlastní bydlení a také se ve vztahu zase o kousek „posunout“.

Jsme mladí, studující i pracující a ano, skoro všichni se nás tehdy ptali jestli „musíme“. Chtěli jsme a tak byla 3. srpna svatba.”

(Foto ze soukromého archivu Lenky a Honzy.)

Publikováno

Petr: V tramvaji

#209

 

“Míšu jsem poznal před šesti lety. Byli jsme dobří přátelé a postupně jsem se do ní zamiloval. Byli jsme ale ještě mladí a nerozvážní (hlavně tedy já) a tak z naší lásky sešlo.

Po zhruba dvou letech, co jsme se neviděli, jsme se náhodou potkali v tramvaji. Vyměnili jsme si kontakt a po pár společně strávených večerech mi bylo jasné, že je to ona!

Dalo to velké úsilí, aby mě Miška vzala na milost, ale podařilo se. Věděl jsem, že s ní chci strávit zbytek života a proto netrvalo dlouho a požádal jsem ji o ruku. A řekla ano! “

Publikováno

Adéla: V kamiónu

#208

 

 

“S Ráďou jsme se poznali, jak už tomu často bývá, přes společného kamaráda. Jak jsem se později dozvěděla, byla to pro něj láska na první pohled, pro mě až na několikátý.

Než jsme spolu začali chodit, uběhlo spoustu let krásného přátelství a dobývání. Všechny ty zamilované dopisy a nahrané kazety ještě mám a často s nimi Ráďu vydírám. Osudovým se pro nás stal výlet, kdy jsem se ze dne na den rozhodla, že pojedu s Ráďou a jeho milovaným kamionem na pár dní nezávazně do Rakouska. Ale 72 hodin ve velmi malém uzavřeném prostoru udělalo své a já konečně pochopila, že ON je pro mě ten pravý!!! Od té doby vím, že bez něj nedokážu a nechci žít.”

(Foto z archivu Adélky a Radka)

Publikováno

Jana: Ráno v pekárně

#207

 

“Jednou jsem ráno nestíhala a vyrazila z domova nenajedená, nenalíčená, uhnaná. Metro mi stejně frnklo před nosem, tak jsem si v pekařství naproti aspoň koupila nějaké pečivo, abych ukojila kručící žaludek. ON mi galantně otevřel dveře, pustil mě dovnitř, krásně se na mě usmál… A pak se se mnou dal do řeči na peronu. Přiznal, že si nechal ujet jedno metro, aby měl šanci, dát se se mnou do řeči. Sice jsme spolu byli jen chvíli, ale bylo to romantické. Sbalil mě, i když jsem byla nenalíčená a neučesaná a vypadalo to na bad day.”

Publikováno

Lucka: V autobuse

#206

 

“Hrozně dlouho se mi líbil jeden kluk, který se mnou jezdil autobusem. Jenže vždycky v autobuse bylo hrozně místa, takže jsem si měla kde sednout a bylo by trapné, sedat si vedle něj.

Já se styděla, on se styděl, ale bylo to roztomilé. Jenže kdo by to vydržel! Pořád jsme se na sebe koukali a usmívali se. Nic víc. Až jednou ráno jel úplně nacpaný autobus, jela v něm totiž celá školka z vedlejší vesnice. A tak jsem musela stát. Ale vedle mě stál on, konečně příležitost! Tak jsem mu úmyslně šlápla na nohu. Jako omluvu jsem ho pozvala na kofolu a značně to na něj zabralo. Nakonec jsem zjistila, že je to velmi ukecaný kluk, se kterým jsem se vždy měla o čem bavit.”

Publikováno

Linda: Můj nový soused

#205

 

“Ahojky, právě že kouzlo je v tom nehledat. Je to energický tlak, kterému se muži brání.

Já jsem byla 5 let sama, hodně jsem pracovala a pak jsem si uvědomila, že by bylo hezký mít vztah, když už je mi 29. Ale nějak se nevedlo. Pak jsem potkala paní Milenu, která dělá odblokace a našly jsme tam, že kvůli nějakému bloku z dětsví ke mně muži nechtějí, tak jsme to odblokovaly a já do 14 dnů poznala mého nynějšího manžela.

Byla to síla. V bytě, kde jsem bydlela, mi dali výpověď bez udání důvodu, byla jsem velmi slušná nájemnice, tak jsem to nechápala. Tak jsem si rychle našla byt nový. No a tam jsem se seznámila se sousedem, který je nyní mým manželem.

Jsme spolu již 4 roky a je to stále hezké, až na občasné přeháňky samozřejmě. 🙂 Doporučuji tedy udělat si pořádek uvnitř sebe. 🙂 ♥”

Publikováno

Ema: V létajícím balónu

#204

 

“Já nehledala. Nechala jsem to plynout. 🙂 Když jsem potkala svého manžela, tak jsem ještě neměla srdíčko zahojené z minulé lásky.

Rozhodly jsme se s kamarádkou zkusit adrenalin a proletět se v balóně. Letělo nás dvanáct a mezi těmi lidmi byl i on a jeho kamarád. Dali jsme se do řeči všichni čtyři. Já se nepokoušela lovit, on kupodivu také ne, ale viděli jsem se častěji a častěji. Vzniklo mezi námi skvělé kamarádství, volali jsme si čím dál víc, až se to přehouplo v lásku. 🙂 Prostě to přišlo samo. :)”

Publikováno

Nikol: Na základce

#203

 

 

“Se svým přítelem jsem se seznámila na základní škole. On byl v 9. ročníku, já jsem tehdy bohužel chodila s jeho spolužákem. Líbil se mi od začátku, ale nikdy jsem ho neoslovila. On mě neměl v lásce. Ale jak se dozvěděl, že s tím tehdejším přítelem nejsem, tak mi hned napsal. Pozval mě do kina a pak to všechno začalo…
Dělá mě nejšťastnější!”

(Foto ze soukromého archivu Nikol)

1 2 3 4 5 6 … 18