Radim: Ve frontě na pivo

#366

 

“Za setkání s mojí ženou Káťou může Honza – můj bývalý kolega. Bylo to krátce poté, co jsem zrušil všechny seznamky. Pak udělal vesmír fiiiiii a byla tady Káťa.

Když Honza slavil narozeniny, pozval mj. i nás (bylo tam asi 30 lidí). S Káťou jsem si povídal ve frontě na pivo a pak jsem na ni skoro zapomněl, dokud jsme se za třičtvrtě roku zase všichni čtyři nepotkali v jedné hospodě…

Honza ji chtěl totiž jako milenku a do té hospody ji vzal, protože jsem mu vynadal.

Při tom prvním setkání jsem si říkal, že holku jako ona bych chtěl, ale byla moc mladá a zadaná. Jenže při druhém setkání už to bylo jinak a když mě přesvědčila, že věk nehraje roli… za tři týdny jsem ji požádal o ruku.

Jsem pořád spokojený, vybral jsem si výborně, za dva týdny budeme mít dva roky od svatby.”

Sandra: Ve frontě v lékárně

#91

 

“Měla jsem po sedmiletém vztahu. Jednoho dne jsem zamířila do lékárny. Já – mrňavá a taky on – obr. Vrazili jsme do sebe, když se fronta stáčela, aby vůbec bylo možné otevřít dveře. Měli jsme si co povídat, nasmáli jsme se. Když jsme se potom rozloučili po třech společných dnech, ihned jsme si volali. Celé hodiny. Jednou jsme spolu telefonovali 13 hodin v kuse.

Nehledala jsem a potkala. Zblbli jsme oba, děsně, jak ve dvaceti. Jsme spolu tři báječné roky. Jen tím, že nejsme nejmladší, si již neseme na zádech každý slušnou bagáž problémů a závazků a to nám někdy život komplikuje víc, než by bylo únosné.

Takže si myslím, že stačí nehledat a ono to přijde ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. ;)”