Iveta: Otčím mé kamarádky

#185

 

“Ani nevím, jestli to tu mám napsat. 🙂 Byl to otčím mý kamarádky. Chodili jsme spolu za jejími i její mámy zády. Když to prasklo, byl to hroznej průšvih. Jenže jsem byla ze sockový rodiny, měla jsem brejle za 150 Kč, dva sepraný svetry (žádnou mikinu), jedny hnusný kalhoty, dvě trička, ke svačině krajíc chleba s máslem a čaj.

Udělal ze mě hezkou holku. Takže mi to za to stálo.

Dnes máme dceru a máme se rádi.”

Helena: Z rodinné fotografie

#113

 

“Moje o rok starší sestra chodila s jedním klukem a ten měl bratra. Zahlídl mě na nějaké rodinné fotografii a řekl, že mě chce poznat. Zanedlouho opravdu zvonil u dveří (nikdy předtím jsme se neviděli).

Dnes jsme spolu už 7 let! Sestra už je dávno vdaná za někoho jiného, ale díky ní jsem se s mojí drahou polovičkou mohla vůbec seznámit. :-)”

Lenka: Brácha mého přítele

#66

 

“Nás seznámil manželův bratr (můj tehdejší přítel). Později mi přiznal, že už v tu dobu tušil, že to neměl dělat, od začátku jsme si strašně moc rozuměli. Se zamilovaností jsem bojovala hodně dlouho, rozcházet jsem se nechtěla, byla jsem přesvědčená, že s tehdejším přítelem je to na celý život, ale nakonec už se to nedalo zvládat, jiskřilo to čím dál víc.

Nakonec nám došlo, že bychom se museli úplně přestat vídat, což jsme nechtěli a ani by to reálně nešlo (a navíc ani nevěřím, že by to fakt přešlo). Těch pár týdnů po rozchodu bylo šílených, oba jsme se topili ve výčitkách svědomí, situace u nich doma nebyla nijak růžová, mně dost prořídl okruh přátel, ale rozhodně to stálo za to. Jsme spolu čtyři roky, z toho rok manželé (o svatbě jsme mluvili hned od začátku) a v únoru čekáme prvního potomka. 🙂 A ty rodinné vztahy se taky vyřešily ke všeobecné spokojenosti.”