Veronika: Seznámila nás sestra (A babička poradila, jak poznat, že je to ten pravý)

#227

“Seznámila nás sestra, která po nás dodnes vyžaduje provizi za zprostředkování kontaktu. Mně se líbil Mišák už čtvrt roku předtím, než jsme spolu začali chodit, ale neumím nikoho balit, takže jsem vyčkávala a modlila se. Ano, jsem věřící, Mišák ateista. To byl jediný hlavní důvod, proč jsem pak po prvních rande váhala, zda to může celý život fungovat. Pomohla mi hodně moje babička, které jsem se jednou zmínila, jak se věci mají.

Tenkrát se mě ptala: „Verunko, umíš si představit, že s ním strávíš zbytek života?“–„Ano,” odpověděla jsem. –„A myslíš, že by si Tě chtěl vzít?“ –„Myslím, že ano,“ řekla jsem. A pak se mě zeptala: „Verunko, víš, jak poznáš, že je to ten pravý?“ Čekala jsem nějaké magické kouzlo a dostalo se mi prosté lidové moudrosti. „To poznáš tak, že tě má opravdu, ale opravdu rád.“

Věděli jsme hned na začátku našeho chození, že náš vztah chceme směřovat do manželství. V srpnu po osmi měsících jsme se zasnoubili a v červnu dalšího roku jsme si řekli své ano. A tohle považujeme za naše doposud nejlepší životní rozhodnutí. Neumíme si už dnes představit být jeden bez druhého a nesmíříme se s tím, co říká okolí: „Počkej za tolik a tolik let…“. Klidně počkáme, protože teď, když jsme spolu, už nemáme kam spěchat.”

Iveta: Otčím mé kamarádky

#185

 

“Ani nevím, jestli to tu mám napsat. 🙂 Byl to otčím mý kamarádky. Chodili jsme spolu za jejími i její mámy zády. Když to prasklo, byl to hroznej průšvih. Jenže jsem byla ze sockový rodiny, měla jsem brejle za 150 Kč, dva sepraný svetry (žádnou mikinu), jedny hnusný kalhoty, dvě trička, ke svačině krajíc chleba s máslem a čaj.

Udělal ze mě hezkou holku. Takže mi to za to stálo.

Dnes máme dceru a máme se rádi.”

Helena: Z rodinné fotografie

#113

 

“Moje o rok starší sestra chodila s jedním klukem a ten měl bratra. Zahlídl mě na nějaké rodinné fotografii a řekl, že mě chce poznat. Zanedlouho opravdu zvonil u dveří (nikdy předtím jsme se neviděli).

Dnes jsme spolu už 7 let! Sestra už je dávno vdaná za někoho jiného, ale díky ní jsem se s mojí drahou polovičkou mohla vůbec seznámit. :-)”

Lenka: Brácha mého přítele

#66

 

“Nás seznámil manželův bratr (můj tehdejší přítel). Později mi přiznal, že už v tu dobu tušil, že to neměl dělat, od začátku jsme si strašně moc rozuměli. Se zamilovaností jsem bojovala hodně dlouho, rozcházet jsem se nechtěla, byla jsem přesvědčená, že s tehdejším přítelem je to na celý život, ale nakonec už se to nedalo zvládat, jiskřilo to čím dál víc.

Nakonec nám došlo, že bychom se museli úplně přestat vídat, což jsme nechtěli a ani by to reálně nešlo (a navíc ani nevěřím, že by to fakt přešlo). Těch pár týdnů po rozchodu bylo šílených, oba jsme se topili ve výčitkách svědomí, situace u nich doma nebyla nijak růžová, mně dost prořídl okruh přátel, ale rozhodně to stálo za to. Jsme spolu čtyři roky, z toho rok manželé (o svatbě jsme mluvili hned od začátku) a v únoru čekáme prvního potomka. 🙂 A ty rodinné vztahy se taky vyřešily ke všeobecné spokojenosti.”