#363
“No holky, od tohoto dne 5.5.2006 jsem ho lovila, až jsem ho ulovila. 😀🎉 Jsme spolu rok a půl a samozřejmě, že za mě může být rád, protože jsem pro něj ta nejlepší pod sluncem🌞. Miluju tě. ❤️ Radku.”
(Foto ze soukromého archivu Terezy.)
Pavlína: Narodil se pro mě
#152
“Narodil se pro mě. 🙂 Když mi bylo 7 let, tak se narodil. Jeho rodiče se přátelili s těmi mými, tak jsem ho vozila v kočárku, potom jak rostl, běhal často se mnou, občas jsem ho hlídala. Když mi bylo 13, tak jsme se odstěhovali. Daleko.
Po téměř 30 letech jsem se vrátila už sama s dětmi, rozvedená, zpět do rodného města a on mě přes sociální síť našel. Nějaký čas jsme si psali a teď už žijeme spolu. Prý celých 30 let doufal, že se vrátím.”
Monika: Staří dobří přátelé
#126
“My jsme byli přátelé celý život, jakože hodně dobří přátelé… já ve svých 17 letech do něj byla zamilovaná až po uši, ale nedalo se to, měl přítelkyni, s kterou nakonec byl skoro osm let.
Za tu dobu jsme se vídali-nevídali, já si stihla najít taky někoho a z tohoto vztahu mám chlapečka. Ale pořád nás k sobě něco táhlo a tak jsme nakonec přeci jen spolu a můžu říct, že je to nejlepší chlap jakýho znám. Nikdy není všem dnům konec, holky! ;)”
Peťulka: Znali jsme se “odjakživa”
#97
“My jsme se míjeli “odjakživa”. 🙂 Jsme z jedné dědiny, z jednoho paneláku, ale protože je mezi námi téměř dvanáctiletý věkový rozdíl (podle rodného listu, jinak bych pochybovala :)), nijak jsme se neznali.
Poprvé jsme spolu mluvili, jako dva “dospělí” lidé na májce. Mně bylo asi šestnáct a on byl v rozvodovém řízení. Seděl tam a vypadal tak smutně, že jsem si k němu přisedla a dobře jsme si popovídali. Postupem času se z nás stali dobří přátelé. On to na mě párkrát zkusil, ale já si vztah s ním nedokázala představit. Brala jsem ho spíš jako bráchu. 😀
Pak mě osud zavál jinam a s Tomášem jsem se asi pět let vůbec neviděla. Nějakou záhadnou shodou okolností jsem se vyskytla na “kolaudaci” jeho chatičky. Po těch letech mi připadal nějaký jiný… že by docela stál za hřích. 🙂 No a díky alkoholu z nás spadly zábrany a docela jsme se “obírali”, jenže druhý den jsme vlastně ani jeden nevěděli, jak to ten druhý myslí a bylo to mezi námi hodně rozpačité. Po víkendu jsem odjela a po pár dnech mu napsala SMS, že na něj musím pořád myslet…
Absolutně se nemůžu dobrat toho, jestli jsme se dali dohromady v roce 2004, nebo 2005. :-/ Každopádně 14. 10. 2007 se narodil Tomášek, 7. 8. 2010 jsme se vzali a 11. 8. 2010 se narodila Verunka. 🙂
Švagrová se dodnes směje, že na mě koukali z balkonu, když mi bylo tak 10-12 a Tomáš říkal, že si mě jednou vezme… asi nějaká karma… a že mi dává zabrat.”
Danka: Spolužák ze střední školy
#51
“Poznáme sa od svojich 14 rokov…
Spolužiak zo strednej školy, príjemný kamarát v partii… nič viac…
Zamilovali sme sa až po mojom odchode do Prahy, kde ma asi rok navštevoval a z jednej návštevy – asi po roku – sa už na Slovensko nevrátil.
Sme spolu 11 rokov a máme 2 deti… (kým sme bývali pár krokov od seba, nechýbali sme si. Musela som odísť 500 km, aby sme pochopili, že patríme k sebe).”
Gábina: Kluk odvedle
#11
“Já jsem nemusela hledat daleko. Ten můj princ vyrůstal ob dvě ulice vedle, ve stejné dědině. Už když jsme byli v kočáru, tak rodiče říkali, že jsme nevěsta a ženich :-D. Z dětství si ho vůbec nepamatuju. Pak v pubertě se mi poškleboval před kamarádama kvůli mému vzhledu, pak když jsme byli starší a nějak jsem se vyvinula ( 😀 ), tak vždy když byla nějaká párty, tak jsme se polůbali. Pak jsme byli nejlepší kamarádi, pak sháněl holku jako jsem já (nenašel :-D) a zamiloval se, já též, a dnes jsme spolu 4 roky a příběh bude snad pokračovat… domeček, mimino, a tramtarará svatba 😀 Takže jak nám bylo předpovězeno… nevěsta a ženich.”