Péťa: Pod Nuselským mostem

#193

 

“My se seznámili ve 2 h. ráno pod Nuselským mostem. 🙂 Oba jsme šli domů z jiné akce. Já to měla cca 100 metrů domů. Takže jen tak tak mě stihl. 🙂 Oslovil mě, vykal mi, chvíli jsme se bavili na ulici a pak společně nasedli do taxi a jeli do dalšího baru. V 6 ráno jsem se vrátila domů, nadšená, že jsem našla toho nej. 😀 😀 😀

Vyměnili jsme si tel. čísla a za 14 dnů to už bude 7 let…

Tenkrát mě přemlouval, ať jedu spát k němu. Jako slušně vychovaná jsem odmítla. Později mi řekl, že to, že jsem tenkrát k němu nejela, pro něj hodně znamenalo a byl rád. Jinak bych se prý zařadila mezi slečny “na jednu noc”.”

Pavla: Na křižovatce na červené

#165

“Do mě takhle strčil v autě jeden chlápek. Byla to jeho vina, spletl si plyn s brzdou, a i když nakonec nešlo o žádné drama, jen lehce promáčknutý nárazník, hrozně moc se omlouval a byl tak rozpačitý, až mi ho začalo být líto.

Ač to nedělám, navrhla jsem, že když se mnou někdy zajde na panáka, odpustím mu.

S dotyčným jsem krátce nato začala chodit a dnes jsme spolu už osm let. :)”

Tomáš: Na ulici

#127

 

 

“Když mi bylo 20, občas jsem ji někde potkával ve městě. Pro mě byla nejkrásnější holkou v okrese. Pak se úplně náhodou přestěhovala s maminkou do ulice, ve které jsem bydlel a začal jsem ji potkávat častěji, ale nikdy jsem neměl odvahu ji oslovit. Čím častěji jsme se potkávali, tím více jsme se na sebe culili, ale nikdy jsme si nic neřekli. Jen tiše minuli. Takhle to trvalo dva roky, já se mezitím přestěhoval na druhý konec města, až jednou přišla na úřad, na kterém jsem pracoval.

Jo, zneužil jsem svého postavení a opsal si její adresu, na kterou jsem poslal poloanonymní pohled se šifrou, jejímž výsledkem bylo mé telefonní číslo. Jenže ta šifra byla tak složitá, že to číslo vyluštit nešlo (jak mi později řekla). Napsal jsem tam ale svoji adresu a čekal, co se bude dít. Třeba mi taky pošle pohled? 🙂
Jednou jsem šel městem kousek od mého bydliště a uviděl jsem ji. Zase jsme se minuli, jenže už to bylo tak silné, že jsme se oba otočili a promluvili na sebe… Prý mě šla hledat.

Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Bylo to v roce 2000 a dodnes, kdykoliv jdu kolem, si na tu chvíli na tom místě vzpomenu.

Začala moje největší láska, období randění, společné venčení psů, nekonečné únorové procházky, pak společné bydlení, po 6 letech svatba, za další 2 roky holčička. :)”

“Přiložený obrázek táty, mámy a sebe nakreslila v lednu 2012 naše pětiletá dcerka.”

Kamila a Kuba: Na čertech ve městě

#92

 

 

“Bylo 5. 12. 2016. Jelikož jsme byli oba na intru, vycházky jsme moc do pozdních hodin neměli. Jen výjimečně. Byli jsme na večeři, typický intrácký hnus, povolili nám vycházky do 8, abychom z toho reje čertů něco měli. Nikdy jsme se s Jakubem moc nebavili ani se nezdravili. Já, jelikož jsem posera a čertů se bojím, jsem si řekla, že se vrátím zpátky na intr, ať někde nechytnu hysterák. 😀

Jakub mi nabídl, ať jdu snimi (v tu dobu chodil s Adélou, se kterou se zrovna nemáme v oblibě). Usmála jsem se na něho a řekla mu, že mám panickou hrůzu z čertů, že radši zůstanu a půjdu zpět.

Nakonec jsem šla. Celou dobu mě objímal a pevně držel. (S Adélou se v tu dobu hádali a vůbec si sami sebe nevšímali.) Mezi náma to zajiskřilo a 18. 12. jsme se dali dohromady. 🙂 Máme ten nejúžasnější vztah. 🙂 Milujeme se a jsme štastný. 💗”

Klárka: Náhodný kolemjdoucí

#55

 

“Byly povodně, Florenc zavřený, autobusy nejezdily a já potřebovala do Krkonoš, kde probíhal týdenní kurz angličtiny. Domluvila jsem se s lidma, kteří tam jeli taky, ale jeli autem, že mě naberou. Na smluvené místo jsem přišla asi o 15 min dřív, po chvíli šel náhodou kolem ON a oslovil mě s nějakým debilním dotazem. 🙂 Dali jsme se do řeči, vyměnili si čísla (prý kdyby odvoz nepřijel, že mě do Krkonoš hodí).

Nu, vloni v červenci to bylo deset let. 🙂 Máme dva kluky.”