Gabriela: Na intru

#170

 

“S tehdejším i nynějším přítelem jsme se seznámili na intru… Bylo mi 16 a já začala být víc a víc zamilovaná do přítelova spolubydlícího, se kterým tím pádem nastaly problémy. Začala jsem mu totiž chodit plakat na rameno, začali jsme koukat na filmy a trávili spolu více času.

Roman se se mnou po měsíci rozešel. A nynější přítel se o mě pak dlouho ještě snažil… Jsme spolu už 2,5 roku… a myslím, že je vše tak, jak má být. I když každý vztah má své mouchy. 😰😊”

Anet: Školní láska

#128

 

“Přešel k nám za základku a od té doby mi pořád psal. Já to brala tak, že mě otravuje, vůbec mě nezajímal. Furt mi psal, jestli půjdeme ven, jak se mám a tak… Pořád jsem se nějak vymlouvala, že nemůžu, že někam jedu, a že mám kluka, ať mi nepíše (nikoho jsem neměla).

Ale pak jsme si nějak jedno léto začali strašně psát… Od rána do večera a stále jsme si měli o čem psát… a takhle to trvalo 2 měsíce… Začala jsem ho víc poznávat a zajímat se o něj… On byl moje první myšlenka ráno a poslední myšlenka večer…

Zamilovala jsem se… Bála jsem se říct to kamarádkám, protože je o 2 roky mladší… Bála jsem se jejich názoru a co by mi na to řekly… Ale mně to nedalo a tak jsme se domluvili, že půjdeme spolu na jednu akci. A na té akci jsme se dali oficiálně dohromady. 🙂

Po 4 měsících vztahu mi řekl, že byl do mě zamilovaný po celé 3 roky od první chvíle co mě viděl. Lidi se mi smáli, že chodím s mladším klukem, a že nám dávaj 2 měsíce vztahu a konec.

No a teď to bude třetí rok, co mě dělá nejšťastnější holkou na světě. Už jsme dospělí, plánujeme budoucnost a společné bydlení a moc se na to těšíme. A oba věříme, že nám to v životě vyjde tak, jak chceme. Všichni, co se smáli se diví, že nám to ještě drží. Život bez něj si už nedokážu představit a co, že je o 2 roky mladší. Na věku nezáleží a já jsem šťastná, že ho mám, a že jsem poslechla srdce.”

Klaudie: Na gymplu

#115

 

“Ve čtrnácti na gymplu. Toho namachrovanýho frajírka z ročníku jsem nemohla ani cejtit :–))). Bylo to oboustranné, on by si o mě tehdy taky ani neopřel kolo :-).

Začli jsme si spolu až o 11 let později. 🙂 Prozatím dvanáctý rok spolu, ale občas jsou dny, kdy jsme ve stejnym módu jako v tom prváku :–)))), ale jinak se jako milujem samozřejmě :–)))).”

Josefka: Na vysoký o přestávce na chodbě

#114

 

“Na vysoký, o přestávce na chodbě. Z nudy sem se dala do řeči s klukem, před kterým jsem neměla zábrany. A pak jsme si tam na té chodbě povídali až do setmění O ŽRÁDLE! Domluvili na společném vaření na koleji… a po čase i na společném bydlení. ;)”

Petra: Na VŠ

#112

 

“S manželem jsme spolužáci z VŠ, bydleli jsme na kolejích 10 km od sebe (on Slovák, já z ČR), první 2 roky jsme se spíš míjeli (v ročníku nás bylo 100), pak jsme náhodou zjistili, že vlastně bydlíme tak blízko… tak jsem s ním začala jezdit na koleje, ale pořád jsem ho brala jen jak kamaráda, v podstatě se mi ani moc nelíbil, měla jsem jiný vztah…

Potom on odjel na rok na studijní pobyt do Holandska, já se mezitím s tím svým rozešla a v tu dobu jsme si začli často psát přes internet…

Jednou nečekaně přijel, a že prý jestli bych s ním nechtěla chodit… mně bylo blbé odmítnout a od té doby jsme spolu 5 let. Máme ročního chlapečka. (A tak jsem ráda, že mě nakonec ukecal…)”

Jitka: V prváku na střední

#110

 

“Tak přidám i náš příběh.

Setkání v prváku na střední. Seděla jsem za ním v lavici a hned první den jsem se ho zeptala: “Kterejpak ty seš?”

Pak 3 roky úžasní kamarádi (takže na sebe víme všechno) a překrásné dlouhé telefonáty. Po těch 3 letech pusa a druhý den to vzalo spád. Za 4 roky společné bydlení u mé babičky, za 9 let společná svatba, pes a byt, za dalších 6 let první dítě a za další skoro 4 roky druhé dítě.

Po 20 letech stále spolu.”

Mařenka: Na vejšce

#76

 

“Na vejšce, on byl o rok níž, ale měli jsme společné kamarády. I když on si první naše setkání nepamatuje, bylo to v baru a on zapíjel vyvrknutý kotník ze softbalu (myslel si, že bolest přejde a přešla, ušel s tím zhruba 3 km domů, aby pak měl měsíc sádru). To bylo zhruba v roce 1994.

Postupně se z nás stali nejlepší kamarádi, oba jsme byli střídavě zadaní a vzájemně jsme si radili, co a jak v našich vztazích. Já jemu radila s holkama a on mně s klukama. No a asi v roce 1996 jsme oba byli najednou volní a tak jsme spolu trávili tolik času, a podnikali spoustu věcí, že jsme zjistili, že vlastně nechceme nikoho jiného.

V roce 1998 byla svatba, v letech 2001 a 2003 se nám narodily dvě krásný holky a jsme spolu do teď a doufám, že navždy, protože si nedovedu představit, že bych měla být s někým jiným.

Jsem tady teď dojala samu sebe. “

Karolína: Na gymplu

#73

 

“Docela ráda jsem si zavzpomínala. :-)Takže: seznámení ve třeťáku na gymplu, kam jsem já 1. září přišla coby nová žačka a třídní profesor mě posadil vedle něho – třídního playboye! 😀

Óóó, jak mi ten sebevědomý chlapec byl nesympatický!

Pak jsem mu začala dávat opisovat úkoly z ruštiny. Zjistili jsme, že máme stejný smysl pro humor, byli z nás kámoši… a pak už nerozlučná dvojka! Bohužel profesoři našemu vztahu nějak nefandili, jeho na konci třeťáku ze školy vyloučili (trošku víc času jsme spolu trávili i za školou 🙂 )…

Od našeho seznámení je to neuvěřitelných 26 let, od svatby 22 let, máme 2 kluky a doufám, že ještě hodně společných let před sebou. 😉

(PS: Maturitu si pak s mou pomocí dodělal dálkově a já v této třídě nikdy neměla žádnou kamarádku. 😀 )”

Veronika: Na škole

#69

 

“Na škole. 🙂 Byl mi přidělen na spolupráci při seminárce. Večer za mnou kvůli ní došel a… zůstal u mě 3 dny. Nikdy na ně nezapomenu. Vůbec jsme nejedli, nespali, jen si povídali a taky…

Podotýkám, že já i on jsme byli v té době zadaní, takže tohle byla opravdu láska na první pohled.”

Martina: Nemožný spolužák na SŠ

#53

 

“Chodili jsme do jedné třídy na SŠ, ale od prváku jsme si byli děsně nesympatičtí. Teprve ve čtvrťáku jsme si začali povídat, zjistili jsme o sobě navzájem mnoho zajímavého a stali se z nás kamarádi. Pak dobří kamarádi a po matuře jsme spolu začali chodit. Letos jsme měli 20. výročí svatby.

Poučení – i z toho, kdo se dlouho jeví naprosto nemožně, se může vyklubat dokonalý partner. ;)”

Katka: Na VŠ – v dobrém i ve zlém

#38

 

“My se seznámili na VŠ. V prváku se mi vyloženě hnusil. Seděli s klukama vzadu a přednášce nevěnovali pozornost. Občas místo přednášky vyrazili do hospody. Nechápala jsem, proč na VŠ vůbec jsou. Já byla šprtka a v 19 jsem stále neměla za sebou ani jeden vztah. Pro okolí jsem byla divná, trapná…

Studovali jsme matematiku a do druháku nás prolezlo jen šest. Kamarádství postupně do roka přerostlo v zamilovanost. On v legraci tvrdí, že z obrýlených škaredých matematiček jsem byla nejhezčí (prý nebylo moc z čeho vybírat :D) a já zase říkám, že jsem si s ním začala jen proto, abych už nebyla “divná”, prošla si vztahem, zjistila co a jak, rozešla se a našla si někoho normálního.

Po pár měsících jsem zjistila, že on je člověk do nepohody. Už tehdy jsem věděla, že si ho jednou někdy vezmu :D.

Jsme spolu 14 let, z toho 9 let od svatby. Zvládl se mnou dva potraty. Neopustil mě pro mou nemoc. Byl se mnou, i když jsem byla v domácí izolaci (chodila jsem na wc tak 60x denně). Neštítil se utřít mi pokakaný zadek nebo vyprat kalhotky. Zůstal se mnou i po operaci s přilepeným pytlíkem na břiše.

Zůstal, i když jsem řekla, že do dalšího těhotenství nejdu. On děti miluje a toužil po nich. Říkal, že ví, že je mít budeme. A máme.

Jeho táta umřel 3 měsíce před naší svatbou. Mamka umřela 3 měsíce před Robáškovými 1. narozeninami.

Vzpomínám si, jak jsme leželi na kolejích v posteli a malovali si růžovou budoucnost. Štěstí, že člověk neví, co ho v životě čeká.

Malovali jsme si to růžovější, ale máme štěstí, že se jeden na druhého můžeme spolehnout v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě.

Vybrala jsem si dobře. ♥ ♥ ♥

K.”

 

 

Denisa: Neznámý ctitel

#22

 

 

“Když jsem byla ve druháku na vysoké, tak mi přišla sms se zněním: „Můžu ti zavolat?“. Říkala jsem si, co je to za pitomce, když se ani nepodepíše, takže jsem nijak nereagovala. Asi za týden jsme měli na kolejích takovou menší párty, popíjeli jsme… No a sms přišla znovu. A já v náladě odpověděla, že ano. Pár minut na to mi zavolal a povídali jsme si asi hodinu. Já nevěděla o koho jde, on mě znal – prý od vidění.

Tenkrát jsem byla zadaná, ale i tak jeden telefon přerostl v každodenní večerní volání. Vždycky jsem jela na víkend domů a onen neznámý mi pak vykládál, jak mě potkal na městě, kde mě viděl atd. Bylo to hrozné nevědět nic a přitom se potkávat. Asi po 2 měsících jsme si dali sraz ve vlaku cestou domů ze školy. Přisedl ke mně úplně cizí člověk, kterého jsem neznala ani od vidění, vlak plný lidí, no hrůza – najednou jsme si neměli co říct a já měla pocit, že už ho nechci nikdy vidět. Ale telefony trvaly dál a sem tam jsme se i sešli – ve vší počestnosti. S bývalým přítelem jsem měla v té době trochu problémy, byl o dost starší a hodně pil… Bydleli jsme spolu a jednou večer se to už tak vystupňovalo, že jsem si sbalila věci a potřebovala odvoz domů k rodičům, protože už se to nedalo vydržet – zavolala jsem na známé tel. číslo:
on přijel, naložil krabice do auta, zavezl mě k našim, tam zazvonil a představil se jako můj kamarád, předal jim věci a řekl, že mě vrátí v pořádku. A pak mě celou noc vozil kdovíkudy v autě a měli jsme puštěné rádio a já celou dobu brečela. Myslím, že jsme tenkrát vůbec nemluvili.

Na benzínce mi pak koupil toho největšího plyšáka, co tam měli a k ránu mě vyložil u našich. A teď jsme spolu skoro 9 let, 2 roky jsme manželé a v listopadu čekáme první miminko.

Ještě pro vysvětlení – znal se s mým kamarádem a jednou mě prý viděli společně ve městě a tak si na mě vzal číslo. Omlouvám se za román…”

Kamila: Na cestě do školy

#21

 

“My jsme se seznámili, koukali po sobě od prvního dne, kdy jsem jela vlakem na střední školu. 😀 Pak jsme po sobě věčně čučeli a vyhledávali se, nenápadně a děsně náhodně i ve škole. 🙂 Bylo mi necelých 15, jemu 16 a začali jsem spolu chodit až o rok déle, kdy jsem ho pozvala do ZOO. Nešel kvůli tomu i na fotbal!!! Tam mě chytil za ruku a už nepustil.

Teď jsem spolu 14 let a budeme mít 6. výročí svatby. Letí to děsně!”

Zlata: Na adaptačním kurzu VŠ

#6

“Na adaptačním kurzu na VŠ. V cestě byly 2 roky boje a překonávání nástrah – snoubenka, přítel, hra na to, že jsme jen kamarádi, ale to napětí ve vzduchu prostě nešlo vydržet, a když mi jednou napsal, že si s tím našim vztahem už neví rady a pozval mě konečně na rande, tak jsem byla ta nejšťastnější žena na světě.”