#138
“Potkali jsme se brzo ráno ve vlaku, já rozvalená přes celé sedačky, na tvářích otlačky z batohu, dospávajíc spánkový deficit, on seděl přes uličku s tabletem v ruce. Pokukovali jsme po sobě. Jsme oba nádražáci. To, že to je můj kolega, jsem pak zjistila až v práci (jeli jsme oba vlakem na denní).
Začali jsme se bavit, protože i když jsem se kvůli práci hned po maturitě musela odstěhovat z Moravy 400 km daleko do Čech, a on je o 11 let starší než já, tak jsme měli společného kamaráda, který za mnou pak přijel a šli jsme všichni tři posedět. Já v tu dobu byla nešťastně zadaná, on se rozváděl, ale bývalá manželka u něj ještě bydlela.
Nic mezi náma nebylo, povídali jsme si, rozuměli jsme si, a i když jsme se do sebe zakoukali, já se po 7 měsících nechala přeložit blíž k domovu. Pohádali jsme se a od té doby jsme se nevídali a nebyli jsme spolu v kontaktu.
Viděli jsme se až přesně za rok a den, od doby, kdy jsem se vrátila na Moravu. To už jsem byla nezadaná a on už i papírově rozvedený a bydlel sám.
Dali jsme se dohromady na prvního máje polibkem pod rozkvetlou třešní a on se po ročním vztahu na dálku odstěhoval za mnou na Moravu. 🙂
Bydlíme spolu dva měsíce, a i když bychom se občas nejradši pozabíjeli, je mezi námi od začátku něco výjimečného.”
