Catherine: Na metalovým koncertě

#173

 

 

“Seznámili jsme se na metalovým koncertě, kde jsme oba byli v první řadě a jako “správní metalisté” házeli vlasama. 😀 To byla taky ta první věc, kterou jsem si na něm všimla. On to měl stejně, při pauzách mezi písničkami jsme na sebe pokukovali.

Po skončení první kapely toho večera se najednou z první řady vytratil a mně se tak líbil, že jsem ho šla hledat. Našla jsem ho, oslovila a zatáhla zpátky. 😀

Druhou kapelu jsme propařili spolu, potom musel rychle odejít a já si až pozdě uvědomila, že jsem si na něj nevzala kontakt, zbytek večera jsem kvůli tomu měla zkažený a ani kapely mě nebavily.

Druhý den kolem poledne mi na facebook přišla žádost o přátelství od nějakého kluka, který měl na profilovce fotku z anime, po rozkliknutí profilu jsem zjistila, že je to ten kluk ze včera. 😀

Napsala jsem mu a zeptala se, jak mě našel, a on že prý prohledával lidi, kteří se zúčastnili téhle události na fb. 😀

Tak jsme si chvíli psali, pak jsme se domluvili, že spolu pojedeme na víkendový metalový festival, který se konal už za dva týdny od toho večera, kdy jsme se poznali. 😀

Byla jsem z toho nervózní, sliboval mi, že mi dá pusu. 😀

No zkráceně, festival vyšel, hned ten první večer jsme se spolu vyspali (měli jsme jeden společný stan) a začali spolu chodit.

Teď jsme spolu rok a měsíc a myslím, že nám to ještě pěkně dlouho vydrží 🙂”

(Foto z archivu Catherine)

Ema: Na koncertě, po kterém zmizel

#144

 

“Já šla na koncert, na který jsem se strašně dlouho těšila a on na ten samý, ale pro něj to byl koncert kapely, kterou nesnáší a šel tam jen kvůli kamarádce. A tam jsme se viděli. Přes hluk, co tam byl, si povídat nešlo a kontakty jsme si vyměnit nestihli. Koncert začal a já byla úplně mimo a ani nevím co hráli za písničky.

Koncert pomalu končil a mě nenapadlo nic jiného než ho jít hledat. Bez úspěchu. Tak smutná, né moc dobrovolně jsem jela domů.

Druhý den začlo hned pátrání. Věděla jsem jen jak vypadá. Ptala jsem se spousty lidí co tam byli a nic. Až asi po 5 dnech konečně měl někdo na něj FB. Tak se mi načítá jeho profil a koukám, že mám i žádost o přátelství. Asi tak o půl minuty byl rychlejší, než já a našel si mě dřív. 🙂

Po 14 dnech měl konečně peníze, aby mohl dojet. Vzdálenost mezi námi byla přes 200 km. Proto to trvalo déle. Hned jak dojel, dostal mega pusu. 😀 A přišlo mi, že ho znám už věčnost.

Přes rok jsme se vídali pouze o víkendech a teď už spolu rok bydlíme. :)”