Lucie: Na facebooku

#361

 

“S přítelem jsme se seznámili na FB.
Popravdě jsem vůbec ani nehledala nikoho na vztah, protože jsem se právě rozváděla a řešila úplně jiné starosti. Na seznamku jsem se šla spíš pobavit, pokecat a to na doporučení kamarádky, že tam jsou fajn lidi na pokec. To taky byli, poznala jsem tam pár zajímavých lidí, se kterými se přátelíme do dnes.

Asi po dvou měsících, kdy můj současný partner komentoval velmi zajímavě některé debaty, jsem zaznamenala, že hodně odpovídá na moje komentáře a udělal pár změn, co se vzhledu týkalo a začala jsem se o něj i já zajímat víc. 😊 Později jsem zjistila, že mu jedna dobrá duše, naše kamarádka teď už, nakukala, že by mě měl oslovit. 😁

Po pár týdnech psaní, kdy mi sdělil hned narovinu, že má zdravotní problémy, jsme se domluvili, že se potkáme. V té době já už nějak tušila, že to bude ok, ale on měl obavy…

No setkali jsme se a bylo jasno. 😊 Já ve svém životě udělala velký obrat, začínala jsem úplně od nuly… Přestěhovala jsem se 200 km za ním, našla si s jeho velkou podporou práci a překonali jsme spolu ledacos fakt špatného na začátku.

Teď spolu budeme rok a na podzim se budeme brát.
Chtělo to odvahu a mnoho změn, ale pokud máte opravdu pocit, že jste potkali někoho výjimečného, kdo vás respektuje a je oporou a vy pro něj… prostě do toho jděte. 😊 Stojí to za to.”

Verča: Na netu, kdo mi pomůže vybrat kočárek

#201

 

“Tak my taky na netu… dala jsem si poslední inzerát, ve kterym jsem hledala někoho, kdo mi pomůže vybrat časem kočárek… Ozvala se hromada kluků, chlapů… Neměla jsem na ně náladu, tak jsem dala inzerát smazat. Asi tak hodinu před tím, než se smazal, mi napsal můj vyvolený.

Na prvním rande jsem si teda říkala, že jsem tu asi omylem, že je šílenej… ale pak mě ta jeho bláznivá osobnost dostala…

Plánujeme miminko a svatbu.”

Denča: Láska z facebooku

#190

 

 

“Ahoj lidičky. Moje láska mě vytáhla ze dna. Z depresí. Stále jsem plakala, měla úzkosti… Nikdy jsem nevěřila na to, že si člověk může najít lásku přes Facebook.

Ale stalo se, vytáhli jsme se navzájem ze dna, milujeme se, respektujeme se. Nehádáme se. Žijeme s bohem, ale nemáme se za co stydět, proto je naše láska tak pevná… ❤

Bydlíme spolu a jsme zasnoubení. Nepřestávejte věřit na lásku. ❤ Moc vám všem přeji potkat toho pravého!”

Terka: V pravou (a na poslední) chvíli

#176

 

“Zdravím. Čtu si každé vaše seznámení a tak mě napadlo, že bych přispěla i tím svým.

Už odmala jsem to v rodině neměla lehké ze strany matky, která mě psychicky týrala. Později jsem hlídala svoje sourozence, kteří byli +- o 16 let mladší.

Vše se to stalo v únoru, kdy jsem se naprosto složila a chtěla se zabít. Vše jsem přežila, protože ten nahoře měl asi jiné úmysly.

Už v nemocnici jsem si na internetu a pak na Facebooku začala psát s jedním klukem. Po čase psaní, kdy už jsem byla na pobytu na psychiatrii, jsme k sobě po telefonování a celodenním i nočním psaní začali něco cítit, a tak jsme si řekli, že bysme to spolu mohli zkusit.

On byl ten princ, co si mě vyzvednul z psychiny a ten den byl prvním nejkrásnějším dnem v mém životě (nikdy jsem s klukem nesměla být kvůli mámě).

Bylo nám strašně krásně a já věděla, že ho moc miluju a z druhé strany to bylo to samé.

Bohužel jsem musela domů (byl čtvrtek) a my se chtěli vidět co nejdřív. V sobotu vypukla doma další obrovská hádka a matka mě vyhodila. Jediný člověk, kterého jsem měla, byl on, ale nevěřila jsem, že bych u něj mohla zůstat, protože ještě bydlel u rodičů. Ale opak byl pravdou.

Přestěhovala jsem se k nim a veškeré moje stresy a nervozita zmizela. Chvíli po tom jsme se zasnoubili a za chvilku zjistili, že čekáme miminko. Chlapeček se nám narodí v prosinci a tak jsme se rozhodli, že je na čase se osamostatnit a přesunout do vlastního.

Strašně jsme se báli, že nás všichni odsoudí, protože jsme mladí a stále jsme spolu krátce.

Po odstěhování jsme dostali odvahu a řekli to oboum našim rodinám a všichni se moc těší, jen přítel ode mě stále poslouchá, že mohl udělat holčičku. (vtip) 😀

To, že mi tenkrát napsal a projevil o mě zájem, mi zaručeně zachránilo život. Nebýt něj, sesypala bych se znovu a dnes bych nebyla tak šťastná. Moc ho miluji a děkuji mu za to, že jsme konečně ta rodina, kterou jsem nikdy neměla.”

Alžběta: Přes internetovou seznamku

#174

 

 

“S přítelem jsme se seznámili přes internetovou seznamku. Tam jsme si napsali pár zpráv. Poté jsme si asi čtrnáct dní psali na fb.

Jelikož tam měl starý fotky, tak jsem chtěla, aby mi poslal nějakou svojí aktuální. Byl večer a přišla mi fotka. Byla jsem naprosto okouzlena a říkala si, že ho musím mít. Dohodli jsme se, že za mnou přijede.

Měla jsem tenkrát volný barák, ale hrozně jsem se bála vzít si tam neznámého člověka z internetu. Když jsme přijeli k nám, dali jsme si venku kávu a povídali si. Potom už byl večer a tak jsme šli koukat na tv. Jediné co dávali byl béčkový horor.

Druhý den jel domů, ale večer za mnou opět přijel. Pár dní na to jsme se dohodli, že spolu budeme chodit.

Teď už jsme spolu přes rok. Bydlíme spolu a je nám krásně. 😊”

(Foto z archivu Alžbětky focené k ročnímu výročí.)

Zdenča: Omyl

#171

“Když mi bylo 17 let, měla jsem jet za svojí kamarádkou na zábavu, kde měli hrát Dymytry. Nakonec jsem ale jet nemohla, jelikož jsem se neměla jak dostat zpátky domů.

I když jsem nakonec nejela, měla jsem přesto na Fb, že jsem se té události zúčastnila. Den potom si mě chtěl přidat do přátel nějaký cizí kluk. Prvně jsem si ho nechtěla přidat do přátel, ale nakonec jsem si ho přidala.

Napsal mi, jestli jsem byla na tom koncertu Dymytry, že tam viděl slečnu, která odpovídá mé profilovce.

Napsala jsem mu, že ne. Pár dní jsme si psali a nakonec jsme se rozhodli, že se i sejdeme.

Hrozně jsem se bála, jelikož jsem ho vůbec neznala a „rande“ chtěl trávit v jeho bytě. Ale nakonec jsem se přemohla a na to „rande“ jsem šla i přes to, že mě kamarádka přemlouvala, abych nechodila, že by mě mohl unést nebo znásilnit.

Bydlel ode mě 20 km, takže musel přijet do mé vesnice, kterou před tím vůbec neznal. Řekla jsem mu, ať přijede k poště, aby nevěděl, kde bydlím, kdyby náhodou jsme si nepadli do oka.

Jeli jsme k němu do bytu. Zahráli jsme si na playstationu, dali jsme každý dvě piva, povídali si a pouštěli záznamy z festivalu, na který teď už jezdíme spolu.

Večer mě zase odvezl domů. Po 11 dnech jsme spolu začali chodit, dokonce mi donesl i růži.

Oba jsme byli dlouho sami a řekli jsme si, že to spolu zkusíme.

Už jsme spolu přes dva roky a bydlíme spolu v jeho bytě, kde jsme měli naše první rande. Ani jeden z nás tomu doteď nemůže uvěřit, že nám to tak dlouho vydrželo, když jsme seznámili přes fb.

Přikládám naši fotku. Něco, co nás velmi spojuje. Posloucháme metal, 🙂 takže tomu odpovídá i naše obuv a styl oblékání.”

 

(Foto ze soukromého archivu Zdenči)

Keyt: Kluk s tetováním

#164

 

 

“Chtěla bych se s vámi podělit o seznámení s přítelem. 🙂

Byl dubnový den a pár dní jsem měla v přátelích na FB jednoho kluka. Jeho profil jsem si prohlédla jednou a zaujalo mě jeho tetování na předloktí. Šťouchl mě a já poslala šťouchnutí na oplátku. Chvilku to trvalo a potom mi napsal.

Psali jsme si a domlouvali se, že zajdeme ven, ale upřímně jsem měla i strach jít s cizím někam, tak jsem se vymluvila.

O dva dny později jsem stála u jedné trafiky a čekala na spolužačky. Nedorazily. Místo toho se tam však objevili známí čekající na mou kamarádku a mezi nimi týpek, který mi byl povědomý. Potom jsem si všimla tetování a došlo mi, že je to on, ten co mi psal.

Kamarádka přišla, pozdravila je, pozdravila mě a zeptala se, jestli se přidám k nim. S nadšením jsem šla. S tím klukem jsme si hned padli do oka, později se začali scházet, prošli si spoustou špatných i dobrých věcí a dnes spolu žijeme a čekáme miminko. <3”

(Foto z archivu Keyt)

Anička: Náhodou na facebooku (vzkaz pro všechny baculky)

#160

 

 

“Jednou takhle v zimě 2016 jsem prohlížela facebook, byla jsem sama… nikdo neměl zájem chodit s baculkou… a najednou mi vyskočila stránka, kde jeden milý chlapec psal, že má rád baculaté ženy. Tak jsem si ho přidala do přátel… a nechtěně mu ihned napsala… ale né třeba “Ahoj”, 😊 ale… “hdjsvfk,;”;”?!! 😂

Takže jsme se seznámili. Nikdy jsem nevěřila, že i přes 100 km od sebe si můžeme rozumět, milovat se a vídat se. Teď spolu bydlíme a jsem nejšťastnější žena na světě! 😍😍”

(Foto z archivu Aničky)

Lukáš: Poštvala ji na mě moje stalkerka

#157

 

 

“Moje stalkerka na mě poštvala kamarádku, která si mě přidala na facebook, aby mně podstrčila tu “stalkerku”. Jenže ta kamarádka (někdy kolem silvestra) nahrála fotku (osudová chyba) s její nejlepší kamarádkou, kterou jsem okamžitě poznal (z fitka) a přidal jsem si jí…

Teď jsme spolu přes jeden a půl roku. :)”

(Foto z Lukášova archivu)

Adam: V diskusním fóru po představení v divadle

#156

 

“Byl jsem v divadle, večer jsem se připojil na diskuzním fóru o divadle a tam jsme se dali náhodně do řeči, neboť jsme oba na tomto představení byli. A protože je divadlo naším koníčkem, začali jsme spolu chodit do divadla a pak i jinde…”

Anetka a Jakub: Na internetové seznamce a popletené rande

#153

 

 

Anetčina verze:
“Jednou jsme na sebe narazili na internetové seznamce a asi nám přišlo osudové, že jsme oba narozeni ve stejný den. Po pár dnech imaginárního seznamování jsme se domluvili, že se sejdeme. Poprvé to tedy bylo 17. března 2014 ve Šternberku, kde jsme si vyrazili na večeři. Od té chvíle nedáme bez sebe ani ránu a jsme stále spolu.”

Jakubova verze:
“Seznámili jsme se na internetové seznamce. Byla to láska na první pohled. Ale ať nepředbíhám! Ještě než jsme se viděli poprvé, tak jsem plánoval cestu do Íránu, a tak jsem neměl ani čas se s Anet sejít. Po dvou týdnech mimo evropskou kulturu jsem na ni už zapomněl, a kdyby mi nenapsala sama od sebe, tak žádná svatba nebyla. Těšil jsem se na rande v Olomouci s vysokou, štíhlou, modrookou blondýnou z Přerova. V pondělí odpoledne před noční směnou jsem nasedl do vlaku a těšil se na novou neznámou. Přijel jsem do Olomouce, kde jsem čekal…

… a nedočkal se.

Asi po půl hodině čekání mi Anetka volala, kde jako jsem?! Že prý už půl hodiny čeká na nádraží a já nikde!

Ale akorát, že ona mě nečekala v Olomouci na vlakovém nádraží, ale na vlakovém nádraží ve Šternberku.

Nakonec jsme se sešli.

Nepředstavil jsem se jí, nepolíbil ji na seznámení a přišel jsem jí velice arogantní. Chvíli jsme se procházeli po městě a povídali si. Jelikož byl březen, zima a brzo se stmívalo, tak jsme se přesunuli do restaurace. Objednali jsme si jídlo nebo spíš jen já si dal, Anet neměla hlad a tak si dala jen palačinku na chuť. Naštěstí si dala jen tu palačinku. Jelikož jsem u sebe neměl hotovost a počítal jsem s tím, že budou brát platební kartu, tak bylo zaděláno na trapas. Naštěstí večeře nás dvou nestála tolik a zaplatil jsem to z posledních korun v peněžence. Ale i přes počáteční nesympatie jsme od té doby byli už jen pořád spolu. Až do dnešní (24. 6. 2017) svatby. ♥”

(Použitý obrázek je ze svatebních novin Anetky a Jakuba.)

Majda: Přes internet

#142

 

“S prvním manželem přes internet a tenkrát za mnou přiletěl do Prahy na první rande na Valentýna. Přiletěl, aby mě vzal na večeři. No děsná romantika, na gesta to on byl. 🙂

Pak dovolená, víkendové návštěvy a sestěhování se, svatba, dítě… časem ten rozvod…

Současný skoro-manžel: jeho manželství se rozpadalo a kamarádka mi líčila, jak její přítel bydlí se super klukem a ten by se ke mně choval líp atd. atd.

No byla jsem zadaná, takže nic. Na oslavě jejích narozenin jsme se poprvé potkali. Docvaklo mi, že je to ON, když jsme spolu tancovali.

Pak jsme se pár týdnů nezávazně bavili přes net, no a pak se sešli na oběd…

On si nejdřív nebyl jistý (teprve jsem se rozváděla a mám dítě), po pár týdnech to došlo i jemu, že tohle už je napořád. 🙂

Předevčírem jsme měli 3 roky od seznámení. Bydlíme spolu, prošli jsme si spoustou náročných věcí, máme nádhernou holčičku a za 3 týdny i svatbu. Je to ten nejlepší chlap, jakého jsem mohla potkat.”

Ivana: Neplánovaně v komentářích u fotky na FB

#136

 

“Seznámili jsme se přes internet. Nebyla to seznamka, ani jsem zrovna nikoho nehledala, jemu zrovna krachovalo manželství… Přispěli jsme svým názorem oba pod stejnou fotku, pak mi napsal do zpráv a za 3 dny jel náhodou (!!!) kolem mého města (220 km od jeho bydliště), a že jestli nezajdem na kafe. 😀

Jsme manželé od srpna 2009. Asi to byl osud, nevěřila bych, že se takhle neplánovaně seznámím se svojí životní láskou. Dokonce se za mnou i přestěhoval a žijeme v mém rodném městě a už se moc těšíme na naše první společné miminko. ♥”

Lucka: Obyčejně – přes internet

#131

 

“Přes internet. Tak půl roku jsme si spolu psali, byl jako můj brácha, všechno o mně věděl. Pak jsme si řekli, že se sejdeme. On z Vrchlabí, já z Příbrami, cca 200 km.

Sešli jsme se v Praze a šli do ZOO. Netušila jsem, že je do mě zamilovaný. 🙂 Ten výlet byl strašně krásný a při odchodu mě políbil. Nevěděla jsem, co mám říct a dělat (vážně jsem to nevěděla)… Pak přeskočila jiskra i u mě. 🙂

Scházeli jsme se skoro každý týden, pak jsem ho představila rodičům a jezdil za mnou na víkendy, když to šlo. Já odmaturovala a jelikož on má ve Vrchlabí dobrou práci a svůj byt, přestěhovala jsem se za ním a před pár dny mi potvrdili práci kousíček od Vrchlabí. 🙂 Jupíííí!

Jsem tak šťastná. Konečně mi něco vychází tak, jak chci. Jen mi je líto mamky. Nečekala, že se takhle rozhodnu. Ale slíbila jsem jí, že minimálně ob měsíc budeme za rodičema jezdit. 🙂

Přeji všem jen to nejlepší a ničemu se nebraňte, řiďte se podle srdíčka. ♥ “