Micha: Líbačka v hospodě

#360

 

“Před Vánoci jsem slíbila mamce, že k ní přijdu a pomůžu jí péct vánočky. Do toho mi volala kamarádka, že je v hospodě kousek od mého bytu, že je tam s bráchou a bratrancema jediná holka a přemlouvala mě, ať přijdu.

Vůbec se mi nechtělo, ale slíbila jsem, že se na skok stavím. Tam jsem poznala JEHO.

Vůbec si mě narozdíl od ostatních nevšímal, přišel mi namyšlený a měl nejkrásnější úsměv na světě. “Ukradla” jsem mu čepici, přehrála ho v šipkách a večer skončil nekonečným líbáním.  Jak jsem se později dozvěděla, měla jsem být pro jeho bratrance a můj muž dostal zákaz si mě všímat.

Teď jsme spolu 3 roky, máme nádhernou dceru a příští léto nás čeká svatba. :)”

Monika: V hospodě

#195

 

“Svého muže jsem potkala v hospodě čtvrté cenové skupiny, kde jsem seděla s partou. Nebyla jsem už úplně střízlivá a vynadala mu, že si bez dovolení vzal pivní tácek z našeho stolu.

Když druhý den zavolal a chtěl jít na dohodnutý výlet, nastala trapná situace. Na té procházce jsem trpěla dvojnásobně. Jednak z bolesti po vypitém alkoholu a zadruhé kvůli ‘ztrátě paměti’.

Musela jsem s pravdou ven, že nevím, jak se jmenuje. Byl to trapas.

Od té doby jsme spolu už více než pět let.”

Tomáš: V restauraci

#184

 

“V restauraci. Tehdá při cestě domů z restaurace mě kamarád v tramvaji přemluvil, ať vystoupíme a dáme ještě jedno v další restauraci, která byla při cestě.

Mně se už nechtělo, opravdu nechtělo, ale přemluvil mě, no a tam jsme se poznali.

Dnes si někdy říkám, samozřejmě s nadsázkou, že jsem možná měl jet domů, ale bůh ví, koho bych měl dnes. Třeba by byla na mne zlá. :-)”

Bára: Kamarád z kruhu přátel

#161

 

“Tak my jsme se s milostpánem znali už víc jak deset let předtím, než jsme to takzvaně dali dohromady – z party kamarádíčků z mokré čtvrti. Scházeli jsme se po hospodách, jezdili společně na dovolený…

A mně bylo furt divný, že milostpán na mě hledí skelným pohledem, přičemž mu z koutku úst kape slina… 🙂 Líbil se mi poměrně taky, ale přece se na něj nebudu já vrhat první, že jo… tak holt nic.

Leč pouze do okamžiku, když jsem jednoho dne přišla na jeden z mnoha večírků, vítězně mávajíc rozvodovým lejstrem – milostpán, k obveselení všech kamarádíčků, zázračně ožil… přisál se jako klíště a do roka mě hnal na radnici.

Později jsem se ho ptala, proč tak dlouho otálel – no, ty jsi byla vdaná, tak jsem si netroufal, pravilo to jelito. 🙂

Horší ale je, že mi prej už vypršela záruční doba, a když mi zmíněné jelito pije krev, kamarádíčkové ho odmítají vzít zpět. 🙁

Nicméně kruh přátel lze jen doporučit, protože člověk aspoň ví, do čeho jde, a společnej základ taky není k zahození.”

Radka: V hospodě

#119

 

“V hospodě se ke mně připotácel a prý: “Čau, nechceš se mnou chodit?”. Já řekla “proč ne” a domluvili jsme se na druhý den, já přišla k němu – nebyl doma. Nepamatoval si, že jsme se domluvili…

Letos spolu budeme 11 let. :)”

Evženie: Muži v mé blízkosti

#111

 

“U mě seznamování přes společné zájmy a sdílený čas a prostor (škola, práce…) tak úplně nezabralo, to byla vždycky střela vedle.

Manžela jsem potkala tak, že jsem se rozhodla vypnout romantiku, sex, city a vůbec všechny takové pomýlené impulsy a hledala jsem ve společnosti chlapy, kteří mi byli sympatičtí jako společníci – prostě jsem se dívala, s kým bych si ráda popovídala, a nic víc. Když byl dotyčný náhodou nezadaný, tak jsem jen nepatrně zvýšila dávku společenského zájmu a přidala na úsměvu, a tím to končilo.

Chodila jsem do hospod, na oslavy narozenin kamarádů, na školní a pracovní akce, a jen jsem se bavila. Po čase mi velmi vzrostl okruh známých chlapů, s kterými se dobře bavím, a potkávám je i mimo typ akcí, ze kterých je znám, a oni mají někdy radost, že mě zase vidí – a jeden z nich si vedle mě jednou sedl v hospodě, moc krásně voněl 🙂 a hezky jsme si popovídali a po čtrnácti dnech od toho dne, půl roku poté, co jsme se seznámili (až!) si sehnal mé číslo a pozval mě na rande.

Já nikam nechtěla, ale dala jsem mu šanci, protože byl inteligentní, celkem sympatický, celkem pohledný, a když nic jiného, tak jsem se s ním u toho kafe nenudila.

Pak se mě zeptal, jestli s ním chci chodit, a já ho několikrát v panice odmítla, ale on se nedal odradit, a čím jsem ho znala víc, tím byl úžasnější – až jednou moje zábrany vyšuměly, jiskry přeskočily a dneska jsme spolu osmý rok.

Dalo by se říct, že jsem se vdávala z rozumu, protože jsem hledala hlavně někoho, kdo vydrží moji povahu a já jeho a vedle koho se mi bude dobře stárnout, a dneska si to nemůžu vynachválit.”

Dana: Při večeři jako překladatelka

#104

 

“Poprvé jsme se potkali na sjednané večeři, kam mě poslal kolega z práce, abych mohla překládat jeho kamarádovi, který přijel na dovolenou do Čech.

Kamarád přijel s bratrancem.

Byla jsem nezadaná, jenže jsem měla sjednanou dovolenou ve Francii s jednou známostí z lyžování, ale sešlo z toho, tak jsem se na poslední chvíli pozvala ke kolegovo kamarádovi.

Z kolegovo kamaráda je už deset let můj manžel a z bratrance je tři roky kmotr našeho provorozeného.

Co je zvláštní, do dneška si pamatuju ten moment, kdy mi došlo, že ON bude otcem mých dětí. Což automaticky nemusí znamenat manžel, ale zdá se, že to zatím klape.

Při večeři bylo dobrý, že jsem měla překládat a chlapci si zřejmě mysleli, že moje fránina je nic moc, takže na mou otázku, zda-li mnou vybrané jídlo je dobré, odpověděli, že jo a pak si mezi sebou řekli, že je to moc mastné.

Jinak v datech: seznámení květen 2001, stěhování k němu listopad 2001, svatba červen 2002, Daniel 2009, Yana 2011.”

Gita: Nesympaťák z hospody

#89

 

“Krásně se to tady čte. 🙂
Já se seznámila se svým mužem v září 1996 v hospodě. Šla jsem tam za úplně někým jiným (ten si tam přivedl holku) a mezi jeho kamarády seděl jeden nesympaťák. Pak jsme se potkali za pár hodin, oba v upraveném stavu :D, doprovodil mě na tramvaj a dlouho líbal. Druhý den jsme měli rande na Andělu u mekáču. Přišel milý slušný střízlivý chlapec a já mu řekla, že budeme jen kamarádi. Odpověděl mi, že mi na to s..e a prostě spolu chodíme. :)) A od té doby jsme spolu.

Jinak legrace byla, že on je o rok mladší a akorát maturoval, já už dva roky pracovala. No když mi to řekl, jsem skoro omdlela, ale dala jsem to a zvládla jsem i jeho maturitní ples. :)”

Monika: Na čarodky v hospodě

#77

 

“Tak já se seznámila s manželem na „čarodějnicích“. Znala jsem ho od vidění, jezdil tam na chalupu, Pražák. 🙂

Ten den zrovna s kamarádem stěhoval z Prahy na chalupu starou kuchyňskou linku. Po práci šli na pivo. Mně u ohně zrovna došlo víno, tak jsem se s kamarádkou vydala ho do hospody koupit a k ohni jsem se už nevrátila. Můj budoucí manžel mě oslovil u baru, že se známe od vidění, tak jsme si řekli, jak se jmenujeme, seznámil mě s kamarádem a pak už jsme jen kecali a kecali. 🙂

Kamarád už usínal na židli, ten večer vypil asi 4 kafe, jak jsme se my dva nějak zapovídali. 🙂

Dostala jsem tel. číslo, chvíli jsem tedy se zavoláním otálela, ale pak jsem se překonala a zavolala… no a jsme spolu už 17 let jako manželé, 2 děti.

Takže tenkrát jsem taky nečekala nějaké zásadní seznámení, zkrátka jsem si šla jen pro víno do hospody a přitáhla si chlapa. 🙂 🙂 Teď si mě z hospody občas tahá domů on. :D”

Kačka: V hospodě

#58

 

“Velmi romanticky v hospodě. Pajzl, kam jsme chodili na pivo a zazpívat si u kytary. Přivedl ho kamarád. Chvíli jsme spolu jezdili tramvají a povídali si o muzice a všichni kromě nás věděli, že spolu budeme chodit.

Opravdu mě zaujal až na jiné akci, kam jsme jeli na kole a kluci na nás čekali v hospodě. A čekali dlouho. Když platili, tak mě zaujalo, jak diktoval, co všechno jedl a nemělo to konce. Já jeho zaujala v půjčeném opravdu nesmírně sexy bledě modrém obrovském svetru (cestou jsme hrozně zmokli). Ani potom nelenil a vzal mě po týdnu známosti na vodu, kde jsme se hned první den vykoupali (bylo asi 13 stupňů) a jako poslední test mě představil svému kamarádovi – odrazovači bab. Prošla jsem.

Seznámení 2001, svatba 2007, děti 2010 a 2012.”

Mirka: V Austrálii

#39

 

“Po rozchodu s klukem, co mi po 6 letém vztahu zlomil srdce, jsem utekla na rok “poléčit” se do Austrálie…

Svého muže jsem potkala v restauraci, ve které jsem pracovala. Nijak jsem ho nevnímala, protože on pracoval v kuchyni a lidi, co pracujou na flooru, se s kuchyní nijak nepaktujou. Pak jsem začala vařit kafe a byla skoro v kuchyni. Stala jsem se styčným důstojníkem mezi kuchařem a barem. 🙂 A taky nejlepší “Maryšou”.

Měla jsem před odletem domů (po 2 letech) a on mě začal uhánět a ukecávat.  Stalo se mi to poprvé v životě neb jsem si vždycky toho chlapa musela uhnat. Nakonec jsem se nechala ukecat nejen na to, že s ním poletím do Brazílie a že se k němu nastěhuju, ale i na to, že se za ním do Austrálie vrátím…

Nakonec jsem mamce musela zavolat. Ten telefonát byl jak kobercové bombardování…

Mami, musím ti něco říct…
Co?
Já mám na cestě domů zastávku…
Kde?
V Brazílii.
S kým?
S přítelem…
Je to Brazilec?
Jo!
Je černý?
Ne. 😉
A chceš mi ještě něco říct?

Jo, že ta letenka je zpateční…

Když jsem nasedala zpátky do letadla, tak jsem brečela a nadávala si, proč jedu zase zpatky za někým, koho vlastně neznám, nechci…

No, jsme spolu 5 let, máme 2 nádherný kluky. :)”