Háňa: Kočičí ouška

#370

“Pamatujete si první taneční? To první pořádné namalování a krásné šaty a obleky? A pamatujete si také to neustálé okoukávání a mladou lásku, kdy můžete celý večer tančit s tím novým krásným člověkem, do kterého jste se čerstvě zamilovali?

Tak o tom tohle seznámení vlastně vůbec není, ale pojďme se tam podívat.

Šly jsme do tanečních s mojí nejlepší kamarádkou a mimo dalších spousty nově vytvořených přátelských pout, jsem zahlédla krásného kluka, nejhezčího na světě, později představeného jako Marek.

Marek byl v tanečních, stejně jako já, s nejlepším kamarádem, Honzou. Honza byl takové sluníčko, droboučký a plný energie. Když se smál, tak se mu smály i všechny pihy na obličeji, a taky že se smál často, obzvlášť na mě.

Marek měl také sympatický úsměv, pro mě mnohem víc, než Honzův, ale v životě o náhody není nouze. A on svůj úsměv usilovně věnoval mé nejlepší kamarádce.

Pamatujete si Rufuse? Ten tanec, kdy se stojí v zástupu dvojic a kluk si holku přehazuje ze strany na stranu a strašně se u toho dupe? Mám v hlavě živou představu, kdy jsme tančili tento tanec. Já s Honzou, má kamarádka s Markem a ona koukala na mě, protože o něj nestála, já koukala na Marka, ten koukal na ní a Honza na mě. Ta situace byla strašně komická.

Jak to dopadlo?

Zjistila jsem že vzhled není všechno, co tě má zajímat, a přestože se nakonec Markovi oči a úsměv stočil ke mně, moc dlouho to nevydrželo. V mých šestnácti letech jsem si užila první OPRAVDICKÝ vztah, který trval 2 týdny.

Moc společného jsme neměli a naše cesty se rozešly. A tak z mých nakonec dvou nápadníků nezbyl ani jeden a já celou střední žila dál singl životem…

Až do třeťáku.

Ve třeťáku jsem potkala Petra. Sympatický, trochu stydlivý kluk a já si říkala, že už singl života bylo dost. Byli jsme v kontaktu asi dva týdny, než mě má kamarádka donutila jít na první diskotéku v mém životě.

Pro mě, jakožto introverta byla v mysli diskotéka jako peklo, ale byly její narozeniny a já jí to slibovala už moc dlouho. Navíc, kdy jindy máte jít na diskotéku než v těchto letech?

Tak jsme šly a strašně moc jsme se naparádily! Dost jsme v té době šly proti davu a byly strašné umělkyně a tak si má kamarádka vzala obří barevné náušnice a já si vyrobila čelenku s kočičími oušky.

Byla sobota a já měla jít ve středu s Petrem poprvé nezávazně ven. Po celou dobu jsem si jím vůbec nebyla jistá. Kde je to mladé BOOM, které mám zažít? Ale nechávala jsem to být, s Markem to boom bylo a nic z toho nebylo, třeba to bude naopak?

Napsala jsem mu tedy, že jdeme slavit narozeniny a telefon na večer odložila.
Tancování a trochu popíjení, dostala jsem se do toho docela rychle a bylo to skvělý. I pozornost všech kluků kolem na kočičí ouška najednou mému introvertnímu já nevadila.

Byly jsme zrovna uprostřed parketu, když se na schodech objevil Honza. Začala jsem zběsile mávat. Vždyť jsem o něj 3 roky nezavadila!

Kromě těch pih, které se pořád smály, dost zmužněl, už to nebyl ten malý drobný klouček, ale chlap. A ne jenom vzhledem. Celou noc se mi věnoval,  pořád se chtěl lísat a neustále se mi snažil dát pusu, které jsem obstojně celý večer uhýbala, jinak jsem z něj byla naprosto odvařená.

Bylo to úplně jiné než v tanečních, tady je to boom! Ale ne, půjdu s Petrem ven a Honza pusu nedostal a nedostal.

Když ve tři ráno přijel autobus na svoz, nasedli jsme, vytancovaní a trochu opilí a Honza si sedl přede mě, vzal si má ouška na hlavu, chytil mě za ruku a celou cestu držel. Já myslela, že mi protrhnou břicho motýlci a rozletí se po celém autobuse.

A… tím to skončilo.

Honza jak se objevil, tak zmizel a já ve středu šla ven s Petrem a moje předtucha se vyplnila. Vůbec jsme si nesedli, bylo to nezáživné.

Jediné co to zachránilo bylo, že jsme šli na procházku a ne na kafe a tak jsem aspoň cestou měla co říkat… A když jsme byli v uličce, kde jsem nikdy nikoho nepotkala, jelikož jsme došli na druhou stranu města, za zatáčkou se objevil Honza! Vyměnili jsme si ahoj a on pokračoval dál bez zastavení a já mohla umřít: trapností, motýlky a uvědoměním.

S Petrem jsme se shodli na tom, že pro sebe nejsme a v dobrém se rozloučili.  Já začala usilovně přemýšlet, jak navázat kontakt s Honzou.

Osud mi přál. Měl za týden narozeniny. Dva dny jsem to přání vymýšlela a pak se mi ploužily dny, dokud ten datum nepřišel.

Honza je narozený 29. února, takže jsem mu popřála o půlnoci 28., ať si užije tu
jednu minutu svého času, která bude představovat ten den, který mu letos zase nepřijde a on mi odpověděl. Propsali jsme celou noc a pak další a další. Za dva týdny se mi přiznal, že se do mě zamiloval a začali jsme spolu chodit.

A bylo tam boom a byla tam atraktivnost a bylo tam všechno, co jsem si přála. Až po několika letech jsem zjistila, že na diskotéce mě chtěl jenom na jednu noc a byla jsem mu v té době dost jedno, prostě jenom další pěkná holka, jen na ty ouška nezapomněl. Naštěstí se rozhodl tohle “užívání života” zahodit za život se mnou a do dnes je za to neskonale vděčný. A já s ním.

Už je to skoro šest let, co jsme spolu, každý den se na mě směje těmi svými pihami a celých šest let tam, kde bydlí jeho mamka, u něj v pokoji, jsou na poličce opřená moje kočičí ouška.”

(Foto ze soukromého archivu Háni.)

 

Veronika: Chtěl vrátit půjčené CD

#224

“S Ondrou jsme se poznali na základní škole a byli jsme pět let dokonce i spolužáci. 🙂

Bydleli jsme na stejném sídlišti, sem tam jsme se potkávali, pozdravili se, ale to bylo všechno. Dohromady nás dala víceméně náhoda. Od Ondry jsem měla půjčené delší dobu nějaké CD a jednoho dne mi přišla sms, že by ho potřeboval vrátit. Přišel si pro něj a jak jsem ho uviděla ve dveřích, podlomila se mi kolena. Byl z něj opravdu fešák, ale bohužel zadaný. Já jsem byla po čerstvém rozchodu ze čtyřletého vztahu.

Poseděli jsme u nás a na odpoledne mě pozval na koupaliště. Šli s námi i ostatní kamarádi ze školy a bylo to moc fajn. Večer jsme šli ještě všichni společně na diskotéku a od té doby jsme se vídali čím dál častěji. Nakonec jsme spolu zůstali. Zvládli jsme společně maturitu, mé pětiti leté dojíždění na vysokou školu do Prahy, Ondrovu vysokou školu, první zaměstnání a taky společné bydlení. Po osmi letech jsem byla požádána o ruku a rok na to jsme se vzali. “

Veronika: Seznámila nás kamarádka

#218

 

“Když nás seznámila kamarádka, bylo mu sotva čtrnáct let. Přestože já jsem byla starší, což by normálně kluka v tomhle věku mohlo přitahovat, on o mě nejevil sebemenší zájem. Po třech letech jsme se náhodně potkali na jedné diskotéce a to už se na mě díval úplně jinak. Stačil jeden pohled. Oba jsme tomu bezhlavě propadli a zamilovali se až po uši. Pro nás dva je náš vztah procházka růžovou zahradou, i když s ostrými trny. Ale ani ty trny už nás nezraní, protože jsme tady pro sebe. Nejsme na to sami, máme jeden druhého a naše spojitost nám vše pomůže překonat.”

(Foto ze soukromého archivu Veroniky a Rosti)

Lenka: Na vesnické zábavě

#217

 

 

“S manželem jsme se potkali v létě na klasické vesnické zábavě pod širým nebem a v tu dobu jsme měli ještě oba jiné partnery. Společnou řeč jsme našli díky zápletce s mobilními telefony, které jsme měli v tu dobu oba stejné a tak došlo k situaci, při které jsme se začali spolu bavit.

Uplynulo alespoň půl roku a my se od té doby vůbec neviděli, ale oba jsme se během té doby rozešli s našimi partnery. Vzala jsem iniciativu do svých rukou a začala se vyptávát kamarádů, kdo že ten sympaťák na zábavě vlastně byl. A zjisila jsem, že bydlí odjakživa ve vesnici nedaleko od té naší, ale já jsem o něm nikdy neslyšela. Podivná náhoda. Odhodlala jsem se ho vyhledat a oslovit na facebooku a od té doby jsme si nějakou dobu jen dopisovali přes různá internetová média.

A po nějaké době jsme se konečně potkali osobně u místního rybníku, kde jsme se asi tři hodiny procházeli a povídali si o všem možném. Potom už to mělo rychlý spád, protože jsme zanedlouho zjistili, že jsme jeden pro druhého to největší štěstí, jaké nás mohlo potkat. To, že se brzy vezmeme jsme asi věděli od začátku oba, ale manžel to dokázal romantickou žádostí v obleku se šampaňským a spoustou svíček kolem a to vše v našem nově zrekonstruovaném domečku… tak jak jsem si to vždycky představovala.”

(Foto ze soukromého archivu Lenky a Lukáše)

Vilma: Na pařbu z Prahy do Liberce

#105

“Jednou jsem se v Praze nudila, chtěla jsem jít pařit, ale nevěděla s kým a kam, tak jsem chatovala na jednom blbým serveru… Jeden kluk napsal, že jde pařit, ale že je z Liberce, ať přijedu.

No a protože jsem neměla nic lepšího v plánu, tak jsem jela – i když jen na Černý most, protože tam mi ujel poslední autobus. Tak ten kluk pro mě přijel z Liberce 😀 a odvezl mě tam.

Po cestě vyzvedl jednoho kamaráda a šli jsme na diskotéku. Náhodou jsem zjistila, že ten jeho kamarád je taky z Liberce, ale studuje v Praze. Na matfyzu. A jaksi mě hrozně přitahoval.

No a protože mě přitahoval opravdu hodně, tak když jsem přijela domů, zjistila jsem, že už mě nepřitahuje ten předchozí – že mu ani nechci dát pusu, takže jsem se s ním rozešla (po 9 měsících). Týden nato se to nějak seběhlo a už jsem chodila s tím z Liberce. 🙂 Ale byl to docela adrenalin. Teď už bych takovou šílenost asi neudělala… I když…

Vydrželo nám to 13 měsíců, ale byl to úžasnej vztah, na kterej furt vzpomínám.”

Kačka: Na diskotéce s dvoumetrovým chlapem

#99

 

“My jsme se s přítelem seznámili vtipným způsobem. Spolužáci ze základky (banda kluků, byla jsem tam jediná ženská) mě vytáhli jednoho večera na diskotéku, byl červenec, ale byla hrooooozná zima a já se ten den vrátila z Itálie, takže jsem nebyla zrovna naladěná na juchání. No ale jela jsem a dobře jsem udělala. 🙂

Kluci se mi na diskotéce ztratili a já si sama postávala u baru, povídala jsem si s nějakým příšerně nudným a arogantním mužem a po očku se dívala po někom známém, abych mohla utéct.

Nikoho známého jsem neviděla, jen obrovského dvoumetrového chlapa čouhajícího z davu. Chvilku jsme na sebe čučeli a mně blesklo hlavou, takový šikovný chlap… To je beztak nějaký podnikatel, má v garáži bavoráka a doma blondýnu (a taky že to tak bylo, 😀 ale s ex přítelkyní se zrovna rozcházeli).

Můj „zábavný“ arogantní komplic se otočil, že mi objedná pití a mezitím ON přiběhl a říká „Slečno, vy máte ale krásné uši. Vy určitě všechno dobře slyšíte, že?“, narážel na má odstátá ouška.

Já se nevzmohla ani na odpor, jen odvětila, že chytám i televizní signál. On dodal, že kvalitní signál se chytá za pomocí hýbání uší a že pokud to neumím, tak mě to naučí.

Slovo dalo slovo a jsme spolu skoro tři roky, bydlíme spolu a pořídili jsme si kocoura. 🙂

Jsme dvojka k pohledání, babička jak ho poprvé viděla, tak se zděsila, že mi ublíží. No jo, dvoumetrový přes stokilový chlapák a já chudák malá hubená vedle něj cupitám. :)”

Marianna: “Nějakej jouda” na diskotéce

#95

 

“Jednou jsem bohužel zkusila chodit s klukem jen tak, protože celkem ušel, abych nebyla sama atd. Byla to pěkná blbost jít do vztahu bez počátečního zamilování. Samozřejmě, že jsem se pak zamilovala jinde a tenhle mi tak začal lézt na nervy, že jsem prchala, co mi nohy stačily. Teď se něco podobného stalo i kamarádce a to už si s tím, co jen „ušel“ plánovala dům a pokoušeli se o děti. A pak se zamilovala. 😀

Já se už neseznamovala skoro 14 let, takže do tohoto tématu bych snad ani přispívat neměla. Byla jsem na diskotéce se svým klukem, on hrál s kamarádem kulečník, já se nudila a z balkónu pozorovala cvrkot. Pak jsem si všimla, že mě pozoruje nějakej jouda.

Když byly ploužáky, sešla jsem dolů poslouchat a vynořil se dotyčný jouda s žádostí o tanec. Říkala jsem si: pobavím se, vystřelím si z něj a povykládala jsem mu o sobě naprostý nesmysly… a vyprávím mu je dodnes.
Už 14 let, z toho 11 let pod čepcem, 2 děti, 1 kočka. :)”

Michaela: Barman na diskotéce

#60

 

“My jsme se seznámili na diskotéce, na kterou jsem vůbec nechtěla. V tu dobu jsem byla ještě nemocná, kamarádka mě přemluvila a jela jsem s ní. Vůbec mě to nebavilo, bylo mi zle a kamarádka začala balit někoho jinýho, takže zábava. 😀
Byl tam barman, koukala jsem na něj nenápadně a on na mě taky, přišel pro mě až dozadu ke stolu a zeptal se, jestli bych si něco nedala a jestli nechci jít k baru za ním. Povídali jsme si do 4 do rána, vyměnili čísla a láska jako trám. Teď spolu bydlíme a já jsem moc šťastná, že jsem na tu diskotéku jela. 💗”

Hanka: Na diskotéce

#47

 

“Seznámení na diskotéce, ležel pod stolem, spolužáci se na něj vyprdli, já zrovna těžce samaritánské období (dcery to mají po mně 🙂 ), tak jsem ho s pomocí kamarádky vytáhla a uložila na lavici, pak odvedla domů… Našel si mě, zblbnul i mamku, další diskotéky spolu, rok nato manželé, společné stěhování, tři děti, příští rok stříbrná svatba 😀 😉 “