Lenka: Na seznamce

#362

 

“Jmenuji se Lenka. Přes seznamku jsem se seznámila dvakrát. Jednou to nevyšlo a podruhé…???

Nevím, jak to nazvat. Prostě pro mě rok lásky, něhy, naděje a důvěry. Byla to láska na první pohled. Nikdy jsem takovou nezažila. Věděla jsem, že pojede za prací do zahraničí. Pak to přišlo a musel odjet.

Já mu věřila. Věřila jsem všemu, na čem jsme se domluvili. První rok jezdil domů, strašně jsem se těšila a chodila mu naproti s vnuky, které také moc miloval. Aspoň to tvrdil.

Ten další rok jsme si skypovali, smáli se, ale pak to začalo upadat. Přestával psát. Když zavolal, tak jen na chviličku, že musí s kamarády na nákup, protože on jediný si tam koupil auto. Zdravotně na tom také nebyl moc v pořádku, zlobily ho střeva. Posílala jsem mu tam balíky, jídlo, oblečení. Ze začátku to bylo těžké, než si našel práci.

Dala bych za něj život. Měla jsem velký strach, jestli je v pořádku. Nakonec mi řekl, že ho vlastním, ale tak to nebylo. Měla jsem strach. Stačilo napsat třeba večer “dobrou noc”, “myslím na tebe”. Abych věděla, že je v pořádku.

Jsou už to tři roky a já stále čekám, i když jsem mu výhružkami a výčitkami ublížila, ale omluvila jsem se. Jenže já teď nevím, jestli doopravdy miloval. Já mu věřila. Využil nebo zneužil? Proč si to myslím? Důvod je dost závažný a napsat ho nemohu. Jen mi do telefonu řekl, než poprvé přijel, že byl zavřený, ale ne vlastní vinou. Pak mi to řekl všechno.

A já mu odpověděla, že každý by měl dostat druhou šanci, pokud to chce napravit.

Zamilovala jsem se do něho, že moje srdce už nechce přijmout jiného.

To je konec mého příběhu. I když vím, že už se nevrátí, stále budu milovat.

P.S. Strašně ráda bych ho našla.
Nemám kontakt.”

Lucie: Na facebooku

#361

 

“S přítelem jsme se seznámili na FB.
Popravdě jsem vůbec ani nehledala nikoho na vztah, protože jsem se právě rozváděla a řešila úplně jiné starosti. Na seznamku jsem se šla spíš pobavit, pokecat a to na doporučení kamarádky, že tam jsou fajn lidi na pokec. To taky byli, poznala jsem tam pár zajímavých lidí, se kterými se přátelíme do dnes.

Asi po dvou měsících, kdy můj současný partner komentoval velmi zajímavě některé debaty, jsem zaznamenala, že hodně odpovídá na moje komentáře a udělal pár změn, co se vzhledu týkalo a začala jsem se o něj i já zajímat víc. 😊 Později jsem zjistila, že mu jedna dobrá duše, naše kamarádka teď už, nakukala, že by mě měl oslovit. 😁

Po pár týdnech psaní, kdy mi sdělil hned narovinu, že má zdravotní problémy, jsme se domluvili, že se potkáme. V té době já už nějak tušila, že to bude ok, ale on měl obavy…

No setkali jsme se a bylo jasno. 😊 Já ve svém životě udělala velký obrat, začínala jsem úplně od nuly… Přestěhovala jsem se 200 km za ním, našla si s jeho velkou podporou práci a překonali jsme spolu ledacos fakt špatného na začátku.

Teď spolu budeme rok a na podzim se budeme brát.
Chtělo to odvahu a mnoho změn, ale pokud máte opravdu pocit, že jste potkali někoho výjimečného, kdo vás respektuje a je oporou a vy pro něj… prostě do toho jděte. 😊 Stojí to za to.”

Micha: Líbačka v hospodě

#360

 

“Před Vánoci jsem slíbila mamce, že k ní přijdu a pomůžu jí péct vánočky. Do toho mi volala kamarádka, že je v hospodě kousek od mého bytu, že je tam s bráchou a bratrancema jediná holka a přemlouvala mě, ať přijdu.

Vůbec se mi nechtělo, ale slíbila jsem, že se na skok stavím. Tam jsem poznala JEHO.

Vůbec si mě narozdíl od ostatních nevšímal, přišel mi namyšlený a měl nejkrásnější úsměv na světě. “Ukradla” jsem mu čepici, přehrála ho v šipkách a večer skončil nekonečným líbáním.  Jak jsem se později dozvěděla, měla jsem být pro jeho bratrance a můj muž dostal zákaz si mě všímat.

Teď jsme spolu 3 roky, máme nádhernou dceru a příští léto nás čeká svatba. :)”

Ema: V létajícím balónu

#204

 

“Já nehledala. Nechala jsem to plynout. 🙂 Když jsem potkala svého manžela, tak jsem ještě neměla srdíčko zahojené z minulé lásky.

Rozhodly jsme se s kamarádkou zkusit adrenalin a proletět se v balóně. Letělo nás dvanáct a mezi těmi lidmi byl i on a jeho kamarád. Dali jsme se do řeči všichni čtyři. Já se nepokoušela lovit, on kupodivu také ne, ale viděli jsem se častěji a častěji. Vzniklo mezi námi skvělé kamarádství, volali jsme si čím dál víc, až se to přehouplo v lásku. 🙂 Prostě to přišlo samo. :)”

Nikol: Na základce

#203

 

 

“Se svým přítelem jsem se seznámila na základní škole. On byl v 9. ročníku, já jsem tehdy bohužel chodila s jeho spolužákem. Líbil se mi od začátku, ale nikdy jsem ho neoslovila. On mě neměl v lásce. Ale jak se dozvěděl, že s tím tehdejším přítelem nejsem, tak mi hned napsal. Pozval mě do kina a pak to všechno začalo…
Dělá mě nejšťastnější!”

(Foto ze soukromého archivu Nikol)

Martina: Ve čtvrťáku

#202

 

“Poznali jsme se na škole… Na začátku čtvrtáku přišly nějaký techtle mechtle a na konci čtvrtáku se ke mně nastěhoval… No a bydlí tu už 11 let. 🙂 (a doufám, že ještě pár let vydrží. 🙂 )”

Verča: Na netu, kdo mi pomůže vybrat kočárek

#201

 

“Tak my taky na netu… dala jsem si poslední inzerát, ve kterym jsem hledala někoho, kdo mi pomůže vybrat časem kočárek… Ozvala se hromada kluků, chlapů… Neměla jsem na ně náladu, tak jsem dala inzerát smazat. Asi tak hodinu před tím, než se smazal, mi napsal můj vyvolený.

Na prvním rande jsem si teda říkala, že jsem tu asi omylem, že je šílenej… ale pak mě ta jeho bláznivá osobnost dostala…

Plánujeme miminko a svatbu.”

Monika: Jen tak přes seznamku

#200

 

“Mně v 29 letech zcela přeskočilo, a i když jsem do té doby neměla o mužské zájem, tak jsem si dala inzerát na seznamku.

Po 14 dnech marných pokusů mi napsal ON. Po týdnu dopisování jsme si dali schůzku a stal se zázrak. Já jsem se strašně zamilovala a on taky. Prokecali jsme 6 hodin v kuse. 🙂 Bylo to v pátek 13.

No už jsme spolu přes 5 let, brali jsme se po 2 letech a teď čekáme druhého vytouženého klučíka. ♥ Zamilovaní jsme pořád stejně.
Některé osudy tady jsou opravdu zajímavé.”

Petra: Stavil se za taťkou

#199

 

“To mi bylo 14 a on se stavil za taťkou (dělali spolu v práci), pozdravila jsem „dobrý den“. 🙂 Je o 7 let starší. Ale přeskočila jiskra jako hrom, nic z toho ale nebylo, on byl zadaný… já pak taky, až v mých 19 jsme se dali dohromady.

To jsem šla na pivo s kamarádem, potkala tam i jeho, matně si pamatuju spoustu piva a že mi říkal, že už není zadaný… probrala jsem se ráno u něj v ložnici. 🙂

Letos to bylo 6 let. (11 od prvního seznámení…)”

Katka: Při opravě auta, když jsem byla s jiným

#198

 

“Já jsem toho svého poprvé viděla, když jsem byla s jiným a on mi přijel opravit auto. Musím říct, že to byla láska na první pohled. První moje slova byla: “ten je úžasnej, chci s ním kamarádit”.

No a nakonec se on rozhoupal a teď budeme manželé 2 roky a máme 19měsíční dcerku, takže jsme se do toho pustili s vervou.”

Vlasta: U pokladny na pumpě

#197

 

“Měla jsem čerstvý řidičák. Táta mi, ač nerad, půjčil auto a jela jsem za kamarádkou. Musela jsem natankovat benzín a u pokladny stál takový ramenatý, hezký kluk a ukrutně zdržoval, protože nemohl najít peněženku a opravdu ji zapomněl doma.

Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale vyndala jsem z peněženky pětistovku a podala mu ji. Neznámému klukovi. Vzal si telefonní číslo a adresu, že mi ty peníze přinese. Nějak se s nimi nehrnul a já už se s pětistovkou rozloučila.

Potom mi šéfová vyřizovala, že mám na vrátnici návštěvu. Stál tam s kytkou a pozval mě na večeři a do kina. A byla tak nějak ruka v rukávě. Jak říkávala moje babička.”

Martin: Po e-mailech

#196

 

 

“Dája žila tou dobou v Brně a já v Praze. Ani jednoho nejspíš nenapadlo, že by naše občasné přátelské e-mailové vzkazy mohly vyústit k něčemu jinému. Vše bylo navíc pojištěno značnou vzdáleností obou měst, kde jsme v té době žili.

Naše tehdejší emailová komunikace nás však neomrzela – naopak jsme si uvědomili, že si máme stále co říct. Asi i proto jsme se rozhodli, že se potkáme také naživo a zkusíme, jak moc jiné bude osobní setkání od toho virtuálního.

Slovo dalo slovo, z půl hodiny se stala 3hodinová schůzka, která se brzy zopakovala a já zůstal ten týden v Brně. Nečekali jsme na nějaká další znamení, nechodili jsme “kolem horké kaše” a byla ruka v rukávě.

Chvíli jsme spolu bydleli na dálku Praha/Brno, ale zanedlouho se Dája přestěhovala za mnou do Prahy.

Rok po našem seznámení jsem požádal Dáju o ruku a přesně za další rok jsme si řekli své ano.”

(Foto ze soukromého archivu Dáji a Martina)

Monika: V hospodě

#195

 

“Svého muže jsem potkala v hospodě čtvrté cenové skupiny, kde jsem seděla s partou. Nebyla jsem už úplně střízlivá a vynadala mu, že si bez dovolení vzal pivní tácek z našeho stolu.

Když druhý den zavolal a chtěl jít na dohodnutý výlet, nastala trapná situace. Na té procházce jsem trpěla dvojnásobně. Jednak z bolesti po vypitém alkoholu a zadruhé kvůli ‘ztrátě paměti’.

Musela jsem s pravdou ven, že nevím, jak se jmenuje. Byl to trapas.

Od té doby jsme spolu už více než pět let.”

Jana: Už na základní škole

#194

 

“Ještě na základní škole jsme s kamarádkou rozdávaly spolužákům dárečky k Vánocům. Vyrobily jsme ozdobné rámečky a do nich vepsaly různé texty jako například „tomu nejodvážnějšímu klukovi“ nebo „tomu nejsrandovnějšímu“. Pro každého jsme našly a vepsaly jeho kvality.

Mému sousedovi z lavice jsem do rámečku napsala „tomu nejromantičtějšímu klukovi“. Nebyl to ode mě žádný náznak, jen jsem opravdu věřila, že tenhle kluk je ve svém srdci pravý romantik.

Všichni si pak četli své texty a ukazovali je ostatním. Všechny ostatní holky se smály tomu „nejromantičtějšímu“, protože ten kluk byl známý jako nenapravitelný sprosťák.

A teď, po deseti letech, je to můj manžel. Ano, je to pořád sprosťák. Ale je romantický!”