Lenka: Na seznamce

#362

 

“Jmenuji se Lenka. Přes seznamku jsem se seznámila dvakrát. Jednou to nevyšlo a podruhé…???

Nevím, jak to nazvat. Prostě pro mě rok lásky, něhy, naděje a důvěry. Byla to láska na první pohled. Nikdy jsem takovou nezažila. Věděla jsem, že pojede za prací do zahraničí. Pak to přišlo a musel odjet.

Já mu věřila. Věřila jsem všemu, na čem jsme se domluvili. První rok jezdil domů, strašně jsem se těšila a chodila mu naproti s vnuky, které také moc miloval. Aspoň to tvrdil.

Ten další rok jsme si skypovali, smáli se, ale pak to začalo upadat. Přestával psát. Když zavolal, tak jen na chviličku, že musí s kamarády na nákup, protože on jediný si tam koupil auto. Zdravotně na tom také nebyl moc v pořádku, zlobily ho střeva. Posílala jsem mu tam balíky, jídlo, oblečení. Ze začátku to bylo těžké, než si našel práci.

Dala bych za něj život. Měla jsem velký strach, jestli je v pořádku. Nakonec mi řekl, že ho vlastním, ale tak to nebylo. Měla jsem strach. Stačilo napsat třeba večer “dobrou noc”, “myslím na tebe”. Abych věděla, že je v pořádku.

Jsou už to tři roky a já stále čekám, i když jsem mu výhružkami a výčitkami ublížila, ale omluvila jsem se. Jenže já teď nevím, jestli doopravdy miloval. Já mu věřila. Využil nebo zneužil? Proč si to myslím? Důvod je dost závažný a napsat ho nemohu. Jen mi do telefonu řekl, než poprvé přijel, že byl zavřený, ale ne vlastní vinou. Pak mi to řekl všechno.

A já mu odpověděla, že každý by měl dostat druhou šanci, pokud to chce napravit.

Zamilovala jsem se do něho, že moje srdce už nechce přijmout jiného.

To je konec mého příběhu. I když vím, že už se nevrátí, stále budu milovat.

P.S. Strašně ráda bych ho našla.
Nemám kontakt.”

Lucie: Na facebooku

#361

 

“S přítelem jsme se seznámili na FB.
Popravdě jsem vůbec ani nehledala nikoho na vztah, protože jsem se právě rozváděla a řešila úplně jiné starosti. Na seznamku jsem se šla spíš pobavit, pokecat a to na doporučení kamarádky, že tam jsou fajn lidi na pokec. To taky byli, poznala jsem tam pár zajímavých lidí, se kterými se přátelíme do dnes.

Asi po dvou měsících, kdy můj současný partner komentoval velmi zajímavě některé debaty, jsem zaznamenala, že hodně odpovídá na moje komentáře a udělal pár změn, co se vzhledu týkalo a začala jsem se o něj i já zajímat víc. 😊 Později jsem zjistila, že mu jedna dobrá duše, naše kamarádka teď už, nakukala, že by mě měl oslovit. 😁

Po pár týdnech psaní, kdy mi sdělil hned narovinu, že má zdravotní problémy, jsme se domluvili, že se potkáme. V té době já už nějak tušila, že to bude ok, ale on měl obavy…

No setkali jsme se a bylo jasno. 😊 Já ve svém životě udělala velký obrat, začínala jsem úplně od nuly… Přestěhovala jsem se 200 km za ním, našla si s jeho velkou podporou práci a překonali jsme spolu ledacos fakt špatného na začátku.

Teď spolu budeme rok a na podzim se budeme brát.
Chtělo to odvahu a mnoho změn, ale pokud máte opravdu pocit, že jste potkali někoho výjimečného, kdo vás respektuje a je oporou a vy pro něj… prostě do toho jděte. 😊 Stojí to za to.”

Micha: Líbačka v hospodě

#360

 

“Před Vánoci jsem slíbila mamce, že k ní přijdu a pomůžu jí péct vánočky. Do toho mi volala kamarádka, že je v hospodě kousek od mého bytu, že je tam s bráchou a bratrancema jediná holka a přemlouvala mě, ať přijdu.

Vůbec se mi nechtělo, ale slíbila jsem, že se na skok stavím. Tam jsem poznala JEHO.

Vůbec si mě narozdíl od ostatních nevšímal, přišel mi namyšlený a měl nejkrásnější úsměv na světě. “Ukradla” jsem mu čepici, přehrála ho v šipkách a večer skončil nekonečným líbáním.  Jak jsem se později dozvěděla, měla jsem být pro jeho bratrance a můj muž dostal zákaz si mě všímat.

Teď jsme spolu 3 roky, máme nádhernou dceru a příští léto nás čeká svatba. :)”

Klára: Na benzínové pumpě

#192

“Pospíchala jsem, ale musela jsem natankovat, jenže až na benzínce jsem zjistila, že nevím, jak otevřít nádrž. Příteli jsem se nedovolala, tak jsem požádala o pomoc muže, který zrovna přijel natankovat.
Dopadlo to tak, že jsem na poradu do práce už nedorazila, zato jsem si s tím mužem dala kafe, vyměnili jsme si telefonní čísla, předloni se vzali a teď čekáme dítě.”

Andrea: Slečna na intru

#191

 

 

“Byla jsem zamilovaná do jedné slečny něco málo přes rok. Byly jsme od sebe daleko a i přes určité odmítnutí jsem o ni měla stále zájem.

Jak šel čas, měla jsem se hlásit na střední školu. Volaly jsme si a já jí říkám, že nevím kam si dát druhou přihlášku. Tak mi řekla ať jdu k ní na školu. I když se tomu zasmála, já druhý den šla a učinila tak. Jediné co mi proběhlo hlavou bylo “osud rozhodne”.

A osud rozhodl. Dostala jsem se tam. Jezdila jsem z domova na intr přibližně 150 km. Vše bylo celkem pěkné. Se slečnou jsem se vídala, lidé na intru byli skvělí. Po skoro 3 měsících jsme se daly dohromady, bylo to fajn, ale problémy v rodině to komplikovaly.

Celou dobu tam byla jedna slečna (Týna), která se mnou byla na intru a s tou druhou slečnou chodila do třídy, která mi s tím vztahem celou dobu pomáhala. htěla mé štěstí, měly jsme k sobě blízko.

Když jsme se s jistou slečnou rozešly, Týna se mi přiznala s city. Že ke mně něco cítí. Po nějaké době jsme se daly dohromady a i přes to, že spolu prakticky 10 měsíců žijeme na intru 24/7 a teď o prázdninách se moc nevídáme, jsme spolu neuvěřitelně šťastné.

Teď 17. 8. 2017 to bude už 7 měsíců. ❤”

Denča: Láska z facebooku

#190

 

“Ahoj lidičky. Moje láska mě vytáhla ze dna. Z depresí. Stále jsem plakala, měla úzkosti… Nikdy jsem nevěřila na to, že si člověk může najít lásku přes Facebook.

Ale stalo se, vytáhli jsme se navzájem ze dna, milujeme se, respektujeme se. Nehádáme se. Žijeme s bohem, ale nemáme se za co stydět, proto je naše láska tak pevná… ❤

Bydlíme spolu a jsme zasnoubení. Nepřestávejte věřit na lásku. ❤ Moc vám všem přeji potkat toho pravého!”

Anna: Sbalila jsem ho v baru

#189

“Měla jsem zrovna vážně špatné období. Moc práce, nejlepší kamarádka dlouhodobě nemocná a já sama. Takže když už jsem měla volno, tak jsem stejně byla akorát doma.

Ozval se mi dávný kamarád a musel mě vážně hodně přemlouvat, abych s ním šla na pivo. Tak jsem se vyparádila, jako dlouho ne, a jela přes celou Prahu. Nakonec jsem se těšila, že si s někým promluvím.

Nejdřív jsem zjistila, že oblíbený podnik zrušili, tak jsem šla na něj počkat do jiného. Asi hodinu mi nakecával, že je na cestě a pak, že nepřijede vůbec. Tak jsem zkusila napsat klukovi, který se o mě nějakou dobu snažil. Ten se rozmýšlel asi půl hodiny a pak řekl, že ne. Takže jsem byla naparáděná, smutná a naštvaná, sama. A taky za tu dobu trochu opilá.

No a pak přišel do podniku ON. Připadal mi takový smutný, trochu ztracený… Koupil si pivo a začal se rozhlížet, kam by si mohl sednout. Nikdy předtím jsem tohle neudělala… zamávala jsem na něj ať si sedne ke mně. No nejdřív nevěřil, že to je na něj, ale pak šel. Vlastně jsem si asi nejdřív chtěla jenom s někým popovídat. Ale čím více jsme mluvili, tím více se mi líbil. A tak jsem řekla: Dáš mi pusu? 😀 A dal… Protože jsme povídali a pili fakt dlouho do noci, nabídl mi, ať ve vší slušnosti přespím u něj. A tak to taky bylo.

Dneska je to přesně 5 měsíců. Bydlíme spolu a jsme zasnoubení.”

Simča: Kolega z konkurenční firmy

#188

 

“Bylo mi 19, pracovala jsem pro jednu reklamku a za pár týdnů jsem měla odjet na půl roku do Skotska.

On – Kája (25) – pracoval pro konkurenční reklamku a já jsem hledala někoho, s kým strávím volný čas před odjezdem, vysloveně jen na… ;).

A tak jsem si vyhlédla jeho, protože byl moc hezký. Tím, že naše firmy občas spolupracovaly, tak jsme měli na sebe čísla. Dali jsme si rande, skončili jsme u něj doma, uvařil mi večeři, zkoukli jsme Superstar a strávili spolu noc, to bylo přesně tři týdny před mým odjezdem.

Když nás jeho šéf viděl spolu, začalo mu to vadit, začal mi nadávat, a že prý donáší informace.

Skončilo to tak, že dal Kája výpověď a šel pracovat do naší reklamky (patří mojí mámě). To jsem už však odešla do Skotska. Po třítýdenní známosti jsme se půl roku neviděli, ale psali jsme si každý den sáhodlouhé maily.

Byla to láska na první pohled.

Když jsem se vrátila, hned jsme spolu začali bydlet.

Zítra máme první výročí svatby. ♥”

Zdeněk: V nemocnici

#187

 

 

“Chodil jsem do posilovny a stal se mi úraz. Bylo to na operování, tak jsem přijel do nemocnice a byla tam jedna moc pěkná holka, jenže v tu chvíli mě to moc nezajímalo, zajímala mě operace.

Když jsem přijel po operaci domů, tak jsem si všimnul, že mi ta krásná holka napsala.

Psali jsme si asi 14 dní a za ten čas jsme se do sebe strašně zamilovali.
Teď už moje slečna tam totiž byla taky pacientkou a dostal jsem se k ní pomocí sestřičky. Ta byla její kamarádkou, co tam měla praxi, tak za ní chodila na navštěvu. Opsala si moje jméno na dveřích mého pokoje.

Tak tomu nemůžu pořád uvěřit a vůbec bych nepočítal s tím, že v nemocnici najdu tak skvělou holku.”

Míša: Na rekvalifikačním kurzu od ÚP

#186

 

“Svého muže jsem potkala na rekvalifikačním kurzu PC, kam mě poslali z ÚP. Ne, že bych ten kurz nějak potřebovala, na PC jsem byla jako doma, ale bez rekvalifikace nebyly peníze, no tak nebudu to odmítat, že?

V té době jsem byla po ne zrovna hezkém rozchodu a o chlapech jsem nechtěla ani slyšet, natož s nimi něco mít. 😀 Bez chlapa, bez práce, no nic moc situace.

Takže jsem celá „odvázaná“ nastoupila na kurz, kde ke všemu přišel dost nesympatický lektor. Namyšlený, no děs. 😉

No ale co čert nechtěl, z namyšleného „blba“ se po dvou měsících vyklubal celkem fajn chlap, se kterým jsme si chvíli psali, pak jsem ho pozvala na pivko a dneska se spolu trápíme už osmý rok.

Máme fajn syna… Bohužel z celkem fajn kluka se opět stal ten namyšlený, sebestředný chlap, který mě cepoval na kurzu. Je to spíše taková absurdita, jak vám jedna rekvalifikace může změnit život. I když asi ne ve smyslu, kterém byla původně zamýšlena. :-)”

Iveta: Otčím mé kamarádky

#185

 

“Ani nevím, jestli to tu mám napsat. 🙂 Byl to otčím mý kamarádky. Chodili jsme spolu za jejími i její mámy zády. Když to prasklo, byl to hroznej průšvih. Jenže jsem byla ze sockový rodiny, měla jsem brejle za 150 Kč, dva sepraný svetry (žádnou mikinu), jedny hnusný kalhoty, dvě trička, ke svačině krajíc chleba s máslem a čaj.

Udělal ze mě hezkou holku. Takže mi to za to stálo.

Dnes máme dceru a máme se rádi.”

Tomáš: V restauraci

#184

 

“V restauraci. Tehdá při cestě domů z restaurace mě kamarád v tramvaji přemluvil, ať vystoupíme a dáme ještě jedno v další restauraci, která byla při cestě.

Mně se už nechtělo, opravdu nechtělo, ale přemluvil mě, no a tam jsme se poznali.

Dnes si někdy říkám, samozřejmě s nadsázkou, že jsem možná měl jet domů, ale bůh ví, koho bych měl dnes. Třeba by byla na mne zlá. :-)”

Mirka: Na výstavě koček

#183

 

“Nás seznámila společná kamarádka. Vzala nás na výstavu koček (já dva kocoury, přítel dva kocoury. 🙂 Za týden jsme jeli na dovolenou lézt do hor, za měsíc se sestěhovali a teď, po roce, čekáme mimíse. :)”

Saša: Na tanečním parketu v baru

#182

 

“Tak my se poprvé uviděli na tanečním parketu v jednom baru. 🙂 Tenkrát jsem měla mít noční, ale vyměnila jsem si směnu, takže asi osud. 🙂

Máme 2,5letého draka, v dubnu bude svatba a devítileté výročí v jednom. :)”