Micha: Líbačka v hospodě

#360

 

“Před Vánoci jsem slíbila mamce, že k ní přijdu a pomůžu jí péct vánočky. Do toho mi volala kamarádka, že je v hospodě kousek od mého bytu, že je tam s bráchou a bratrancema jediná holka a přemlouvala mě, ať přijdu.

Vůbec se mi nechtělo, ale slíbila jsem, že se na skok stavím. Tam jsem poznala JEHO.

Vůbec si mě narozdíl od ostatních nevšímal, přišel mi namyšlený a měl nejkrásnější úsměv na světě. “Ukradla” jsem mu čepici, přehrála ho v šipkách a večer skončil nekonečným líbáním.  Jak jsem se později dozvěděla, měla jsem být pro jeho bratrance a můj muž dostal zákaz si mě všímat.

Teď jsme spolu 3 roky, máme nádhernou dceru a příští léto nás čeká svatba. :)”

Jana: Ráno v pekárně

#207

 

“Jednou jsem ráno nestíhala a vyrazila z domova nenajedená, nenalíčená, uhnaná. Metro mi stejně frnklo před nosem, tak jsem si v pekařství naproti aspoň koupila nějaké pečivo, abych ukojila kručící žaludek. ON mi galantně otevřel dveře, pustil mě dovnitř, krásně se na mě usmál… A pak se se mnou dal do řeči na peronu. Přiznal, že si nechal ujet jedno metro, aby měl šanci, dát se se mnou do řeči. Sice jsme spolu byli jen chvíli, ale bylo to romantické. Sbalil mě, i když jsem byla nenalíčená a neučesaná a vypadalo to na bad day.”

Lucka: V autobuse

#206

 

“Hrozně dlouho se mi líbil jeden kluk, který se mnou jezdil autobusem. Jenže vždycky v autobuse bylo hrozně místa, takže jsem si měla kde sednout a bylo by trapné, sedat si vedle něj.

Já se styděla, on se styděl, ale bylo to roztomilé. Jenže kdo by to vydržel! Pořád jsme se na sebe koukali a usmívali se. Nic víc. Až jednou ráno jel úplně nacpaný autobus, jela v něm totiž celá školka z vedlejší vesnice. A tak jsem musela stát. Ale vedle mě stál on, konečně příležitost! Tak jsem mu úmyslně šlápla na nohu. Jako omluvu jsem ho pozvala na kofolu a značně to na něj zabralo. Nakonec jsem zjistila, že je to velmi ukecaný kluk, se kterým jsem se vždy měla o čem bavit.”

Martina: Ve čtvrťáku

#202

 

“Poznali jsme se na škole… Na začátku čtvrtáku přišly nějaký techtle mechtle a na konci čtvrtáku se ke mně nastěhoval… No a bydlí tu už 11 let. 🙂 (a doufám, že ještě pár let vydrží. 🙂 )”

Verča: Na netu, kdo mi pomůže vybrat kočárek

#201

 

“Tak my taky na netu… dala jsem si poslední inzerát, ve kterym jsem hledala někoho, kdo mi pomůže vybrat časem kočárek… Ozvala se hromada kluků, chlapů… Neměla jsem na ně náladu, tak jsem dala inzerát smazat. Asi tak hodinu před tím, než se smazal, mi napsal můj vyvolený.

Na prvním rande jsem si teda říkala, že jsem tu asi omylem, že je šílenej… ale pak mě ta jeho bláznivá osobnost dostala…

Plánujeme miminko a svatbu.”

Monika: V hospodě

#195

 

“Svého muže jsem potkala v hospodě čtvrté cenové skupiny, kde jsem seděla s partou. Nebyla jsem už úplně střízlivá a vynadala mu, že si bez dovolení vzal pivní tácek z našeho stolu.

Když druhý den zavolal a chtěl jít na dohodnutý výlet, nastala trapná situace. Na té procházce jsem trpěla dvojnásobně. Jednak z bolesti po vypitém alkoholu a zadruhé kvůli ‘ztrátě paměti’.

Musela jsem s pravdou ven, že nevím, jak se jmenuje. Byl to trapas.

Od té doby jsme spolu už více než pět let.”

Jana: Už na základní škole

#194

 

“Ještě na základní škole jsme s kamarádkou rozdávaly spolužákům dárečky k Vánocům. Vyrobily jsme ozdobné rámečky a do nich vepsaly různé texty jako například „tomu nejodvážnějšímu klukovi“ nebo „tomu nejsrandovnějšímu“. Pro každého jsme našly a vepsaly jeho kvality.

Mému sousedovi z lavice jsem do rámečku napsala „tomu nejromantičtějšímu klukovi“. Nebyl to ode mě žádný náznak, jen jsem opravdu věřila, že tenhle kluk je ve svém srdci pravý romantik.

Všichni si pak četli své texty a ukazovali je ostatním. Všechny ostatní holky se smály tomu „nejromantičtějšímu“, protože ten kluk byl známý jako nenapravitelný sprosťák.

A teď, po deseti letech, je to můj manžel. Ano, je to pořád sprosťák. Ale je romantický!”

Simča: Kolega z konkurenční firmy

#188

 

“Bylo mi 19, pracovala jsem pro jednu reklamku a za pár týdnů jsem měla odjet na půl roku do Skotska.

On – Kája (25) – pracoval pro konkurenční reklamku a já jsem hledala někoho, s kým strávím volný čas před odjezdem, vysloveně jen na… ;).

A tak jsem si vyhlédla jeho, protože byl moc hezký. Tím, že naše firmy občas spolupracovaly, tak jsme měli na sebe čísla. Dali jsme si rande, skončili jsme u něj doma, uvařil mi večeři, zkoukli jsme Superstar a strávili spolu noc, to bylo přesně tři týdny před mým odjezdem.

Když nás jeho šéf viděl spolu, začalo mu to vadit, začal mi nadávat, a že prý donáší informace.

Skončilo to tak, že dal Kája výpověď a šel pracovat do naší reklamky (patří mojí mámě). To jsem už však odešla do Skotska. Po třítýdenní známosti jsme se půl roku neviděli, ale psali jsme si každý den sáhodlouhé maily.

Byla to láska na první pohled.

Když jsem se vrátila, hned jsme spolu začali bydlet.

Zítra máme první výročí svatby. ♥”

Tomáš: V restauraci

#184

 

“V restauraci. Tehdá při cestě domů z restaurace mě kamarád v tramvaji přemluvil, ať vystoupíme a dáme ještě jedno v další restauraci, která byla při cestě.

Mně se už nechtělo, opravdu nechtělo, ale přemluvil mě, no a tam jsme se poznali.

Dnes si někdy říkám, samozřejmě s nadsázkou, že jsem možná měl jet domů, ale bůh ví, koho bych měl dnes. Třeba by byla na mne zlá. :-)”

Kristýna: Zdravotní sestra a pacient

#178

 

“Zdravotní sestra a pacient. 🙂 První hospitalizaci (jeho) jsem odolala a byla jsem ještě zadaná. Když dorazil na druhou operaci, byla jsem už sama a dodělal mě. 😀

Když ho propustili, ten den jsem hned jela na návštěvu. 🙂 Zkontrolovala, jestli je vše na správném místě a předevčírem to bylo 6 let, co jsme spolu a máme 7měsíčního rošťáka.”

Verča: Pusa na silvestra

#177

 

“Na silvestra, když mi vrazil pusu na Novej rok…

Pak otázka, co to mělo znamenat: rande? 🙂

To byl ještě ženatý…

Pak rozvod a už jsme spolu rok a čekáme miminko. :-)”

Catherine: Na metalovým koncertě

#173

 

 

“Seznámili jsme se na metalovým koncertě, kde jsme oba byli v první řadě a jako “správní metalisté” házeli vlasama. 😀 To byla taky ta první věc, kterou jsem si na něm všimla. On to měl stejně, při pauzách mezi písničkami jsme na sebe pokukovali.

Po skončení první kapely toho večera se najednou z první řady vytratil a mně se tak líbil, že jsem ho šla hledat. Našla jsem ho, oslovila a zatáhla zpátky. 😀

Druhou kapelu jsme propařili spolu, potom musel rychle odejít a já si až pozdě uvědomila, že jsem si na něj nevzala kontakt, zbytek večera jsem kvůli tomu měla zkažený a ani kapely mě nebavily.

Druhý den kolem poledne mi na facebook přišla žádost o přátelství od nějakého kluka, který měl na profilovce fotku z anime, po rozkliknutí profilu jsem zjistila, že je to ten kluk ze včera. 😀

Napsala jsem mu a zeptala se, jak mě našel, a on že prý prohledával lidi, kteří se zúčastnili téhle události na fb. 😀

Tak jsme si chvíli psali, pak jsme se domluvili, že spolu pojedeme na víkendový metalový festival, který se konal už za dva týdny od toho večera, kdy jsme se poznali. 😀

Byla jsem z toho nervózní, sliboval mi, že mi dá pusu. 😀

No zkráceně, festival vyšel, hned ten první večer jsme se spolu vyspali (měli jsme jeden společný stan) a začali spolu chodit.

Teď jsme spolu rok a měsíc a myslím, že nám to ještě pěkně dlouho vydrží 🙂”

(Foto z archivu Catherine)

Terez: Maminka dohazovačka

#168

 

 

“Zdravím. Taky se podělím o naše seznámení. 🙂

Oba jsme v té době dělali ve stejné firmě, chodili kolem sebe, ale nikdy by mě nenapadlo, že by měl o mě zájem a ani já v té době neměla.

Je ode mě o 11 let starší. Ale pak přišel jeden vánoční večírek, kde alkohol zapracoval, a my spolu tančili. Nic víc nic míň. A jak je to ve firmách (hlavně v té naší) zvykem, začly se šířit drby. Co spolu máme atd.

Mně bylo trapně, protože jsem nevěděla, jak on na tom teda je a přestala jsem úplně chodit kolem místa, kde dělá. No a světe div se, on si toho všiml, ale nechápal to, protože si z večírku nic nepamatoval. 😀

A v té době se do toho vložila moje máti (která tam mimochodem taky pracuje). On se jí ptal, proč se mu vyhýbám a co se tam vlastně stalo, ale nikdo mu nic neřekl. Máti zase do mě doma, že se mu líbím, a že se s ním mám začít normálně bavit…

Pár týdnů uplynulo a my s máti a známou si šly sednout do jednoho baru, jenže my měly s sebou ještě nákup, a tak jsme ho šly se ségrou odvézt domů, a že se vrátíme. A toho využila moje máti a Petrovi napsala, kde se sedí a ať dojde.

A on došel. 😀

My se ségrou jsme se mezitím vrátily a já říkám: “jen na ně zavolej”, a že půjdem jinam, a ona: “Terez, ale tam s něma někdo sedí…”. Podívala jsem se a myslela, že mě jebne. 😀

Seděl tam s něma a tak mi nezbývalo nic jiného, než tam prostě jít.

Tak jsme se s pomocí ostatních nějak jakž takž bavili a pak jsme se přesunuli všichni ještě jinde, kde nás pak nechali samotné. 😀

Tam už konverzace byla lepší, vše jsme si vysvětlili kolem večírku a bylo fajn.

Pak jsme začli chodit ven, víc se stýkat, no a už jsme spolu téměř rok a půl, bydlíme spolu a máme se rádi. <3

Sice to nerada přiznávám, ale kdyby nebylo dohazovačky mojí máti, tak kolem sebe pořád ještě jen tak chodíme dodnes. 😀 🙂”

 

(Autentické foto Terezky z popisovaného večírku)

Verča: Kamarád kamarádky

#167

 

“Tak my se seznámili prostřednictvím mé kamarádky.

Měla jsem na víkend volný byt, rodiče byli pryč, a ona chtěla strávit společnou noc se svým přítelem. :-)))

Řekla jsem jí, že u nás můžou klidně být, ale ať s sebou přivezou kamaráda, abych jim nedělala křoví.

Padli jsme si do oka, teď už jsme spolu 7 let a máme 2 dětičky. :-)))”