Tereza: Od dětství

#363

 

 

“No holky, od tohoto dne 5.5.2006 jsem ho lovila, až jsem ho ulovila. 😀🎉 Jsme spolu rok a půl a samozřejmě, že za mě může být rád, protože jsem pro něj ta nejlepší pod sluncem🌞. Miluju tě. ❤️ Radku.”

 

(Foto ze soukromého archivu Terezy.)

Nikol: Na základce

#203

 

 

“Se svým přítelem jsem se seznámila na základní škole. On byl v 9. ročníku, já jsem tehdy bohužel chodila s jeho spolužákem. Líbil se mi od začátku, ale nikdy jsem ho neoslovila. On mě neměl v lásce. Ale jak se dozvěděl, že s tím tehdejším přítelem nejsem, tak mi hned napsal. Pozval mě do kina a pak to všechno začalo…
Dělá mě nejšťastnější!”

(Foto ze soukromého archivu Nikol)

Martin: Po e-mailech

#196

 

 

“Dája žila tou dobou v Brně a já v Praze. Ani jednoho nejspíš nenapadlo, že by naše občasné přátelské e-mailové vzkazy mohly vyústit k něčemu jinému. Vše bylo navíc pojištěno značnou vzdáleností obou měst, kde jsme v té době žili.

Naše tehdejší emailová komunikace nás však neomrzela – naopak jsme si uvědomili, že si máme stále co říct. Asi i proto jsme se rozhodli, že se potkáme také naživo a zkusíme, jak moc jiné bude osobní setkání od toho virtuálního.

Slovo dalo slovo, z půl hodiny se stala 3hodinová schůzka, která se brzy zopakovala a já zůstal ten týden v Brně. Nečekali jsme na nějaká další znamení, nechodili jsme “kolem horké kaše” a byla ruka v rukávě.

Chvíli jsme spolu bydleli na dálku Praha/Brno, ale zanedlouho se Dája přestěhovala za mnou do Prahy.

Rok po našem seznámení jsem požádal Dáju o ruku a přesně za další rok jsme si řekli své ano.”

(Foto ze soukromého archivu Dáji a Martina)

Andrea: Slečna na intru

#191

 

 

“Byla jsem zamilovaná do jedné slečny něco málo přes rok. Byly jsme od sebe daleko a i přes určité odmítnutí jsem o ni měla stále zájem.

Jak šel čas, měla jsem se hlásit na střední školu. Volaly jsme si a já jí říkám, že nevím kam si dát druhou přihlášku. Tak mi řekla ať jdu k ní na školu. I když se tomu zasmála, já druhý den šla a učinila tak. Jediné co mi proběhlo hlavou bylo “osud rozhodne”.

A osud rozhodl. Dostala jsem se tam. Jezdila jsem z domova na intr přibližně 150 km. Vše bylo celkem pěkné. Se slečnou jsem se vídala, lidé na intru byli skvělí. Po skoro 3 měsících jsme se daly dohromady, bylo to fajn, ale problémy v rodině to komplikovaly.

Celou dobu tam byla jedna slečna (Týna), která se mnou byla na intru a s tou druhou slečnou chodila do třídy, která mi s tím vztahem celou dobu pomáhala. htěla mé štěstí, měly jsme k sobě blízko.

Když jsme se s jistou slečnou rozešly, Týna se mi přiznala s city. Že ke mně něco cítí. Po nějaké době jsme se daly dohromady a i přes to, že spolu prakticky 10 měsíců žijeme na intru 24/7 a teď o prázdninách se moc nevídáme, jsme spolu neuvěřitelně šťastné.

Teď 17. 8. 2017 to bude už 7 měsíců. ❤”

Denča: Láska z facebooku

#190

 

 

“Ahoj lidičky. Moje láska mě vytáhla ze dna. Z depresí. Stále jsem plakala, měla úzkosti… Nikdy jsem nevěřila na to, že si člověk může najít lásku přes Facebook.

Ale stalo se, vytáhli jsme se navzájem ze dna, milujeme se, respektujeme se. Nehádáme se. Žijeme s bohem, ale nemáme se za co stydět, proto je naše láska tak pevná… ❤

Bydlíme spolu a jsme zasnoubení. Nepřestávejte věřit na lásku. ❤ Moc vám všem přeji potkat toho pravého!”

Anna: Sbalila jsem ho v baru

#189

“Měla jsem zrovna vážně špatné období. Moc práce, nejlepší kamarádka dlouhodobě nemocná a já sama. Takže když už jsem měla volno, tak jsem stejně byla akorát doma.

Ozval se mi dávný kamarád a musel mě vážně hodně přemlouvat, abych s ním šla na pivo. Tak jsem se vyparádila, jako dlouho ne, a jela přes celou Prahu. Nakonec jsem se těšila, že si s někým promluvím.

Nejdřív jsem zjistila, že oblíbený podnik zrušili, tak jsem šla na něj počkat do jiného. Asi hodinu mi nakecával, že je na cestě a pak, že nepřijede vůbec. Tak jsem zkusila napsat klukovi, který se o mě nějakou dobu snažil. Ten se rozmýšlel asi půl hodiny a pak řekl, že ne. Takže jsem byla naparáděná, smutná a naštvaná, sama. A taky za tu dobu trochu opilá.

No a pak přišel do podniku ON. Připadal mi takový smutný, trochu ztracený… Koupil si pivo a začal se rozhlížet, kam by si mohl sednout. Nikdy předtím jsem tohle neudělala… zamávala jsem na něj ať si sedne ke mně. No nejdřív nevěřil, že to je na něj, ale pak šel. Vlastně jsem si asi nejdřív chtěla jenom s někým popovídat. Ale čím více jsme mluvili, tím více se mi líbil. A tak jsem řekla: Dáš mi pusu? 😀 A dal… Protože jsme povídali a pili fakt dlouho do noci, nabídl mi, ať ve vší slušnosti přespím u něj. A tak to taky bylo.

Dneska je to přesně 5 měsíců. Bydlíme spolu a jsme zasnoubení.”

Zdeněk: V nemocnici

#187

 

 

“Chodil jsem do posilovny a stal se mi úraz. Bylo to na operování, tak jsem přijel do nemocnice a byla tam jedna moc pěkná holka, jenže v tu chvíli mě to moc nezajímalo, zajímala mě operace.

Když jsem přijel po operaci domů, tak jsem si všimnul, že mi ta krásná holka napsala.

Psali jsme si asi 14 dní a za ten čas jsme se do sebe strašně zamilovali.
Teď už moje slečna tam totiž byla taky pacientkou a dostal jsem se k ní pomocí sestřičky. Ta byla její kamarádkou, co tam měla praxi, tak za ní chodila na navštěvu. Opsala si moje jméno na dveřích mého pokoje.

Tak tomu nemůžu pořád uvěřit a vůbec bych nepočítal s tím, že v nemocnici najdu tak skvělou holku.”

Alžběta: Přes internetovou seznamku

#174

 

 

“S přítelem jsme se seznámili přes internetovou seznamku. Tam jsme si napsali pár zpráv. Poté jsme si asi čtrnáct dní psali na fb.

Jelikož tam měl starý fotky, tak jsem chtěla, aby mi poslal nějakou svojí aktuální. Byl večer a přišla mi fotka. Byla jsem naprosto okouzlena a říkala si, že ho musím mít. Dohodli jsme se, že za mnou přijede.

Měla jsem tenkrát volný barák, ale hrozně jsem se bála vzít si tam neznámého člověka z internetu. Když jsme přijeli k nám, dali jsme si venku kávu a povídali si. Potom už byl večer a tak jsme šli koukat na tv. Jediné co dávali byl béčkový horor.

Druhý den jel domů, ale večer za mnou opět přijel. Pár dní na to jsme se dohodli, že spolu budeme chodit.

Teď už jsme spolu přes rok. Bydlíme spolu a je nám krásně. 😊”

(Foto z archivu Alžbětky focené k ročnímu výročí.)

Catherine: Na metalovým koncertě

#173

 

 

“Seznámili jsme se na metalovým koncertě, kde jsme oba byli v první řadě a jako “správní metalisté” házeli vlasama. 😀 To byla taky ta první věc, kterou jsem si na něm všimla. On to měl stejně, při pauzách mezi písničkami jsme na sebe pokukovali.

Po skončení první kapely toho večera se najednou z první řady vytratil a mně se tak líbil, že jsem ho šla hledat. Našla jsem ho, oslovila a zatáhla zpátky. 😀

Druhou kapelu jsme propařili spolu, potom musel rychle odejít a já si až pozdě uvědomila, že jsem si na něj nevzala kontakt, zbytek večera jsem kvůli tomu měla zkažený a ani kapely mě nebavily.

Druhý den kolem poledne mi na facebook přišla žádost o přátelství od nějakého kluka, který měl na profilovce fotku z anime, po rozkliknutí profilu jsem zjistila, že je to ten kluk ze včera. 😀

Napsala jsem mu a zeptala se, jak mě našel, a on že prý prohledával lidi, kteří se zúčastnili téhle události na fb. 😀

Tak jsme si chvíli psali, pak jsme se domluvili, že spolu pojedeme na víkendový metalový festival, který se konal už za dva týdny od toho večera, kdy jsme se poznali. 😀

Byla jsem z toho nervózní, sliboval mi, že mi dá pusu. 😀

No zkráceně, festival vyšel, hned ten první večer jsme se spolu vyspali (měli jsme jeden společný stan) a začali spolu chodit.

Teď jsme spolu rok a měsíc a myslím, že nám to ještě pěkně dlouho vydrží 🙂”

(Foto z archivu Catherine)

Zdenča: Omyl

#171

“Když mi bylo 17 let, měla jsem jet za svojí kamarádkou na zábavu, kde měli hrát Dymytry. Nakonec jsem ale jet nemohla, jelikož jsem se neměla jak dostat zpátky domů.

I když jsem nakonec nejela, měla jsem přesto na Fb, že jsem se té události zúčastnila. Den potom si mě chtěl přidat do přátel nějaký cizí kluk. Prvně jsem si ho nechtěla přidat do přátel, ale nakonec jsem si ho přidala.

Napsal mi, jestli jsem byla na tom koncertu Dymytry, že tam viděl slečnu, která odpovídá mé profilovce.

Napsala jsem mu, že ne. Pár dní jsme si psali a nakonec jsme se rozhodli, že se i sejdeme.

Hrozně jsem se bála, jelikož jsem ho vůbec neznala a „rande“ chtěl trávit v jeho bytě. Ale nakonec jsem se přemohla a na to „rande“ jsem šla i přes to, že mě kamarádka přemlouvala, abych nechodila, že by mě mohl unést nebo znásilnit.

Bydlel ode mě 20 km, takže musel přijet do mé vesnice, kterou před tím vůbec neznal. Řekla jsem mu, ať přijede k poště, aby nevěděl, kde bydlím, kdyby náhodou jsme si nepadli do oka.

Jeli jsme k němu do bytu. Zahráli jsme si na playstationu, dali jsme každý dvě piva, povídali si a pouštěli záznamy z festivalu, na který teď už jezdíme spolu.

Večer mě zase odvezl domů. Po 11 dnech jsme spolu začali chodit, dokonce mi donesl i růži.

Oba jsme byli dlouho sami a řekli jsme si, že to spolu zkusíme.

Už jsme spolu přes dva roky a bydlíme spolu v jeho bytě, kde jsme měli naše první rande. Ani jeden z nás tomu doteď nemůže uvěřit, že nám to tak dlouho vydrželo, když jsme seznámili přes fb.

Přikládám naši fotku. Něco, co nás velmi spojuje. Posloucháme metal, 🙂 takže tomu odpovídá i naše obuv a styl oblékání.”

 

(Foto ze soukromého archivu Zdenči)

Pavla: Nejlepší kamarád mého přítele

#169

 

 

“Chodila jsem čtyři roky se svým přítelem a mám s ním dvě děti, ale poslední rok už byly problémy. Chodil hodně do hospody s jeho bývalým kolegou a nejlepším kamarádem. Toho člověka jsem z celé duše nenáviděla, že mi tahá chlapa do hospody. Pak ho pozval k nám na víkend, když děti byly u babičky a měli jsme párty.

Tenkrát přeskočila první jiskra. Přidal si mě na FB a začali jsme si psát a já zjistila, že do hospody ho tahal můj bývalý.

Psali jsme si víc a víc a nakonec jsme šli “jen” na kafe a poprvé se políbili.

Jsme spolu už víc jak 6 let a plánujeme svatbu. ☺”

 

(Foto ze soukromého archivu Pavly)

Terez: Maminka dohazovačka

#168

 

 

“Zdravím. Taky se podělím o naše seznámení. 🙂

Oba jsme v té době dělali ve stejné firmě, chodili kolem sebe, ale nikdy by mě nenapadlo, že by měl o mě zájem a ani já v té době neměla.

Je ode mě o 11 let starší. Ale pak přišel jeden vánoční večírek, kde alkohol zapracoval, a my spolu tančili. Nic víc nic míň. A jak je to ve firmách (hlavně v té naší) zvykem, začly se šířit drby. Co spolu máme atd.

Mně bylo trapně, protože jsem nevěděla, jak on na tom teda je a přestala jsem úplně chodit kolem místa, kde dělá. No a světe div se, on si toho všiml, ale nechápal to, protože si z večírku nic nepamatoval. 😀

A v té době se do toho vložila moje máti (která tam mimochodem taky pracuje). On se jí ptal, proč se mu vyhýbám a co se tam vlastně stalo, ale nikdo mu nic neřekl. Máti zase do mě doma, že se mu líbím, a že se s ním mám začít normálně bavit…

Pár týdnů uplynulo a my s máti a známou si šly sednout do jednoho baru, jenže my měly s sebou ještě nákup, a tak jsme ho šly se ségrou odvézt domů, a že se vrátíme. A toho využila moje máti a Petrovi napsala, kde se sedí a ať dojde.

A on došel. 😀

My se ségrou jsme se mezitím vrátily a já říkám: “jen na ně zavolej”, a že půjdem jinam, a ona: “Terez, ale tam s něma někdo sedí…”. Podívala jsem se a myslela, že mě jebne. 😀

Seděl tam s něma a tak mi nezbývalo nic jiného, než tam prostě jít.

Tak jsme se s pomocí ostatních nějak jakž takž bavili a pak jsme se přesunuli všichni ještě jinde, kde nás pak nechali samotné. 😀

Tam už konverzace byla lepší, vše jsme si vysvětlili kolem večírku a bylo fajn.

Pak jsme začli chodit ven, víc se stýkat, no a už jsme spolu téměř rok a půl, bydlíme spolu a máme se rádi. <3

Sice to nerada přiznávám, ale kdyby nebylo dohazovačky mojí máti, tak kolem sebe pořád ještě jen tak chodíme dodnes. 😀 🙂”

 

(Autentické foto Terezky z popisovaného večírku)

Keyt: Kluk s tetováním

#164

 

 

“Chtěla bych se s vámi podělit o seznámení s přítelem. 🙂

Byl dubnový den a pár dní jsem měla v přátelích na FB jednoho kluka. Jeho profil jsem si prohlédla jednou a zaujalo mě jeho tetování na předloktí. Šťouchl mě a já poslala šťouchnutí na oplátku. Chvilku to trvalo a potom mi napsal.

Psali jsme si a domlouvali se, že zajdeme ven, ale upřímně jsem měla i strach jít s cizím někam, tak jsem se vymluvila.

O dva dny později jsem stála u jedné trafiky a čekala na spolužačky. Nedorazily. Místo toho se tam však objevili známí čekající na mou kamarádku a mezi nimi týpek, který mi byl povědomý. Potom jsem si všimla tetování a došlo mi, že je to on, ten co mi psal.

Kamarádka přišla, pozdravila je, pozdravila mě a zeptala se, jestli se přidám k nim. S nadšením jsem šla. S tím klukem jsme si hned padli do oka, později se začali scházet, prošli si spoustou špatných i dobrých věcí a dnes spolu žijeme a čekáme miminko. <3”

(Foto z archivu Keyt)

Lucka: Přítel mojí známé

#163

 

 

“Svého přítele jsem poznala na oslavě narozenin mojí nejlepší kamarádky. Ten den je slavila i přítelkyně teď už mého přítele.

Moc jsme se nebavili, hlavně tam měl holku.

O měsíc později mi volala kamarádka, ať se stavím k jejímu klukovi, ze pojedem na diskotéku. Přemlouvala mě hodinu, než jsem povolila a šla. Druhý den jsem se probudila a byl tam ON. Já nenamalovaná, neučesaná, fuj. Ale už jsem se mu líbila.

Začali jsme si povídat, šli spolu nakoupit a já věděla, že je to láska na první pohled.

Nejlepší na tom je, že ani jeden z nás tam ten den neměl být, on měl dojít až další den, ale spletl se a já tam jít nechtěla.

Za týden jsme spolu 3 roky. Máme dvouletou krásnou holčičku a čekáme chlapečka. :)”

(Foto z Lucčina archivu)