Zdeněk: V nemocnici

#187

 

 

“Chodil jsem do posilovny a stal se mi úraz. Bylo to na operování, tak jsem přijel do nemocnice a byla tam jedna moc pěkná holka, jenže v tu chvíli mě to moc nezajímalo, zajímala mě operace.

Když jsem přijel po operaci domů, tak jsem si všimnul, že mi ta krásná holka napsala.

Psali jsme si asi 14 dní a za ten čas jsme se do sebe strašně zamilovali.
Teď už moje slečna tam totiž byla taky pacientkou a dostal jsem se k ní pomocí sestřičky. Ta byla její kamarádkou, co tam měla praxi, tak za ní chodila na navštěvu. Opsala si moje jméno na dveřích mého pokoje.

Tak tomu nemůžu pořád uvěřit a vůbec bych nepočítal s tím, že v nemocnici najdu tak skvělou holku.”

Alžběta: Přes internetovou seznamku

#174

 

 

“S přítelem jsme se seznámili přes internetovou seznamku. Tam jsme si napsali pár zpráv. Poté jsme si asi čtrnáct dní psali na fb.

Jelikož tam měl starý fotky, tak jsem chtěla, aby mi poslal nějakou svojí aktuální. Byl večer a přišla mi fotka. Byla jsem naprosto okouzlena a říkala si, že ho musím mít. Dohodli jsme se, že za mnou přijede.

Měla jsem tenkrát volný barák, ale hrozně jsem se bála vzít si tam neznámého člověka z internetu. Když jsme přijeli k nám, dali jsme si venku kávu a povídali si. Potom už byl večer a tak jsme šli koukat na tv. Jediné co dávali byl béčkový horor.

Druhý den jel domů, ale večer za mnou opět přijel. Pár dní na to jsme se dohodli, že spolu budeme chodit.

Teď už jsme spolu přes rok. Bydlíme spolu a je nám krásně. 😊”

(Foto z archivu Alžbětky focené k ročnímu výročí.)

Catherine: Na metalovým koncertě

#173

 

 

“Seznámili jsme se na metalovým koncertě, kde jsme oba byli v první řadě a jako “správní metalisté” házeli vlasama. 😀 To byla taky ta první věc, kterou jsem si na něm všimla. On to měl stejně, při pauzách mezi písničkami jsme na sebe pokukovali.

Po skončení první kapely toho večera se najednou z první řady vytratil a mně se tak líbil, že jsem ho šla hledat. Našla jsem ho, oslovila a zatáhla zpátky. 😀

Druhou kapelu jsme propařili spolu, potom musel rychle odejít a já si až pozdě uvědomila, že jsem si na něj nevzala kontakt, zbytek večera jsem kvůli tomu měla zkažený a ani kapely mě nebavily.

Druhý den kolem poledne mi na facebook přišla žádost o přátelství od nějakého kluka, který měl na profilovce fotku z anime, po rozkliknutí profilu jsem zjistila, že je to ten kluk ze včera. 😀

Napsala jsem mu a zeptala se, jak mě našel, a on že prý prohledával lidi, kteří se zúčastnili téhle události na fb. 😀

Tak jsme si chvíli psali, pak jsme se domluvili, že spolu pojedeme na víkendový metalový festival, který se konal už za dva týdny od toho večera, kdy jsme se poznali. 😀

Byla jsem z toho nervózní, sliboval mi, že mi dá pusu. 😀

No zkráceně, festival vyšel, hned ten první večer jsme se spolu vyspali (měli jsme jeden společný stan) a začali spolu chodit.

Teď jsme spolu rok a měsíc a myslím, že nám to ještě pěkně dlouho vydrží 🙂”

(Foto z archivu Catherine)

Zdenča: Omyl

#171

“Když mi bylo 17 let, měla jsem jet za svojí kamarádkou na zábavu, kde měli hrát Dymytry. Nakonec jsem ale jet nemohla, jelikož jsem se neměla jak dostat zpátky domů.

I když jsem nakonec nejela, měla jsem přesto na Fb, že jsem se té události zúčastnila. Den potom si mě chtěl přidat do přátel nějaký cizí kluk. Prvně jsem si ho nechtěla přidat do přátel, ale nakonec jsem si ho přidala.

Napsal mi, jestli jsem byla na tom koncertu Dymytry, že tam viděl slečnu, která odpovídá mé profilovce.

Napsala jsem mu, že ne. Pár dní jsme si psali a nakonec jsme se rozhodli, že se i sejdeme.

Hrozně jsem se bála, jelikož jsem ho vůbec neznala a „rande“ chtěl trávit v jeho bytě. Ale nakonec jsem se přemohla a na to „rande“ jsem šla i přes to, že mě kamarádka přemlouvala, abych nechodila, že by mě mohl unést nebo znásilnit.

Bydlel ode mě 20 km, takže musel přijet do mé vesnice, kterou před tím vůbec neznal. Řekla jsem mu, ať přijede k poště, aby nevěděl, kde bydlím, kdyby náhodou jsme si nepadli do oka.

Jeli jsme k němu do bytu. Zahráli jsme si na playstationu, dali jsme každý dvě piva, povídali si a pouštěli záznamy z festivalu, na který teď už jezdíme spolu.

Večer mě zase odvezl domů. Po 11 dnech jsme spolu začali chodit, dokonce mi donesl i růži.

Oba jsme byli dlouho sami a řekli jsme si, že to spolu zkusíme.

Už jsme spolu přes dva roky a bydlíme spolu v jeho bytě, kde jsme měli naše první rande. Ani jeden z nás tomu doteď nemůže uvěřit, že nám to tak dlouho vydrželo, když jsme seznámili přes fb.

Přikládám naši fotku. Něco, co nás velmi spojuje. Posloucháme metal, 🙂 takže tomu odpovídá i naše obuv a styl oblékání.”

 

(Foto ze soukromého archivu Zdenči)

Pavla: Nejlepší kamarád mého přítele

#169

 

 

“Chodila jsem čtyři roky se svým přítelem a mám s ním dvě děti, ale poslední rok už byly problémy. Chodil hodně do hospody s jeho bývalým kolegou a nejlepším kamarádem. Toho člověka jsem z celé duše nenáviděla, že mi tahá chlapa do hospody. Pak ho pozval k nám na víkend, když děti byly u babičky a měli jsme párty.

Tenkrát přeskočila první jiskra. Přidal si mě na FB a začali jsme si psát a já zjistila, že do hospody ho tahal můj bývalý.

Psali jsme si víc a víc a nakonec jsme šli “jen” na kafe a poprvé se políbili.

Jsme spolu už víc jak 6 let a plánujeme svatbu. ☺”

 

(Foto ze soukromého archivu Pavly)

Terez: Maminka dohazovačka

#168

 

 

“Zdravím. Taky se podělím o naše seznámení. 🙂

Oba jsme v té době dělali ve stejné firmě, chodili kolem sebe, ale nikdy by mě nenapadlo, že by měl o mě zájem a ani já v té době neměla.

Je ode mě o 11 let starší. Ale pak přišel jeden vánoční večírek, kde alkohol zapracoval, a my spolu tančili. Nic víc nic míň. A jak je to ve firmách (hlavně v té naší) zvykem, začly se šířit drby. Co spolu máme atd.

Mně bylo trapně, protože jsem nevěděla, jak on na tom teda je a přestala jsem úplně chodit kolem místa, kde dělá. No a světe div se, on si toho všiml, ale nechápal to, protože si z večírku nic nepamatoval. 😀

A v té době se do toho vložila moje máti (která tam mimochodem taky pracuje). On se jí ptal, proč se mu vyhýbám a co se tam vlastně stalo, ale nikdo mu nic neřekl. Máti zase do mě doma, že se mu líbím, a že se s ním mám začít normálně bavit…

Pár týdnů uplynulo a my s máti a známou si šly sednout do jednoho baru, jenže my měly s sebou ještě nákup, a tak jsme ho šly se ségrou odvézt domů, a že se vrátíme. A toho využila moje máti a Petrovi napsala, kde se sedí a ať dojde.

A on došel. 😀

My se ségrou jsme se mezitím vrátily a já říkám: “jen na ně zavolej”, a že půjdem jinam, a ona: “Terez, ale tam s něma někdo sedí…”. Podívala jsem se a myslela, že mě jebne. 😀

Seděl tam s něma a tak mi nezbývalo nic jiného, než tam prostě jít.

Tak jsme se s pomocí ostatních nějak jakž takž bavili a pak jsme se přesunuli všichni ještě jinde, kde nás pak nechali samotné. 😀

Tam už konverzace byla lepší, vše jsme si vysvětlili kolem večírku a bylo fajn.

Pak jsme začli chodit ven, víc se stýkat, no a už jsme spolu téměř rok a půl, bydlíme spolu a máme se rádi. <3

Sice to nerada přiznávám, ale kdyby nebylo dohazovačky mojí máti, tak kolem sebe pořád ještě jen tak chodíme dodnes. 😀 🙂”

 

(Autentické foto Terezky z popisovaného večírku)

Keyt: Kluk s tetováním

#164

 

 

“Chtěla bych se s vámi podělit o seznámení s přítelem. 🙂

Byl dubnový den a pár dní jsem měla v přátelích na FB jednoho kluka. Jeho profil jsem si prohlédla jednou a zaujalo mě jeho tetování na předloktí. Šťouchl mě a já poslala šťouchnutí na oplátku. Chvilku to trvalo a potom mi napsal.

Psali jsme si a domlouvali se, že zajdeme ven, ale upřímně jsem měla i strach jít s cizím někam, tak jsem se vymluvila.

O dva dny později jsem stála u jedné trafiky a čekala na spolužačky. Nedorazily. Místo toho se tam však objevili známí čekající na mou kamarádku a mezi nimi týpek, který mi byl povědomý. Potom jsem si všimla tetování a došlo mi, že je to on, ten co mi psal.

Kamarádka přišla, pozdravila je, pozdravila mě a zeptala se, jestli se přidám k nim. S nadšením jsem šla. S tím klukem jsme si hned padli do oka, později se začali scházet, prošli si spoustou špatných i dobrých věcí a dnes spolu žijeme a čekáme miminko. <3”

(Foto z archivu Keyt)

Lucka: Přítel mojí známé

#163

 

 

“Svého přítele jsem poznala na oslavě narozenin mojí nejlepší kamarádky. Ten den je slavila i přítelkyně teď už mého přítele.

Moc jsme se nebavili, hlavně tam měl holku.

O měsíc později mi volala kamarádka, ať se stavím k jejímu klukovi, ze pojedem na diskotéku. Přemlouvala mě hodinu, než jsem povolila a šla. Druhý den jsem se probudila a byl tam ON. Já nenamalovaná, neučesaná, fuj. Ale už jsem se mu líbila.

Začali jsme si povídat, šli spolu nakoupit a já věděla, že je to láska na první pohled.

Nejlepší na tom je, že ani jeden z nás tam ten den neměl být, on měl dojít až další den, ale spletl se a já tam jít nechtěla.

Za týden jsme spolu 3 roky. Máme dvouletou krásnou holčičku a čekáme chlapečka. :)”

(Foto z Lucčina archivu)

Petr vypráví svůj dojemný příběh: “Řekli: To je moje kamarádka, chceš ji?” …a teď mě drží nad vodou

#162

 

 

“Se svou milovanou ženou jsem se seznámil poměrně originálně. Žil jsem v té době několik let sám a pracoval v restauraci v kuchyni. Kolegyně barmanka si mě často dobírala kvůli mé samotě.

Jednou v největším shonu pro mě přišla do kuchyně, že mi musí nutně něco ukázat. Já šel tak, jak jsem byl. Ve špinavé zástěře, zpocený.

Tam u baru mě postavila před načančanou paní a řekla: “To je moje kamarádka Dana, chceš ji?”. V tu chvíli mě málem kleplo.

Následovalo oficiální rande, pak několik dalších. Poté jsem Danu vezl na pohotovost s bolestmi a v návalu něhy a citu jsem ji na místě požádal o ruku.

5.9. to bude 10 let, co jsem si ji vzal a jejího syna přijal za svého. Dlužno dodat, že si se mnou moc neužívá. Nejdřív to byla těžká autonehoda s kamionem před 3 lety a pak můj boj s rakovinou, který spíš prohrávám. Přesto je stále se mnou, drží mě a společně to dáváme jak umíme. V září máme 10. výročí a pro ni bude veliká oslava za pomoci přátel. Díky jedné z nich jsem se dozvěděl i o Vás a rozhodl se napsat Vám i svůj příběh.”

(Foto z Petrova archivu)

Anička: Náhodou na facebooku (vzkaz pro všechny baculky)

#160

 

 

“Jednou takhle v zimě 2016 jsem prohlížela facebook, byla jsem sama… nikdo neměl zájem chodit s baculkou… a najednou mi vyskočila stránka, kde jeden milý chlapec psal, že má rád baculaté ženy. Tak jsem si ho přidala do přátel… a nechtěně mu ihned napsala… ale né třeba “Ahoj”, 😊 ale… “hdjsvfk,;”;”?!! 😂

Takže jsme se seznámili. Nikdy jsem nevěřila, že i přes 100 km od sebe si můžeme rozumět, milovat se a vídat se. Teď spolu bydlíme a jsem nejšťastnější žena na světě! 😍😍”

(Foto z archivu Aničky)

Nikol: Náhodou šel kolem pro pivo

#159

 

“Šla jsem se podívat na kamarádovo divadelní představení. Zavolal mi na poslední chvíli, abych přišla. Představení se hrálo na hradě, kam jsem běžela pěšky, takže jsem byla upocená a tak…😃

Když jsem tam s kamarádem vyjednávala lístky, tak můj nynější přítel (také herec) si šel kolem pro pivo. Já jsem ho neviděla, ale on si sehnal můj profil na instagramu i přesto, že mu ho můj kamarád nedal. Ozval se mi a klaplo to. Jsme spolu přes rok a nejšťastnější.

Takže všem, kteří nikoho nemají, pravá láska přijde, když to budete nejméně čekat. Nehledejte. 😊”

(Foto z archivu Nikol)

Lukáš: Poštvala ji na mě moje stalkerka

#157

 

 

“Moje stalkerka na mě poštvala kamarádku, která si mě přidala na facebook, aby mně podstrčila tu “stalkerku”. Jenže ta kamarádka (někdy kolem silvestra) nahrála fotku (osudová chyba) s její nejlepší kamarádkou, kterou jsem okamžitě poznal (z fitka) a přidal jsem si jí…

Teď jsme spolu přes jeden a půl roku. :)”

(Foto z Lukášova archivu)

Anetka a Jakub: Na internetové seznamce a popletené rande

#153

 

 

Anetčina verze:
“Jednou jsme na sebe narazili na internetové seznamce a asi nám přišlo osudové, že jsme oba narozeni ve stejný den. Po pár dnech imaginárního seznamování jsme se domluvili, že se sejdeme. Poprvé to tedy bylo 17. března 2014 ve Šternberku, kde jsme si vyrazili na večeři. Od té chvíle nedáme bez sebe ani ránu a jsme stále spolu.”

Jakubova verze:
“Seznámili jsme se na internetové seznamce. Byla to láska na první pohled. Ale ať nepředbíhám! Ještě než jsme se viděli poprvé, tak jsem plánoval cestu do Íránu, a tak jsem neměl ani čas se s Anet sejít. Po dvou týdnech mimo evropskou kulturu jsem na ni už zapomněl, a kdyby mi nenapsala sama od sebe, tak žádná svatba nebyla. Těšil jsem se na rande v Olomouci s vysokou, štíhlou, modrookou blondýnou z Přerova. V pondělí odpoledne před noční směnou jsem nasedl do vlaku a těšil se na novou neznámou. Přijel jsem do Olomouce, kde jsem čekal…

… a nedočkal se.

Asi po půl hodině čekání mi Anetka volala, kde jako jsem?! Že prý už půl hodiny čeká na nádraží a já nikde!

Ale akorát, že ona mě nečekala v Olomouci na vlakovém nádraží, ale na vlakovém nádraží ve Šternberku.

Nakonec jsme se sešli.

Nepředstavil jsem se jí, nepolíbil ji na seznámení a přišel jsem jí velice arogantní. Chvíli jsme se procházeli po městě a povídali si. Jelikož byl březen, zima a brzo se stmívalo, tak jsme se přesunuli do restaurace. Objednali jsme si jídlo nebo spíš jen já si dal, Anet neměla hlad a tak si dala jen palačinku na chuť. Naštěstí si dala jen tu palačinku. Jelikož jsem u sebe neměl hotovost a počítal jsem s tím, že budou brát platební kartu, tak bylo zaděláno na trapas. Naštěstí večeře nás dvou nestála tolik a zaplatil jsem to z posledních korun v peněžence. Ale i přes počáteční nesympatie jsme od té doby byli už jen pořád spolu. Až do dnešní (24. 6. 2017) svatby. ♥”

(Použitý obrázek je ze svatebních novin Anetky a Jakuba.)

Tomáš: Na ulici

#127

 

 

“Když mi bylo 20, občas jsem ji někde potkával ve městě. Pro mě byla nejkrásnější holkou v okrese. Pak se úplně náhodou přestěhovala s maminkou do ulice, ve které jsem bydlel a začal jsem ji potkávat častěji, ale nikdy jsem neměl odvahu ji oslovit. Čím častěji jsme se potkávali, tím více jsme se na sebe culili, ale nikdy jsme si nic neřekli. Jen tiše minuli. Takhle to trvalo dva roky, já se mezitím přestěhoval na druhý konec města, až jednou přišla na úřad, na kterém jsem pracoval.

Jo, zneužil jsem svého postavení a opsal si její adresu, na kterou jsem poslal poloanonymní pohled se šifrou, jejímž výsledkem bylo mé telefonní číslo. Jenže ta šifra byla tak složitá, že to číslo vyluštit nešlo (jak mi později řekla). Napsal jsem tam ale svoji adresu a čekal, co se bude dít. Třeba mi taky pošle pohled? 🙂
Jednou jsem šel městem kousek od mého bydliště a uviděl jsem ji. Zase jsme se minuli, jenže už to bylo tak silné, že jsme se oba otočili a promluvili na sebe… Prý mě šla hledat.

Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Bylo to v roce 2000 a dodnes, kdykoliv jdu kolem, si na tu chvíli na tom místě vzpomenu.

Začala moje největší láska, období randění, společné venčení psů, nekonečné únorové procházky, pak společné bydlení, po 6 letech svatba, za další 2 roky holčička. :)”

“Přiložený obrázek táty, mámy a sebe nakreslila v lednu 2012 naše pětiletá dcerka.”