Nikol: Náhodou šel kolem pro pivo

#159

 

“Šla jsem se podívat na kamarádovo divadelní představení. Zavolal mi na poslední chvíli, abych přišla. Představení se hrálo na hradě, kam jsem běžela pěšky, takže jsem byla upocená a tak…😃

Když jsem tam s kamarádem vyjednávala lístky, tak můj nynější přítel (také herec) si šel kolem pro pivo. Já jsem ho neviděla, ale on si sehnal můj profil na instagramu i přesto, že mu ho můj kamarád nedal. Ozval se mi a klaplo to. Jsme spolu přes rok a nejšťastnější.

Takže všem, kteří nikoho nemají, pravá láska přijde, když to budete nejméně čekat. Nehledejte. 😊”

(Foto z archivu Nikol)

Lukáš: Poštvala ji na mě moje stalkerka

#157

 

 

“Moje stalkerka na mě poštvala kamarádku, která si mě přidala na facebook, aby mně podstrčila tu “stalkerku”. Jenže ta kamarádka (někdy kolem silvestra) nahrála fotku (osudová chyba) s její nejlepší kamarádkou, kterou jsem okamžitě poznal (z fitka) a přidal jsem si jí…

Teď jsme spolu přes jeden a půl roku. :)”

(Foto z Lukášova archivu)

Anetka a Jakub: Na internetové seznamce a popletené rande

#153

 

 

Anetčina verze:
“Jednou jsme na sebe narazili na internetové seznamce a asi nám přišlo osudové, že jsme oba narozeni ve stejný den. Po pár dnech imaginárního seznamování jsme se domluvili, že se sejdeme. Poprvé to tedy bylo 17. března 2014 ve Šternberku, kde jsme si vyrazili na večeři. Od té chvíle nedáme bez sebe ani ránu a jsme stále spolu.”

Jakubova verze:
“Seznámili jsme se na internetové seznamce. Byla to láska na první pohled. Ale ať nepředbíhám! Ještě než jsme se viděli poprvé, tak jsem plánoval cestu do Íránu, a tak jsem neměl ani čas se s Anet sejít. Po dvou týdnech mimo evropskou kulturu jsem na ni už zapomněl, a kdyby mi nenapsala sama od sebe, tak žádná svatba nebyla. Těšil jsem se na rande v Olomouci s vysokou, štíhlou, modrookou blondýnou z Přerova. V pondělí odpoledne před noční směnou jsem nasedl do vlaku a těšil se na novou neznámou. Přijel jsem do Olomouce, kde jsem čekal…

… a nedočkal se.

Asi po půl hodině čekání mi Anetka volala, kde jako jsem?! Že prý už půl hodiny čeká na nádraží a já nikde!

Ale akorát, že ona mě nečekala v Olomouci na vlakovém nádraží, ale na vlakovém nádraží ve Šternberku.

Nakonec jsme se sešli.

Nepředstavil jsem se jí, nepolíbil ji na seznámení a přišel jsem jí velice arogantní. Chvíli jsme se procházeli po městě a povídali si. Jelikož byl březen, zima a brzo se stmívalo, tak jsme se přesunuli do restaurace. Objednali jsme si jídlo nebo spíš jen já si dal, Anet neměla hlad a tak si dala jen palačinku na chuť. Naštěstí si dala jen tu palačinku. Jelikož jsem u sebe neměl hotovost a počítal jsem s tím, že budou brát platební kartu, tak bylo zaděláno na trapas. Naštěstí večeře nás dvou nestála tolik a zaplatil jsem to z posledních korun v peněžence. Ale i přes počáteční nesympatie jsme od té doby byli už jen pořád spolu. Až do dnešní (24. 6. 2017) svatby. ♥”

(Použitý obrázek je ze svatebních novin Anetky a Jakuba.)

Tomáš: Na ulici

#127

 

 

“Když mi bylo 20, občas jsem ji někde potkával ve městě. Pro mě byla nejkrásnější holkou v okrese. Pak se úplně náhodou přestěhovala s maminkou do ulice, ve které jsem bydlel a začal jsem ji potkávat častěji, ale nikdy jsem neměl odvahu ji oslovit. Čím častěji jsme se potkávali, tím více jsme se na sebe culili, ale nikdy jsme si nic neřekli. Jen tiše minuli. Takhle to trvalo dva roky, já se mezitím přestěhoval na druhý konec města, až jednou přišla na úřad, na kterém jsem pracoval.

Jo, zneužil jsem svého postavení a opsal si její adresu, na kterou jsem poslal poloanonymní pohled se šifrou, jejímž výsledkem bylo mé telefonní číslo. Jenže ta šifra byla tak složitá, že to číslo vyluštit nešlo (jak mi později řekla). Napsal jsem tam ale svoji adresu a čekal, co se bude dít. Třeba mi taky pošle pohled? 🙂
Jednou jsem šel městem kousek od mého bydliště a uviděl jsem ji. Zase jsme se minuli, jenže už to bylo tak silné, že jsme se oba otočili a promluvili na sebe… Prý mě šla hledat.

Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Bylo to v roce 2000 a dodnes, kdykoliv jdu kolem, si na tu chvíli na tom místě vzpomenu.

Začala moje největší láska, období randění, společné venčení psů, nekonečné únorové procházky, pak společné bydlení, po 6 letech svatba, za další 2 roky holčička. :)”

“Přiložený obrázek táty, mámy a sebe nakreslila v lednu 2012 naše pětiletá dcerka.”

Nikola: Oprava jukeboxu

#125

 

 

“Jednoho květnového odpoledne jsem šla po náměstí, když mě můj už tehdy expartner pozval k němu do podniku, kde zrovna hlídal naší dceru s tím, že bychom si mohli popovídat. Vešla jsem dovnitř a tam stál on. Vlastně spíše pobíhal. Zrovna mu opravoval jukebox. Měl tam s sebou i svou tříletou dcerku, kterou má v péči. Díky jeho komunikativnímu chování jsme se hned dali do řeči. Po chvíli mi řekl, že mě zná díky mé příbuzné, kterou našel na seznamce, ale neoslovil jí. Pohrávali jsme si s myšlenkou, že bychom je dali dohromady. Povídali jsme si a já sledovala, jak si holky navzájem hrají. V tom mě napadla myšlenka, že by to bylo vlastně hezké, kdyby měla dcerka takovou sestřičku. Ale říkala jsem si, že ten hubeňour o mě ani nezavadí.

Potom, co jsem šla domů, mi na rtech zůstal úsměv z hezky stráveného odpoledne. Hned jsem si ho na facebooku našla a požádala o přátelství, které ten den potvrdil. Asi po měsíci jsme si začali intenzivně psát.

První krok udělal on s tím, že bychom mohli jít s holkama ven. No a co vám budu povídat. Já už v tom lítala. O tom, že i on je možná na stejné vlně mi došlo, když mě pozval na výlet, ale už bez holek. Původně jsme se měli přátelit skrz holky a najednou jsme spolu trávili čas i bez nich.

A od té doby si stále rozumíme, cestujeme spolu, tvoříme rodinu a teď spolu budeme bydlet. To vše trvá deset měsíců, ale mně přijde, jako bych ho znala věčnost. A co myslíte? No jasně, že s příbuznou jsem ho nikdy dohromady dávat nechtěla. Chtěla jsem ho jen pro sebe…”

(Originální foto od Nikoly a jejího partnera.)

Verunka: Seznámení u vody

#106

 

 

“S přítelem jsme se seznámili v plážovém baru u vody, kde pracoval. Pracoval tam ještě s kolegou. Ten den si mě oba přidali na Facebooku. Líbili se mi oba dva a v tu chvíli jsem měla bordel v tom, který je který. 😀

S jedním jsem si začala psát a po čase z toho vznikl vztah, asi tak na 14 dnů, než si našel jinou a ani se neobtěžoval mi o tom říci. Docela mě to mrzelo a v tu dobu mi byl oporou právě ten druhý kluk – Filip.

Zamilovala jsem se do něj, ten mě ovšem úspěšně rok odmítal, protože je mezi námi 8letý věkový rozdíl a mně v té době bylo 15.😀

Nakonec sám od sebe povolil a vyznal lásku i on mně. Jsme spolu krásné dva roky, a i když bysme se občas nejraději zabili, milujeme se. ♥ “

Kamila a Kuba: Na čertech ve městě

#92

 

 

“Bylo 5. 12. 2016. Jelikož jsme byli oba na intru, vycházky jsme moc do pozdních hodin neměli. Jen výjimečně. Byli jsme na večeři, typický intrácký hnus, povolili nám vycházky do 8, abychom z toho reje čertů něco měli. Nikdy jsme se s Jakubem moc nebavili ani se nezdravili. Já, jelikož jsem posera a čertů se bojím, jsem si řekla, že se vrátím zpátky na intr, ať někde nechytnu hysterák. 😀

Jakub mi nabídl, ať jdu snimi (v tu dobu chodil s Adélou, se kterou se zrovna nemáme v oblibě). Usmála jsem se na něho a řekla mu, že mám panickou hrůzu z čertů, že radši zůstanu a půjdu zpět.

Nakonec jsem šla. Celou dobu mě objímal a pevně držel. (S Adélou se v tu dobu hádali a vůbec si sami sebe nevšímali.) Mezi náma to zajiskřilo a 18. 12. jsme se dali dohromady. 🙂 Máme ten nejúžasnější vztah. 🙂 Milujeme se a jsme štastný. 💗”

Karolína: Náhodně za barákem

#56

 

 

“Bylo léto 2014, když začal kolem mě skoro denně procházet nádherný mladý kluk. Měla jsem blbý odhad na věk a i přes to, že byl o 6 let starší, říkala jsem mu “dobrý den”. (Mně 14, jemu 20). 😀 Pořádně jsme se začali spolu bavit až po půl roce. Dělali jsme různé blbosti jen proto, abysme se dostali k sobě blíže. 😇 Uběhlo pár měsíců a dali jsme se spolu dohromady. Dnes jsou to nádherné 2 roky a necelý 1 měsíc, co kráčíme po svém boku. ❤ 🙂 ❤ 22.3.2015″

Veronika: Přes mail

#14

 

“Včera se mi na zdi ve vzpomínkách objevilo, že jsem přesně před rokem postovala, jak mi nějakej kluk poslal mail a zval mě na rande.
Přišlo mi hezký, že o rok později s tim klukem bydlim a chtěla jsem to sem nasdílet s nějakou tou vomáčkou…

Šli jsme to oslavit na víno, kde jsme se nejdřív pohádali o sýrový míse, povlečení, penězích, nádobí, dovolený, pračce, narozeninách, o tom, že jsem povrchní a mám příšerný kámošky, o tom, že je stejně tlustej a má tupý kámoše, pak po mně hodil mobil, já ho chtěla vzít tim sýrovým prknem, pak řekl že nesnáší holky, co neuklízí a že jsme všechny stejný, já mu řekla, že je debilní kretén.

Pak jsme se rozešli, protože můj pes smrdí a stěhování byla chyba, protože oba chceme spát na pravý půlce postele a šli jsme domů.

Takže jsem to nenasdílela.

(Veronika Dostálová, příspěvek na jejím Facebooku)

Foto: Veronika Dostálová