Martin: Po e-mailech

#196

 

 

“Dája žila tou dobou v Brně a já v Praze. Ani jednoho nejspíš nenapadlo, že by naše občasné přátelské e-mailové vzkazy mohly vyústit k něčemu jinému. Vše bylo navíc pojištěno značnou vzdáleností obou měst, kde jsme v té době žili.

Naše tehdejší emailová komunikace nás však neomrzela – naopak jsme si uvědomili, že si máme stále co říct. Asi i proto jsme se rozhodli, že se potkáme také naživo a zkusíme, jak moc jiné bude osobní setkání od toho virtuálního.

Slovo dalo slovo, z půl hodiny se stala 3hodinová schůzka, která se brzy zopakovala a já zůstal ten týden v Brně. Nečekali jsme na nějaká další znamení, nechodili jsme “kolem horké kaše” a byla ruka v rukávě.

Chvíli jsme spolu bydleli na dálku Praha/Brno, ale zanedlouho se Dája přestěhovala za mnou do Prahy.

Rok po našem seznámení jsem požádal Dáju o ruku a přesně za další rok jsme si řekli své ano.”

(Foto ze soukromého archivu Dáji a Martina)

Edita: Napsala jsem mu e-mail

#100

 

“Před 16 lety se vdala moje dlouholetá kamarádka, která mi naznačila, že manželův bratr je volný a prý bysme se k sobě hodili. Já první jsem 2. 10. 2001 jemu napsala e-mail, on odepsal. 12. 10. jsme se prvně viděli. Po 2 letech si našli společné bydlení a za další 2 roky (září 2005) byla svatba. A pro mě nejhezčí pointa – on byl můj první kluk a já jeho první holka. 😀 Máme 2 výtvory – Terezku a Vojtu. :)”

Kristýna: V práci

#79

 

“My jsme se seznámili v práci. Měli jsme kanceláře naproti sobě a docela dlouho jsme po sobě pokukovali. Kolegyně mě pak přesvědčila, ať mu napíšu e-mail. Já mu sice napsala, ale pak si to rozmyslela, ale než jsem to stihla smazat, přišla kolegyně, dala enter a už to šlo.

První rande 6. prosince 2001, svatba 2005, syn se nám narodil na přesně pětileté výročí.

Žádost o ruku proběhla tak, že já šla v noci na záchod a když jsem se vrátila, tak jsem měla na polštáři krabičku s prstýnkem a manžel dělal, že spí a o ničem neví.

Jo a první dovolená byla na kolech. Manžel šel uložit kola, já nasedla do vlaku, ale vlak se rozjel, já měla s sebou pouze tašky se špinavým prádlem, ani telefon, ani doklady, ani lístek, ani peníze jsem u sebe neměla. Průvodčímu jsem se zželela a nechal mě dojet až do Prahy. Manžel jel vlakem za mnou a na každé zastávce koukal, jestli mě nevyhodili z vlaku.”

Jana: E-mail od neznámého ctitele

#32

“Já jsem před 12 lety dostala na vysoké škole email od neznámého pisatele… dali jsme si rande a nyní jsme rodiči již 3letých dvojčátek… :)”