Hanka: V práci s brigádníčkem

#180

 

“V práci. Já tam nastoupila nová a on tam brigádničil o víkendech…

Je mladší než já, tenkrát chodil do druháku na střední, bylo mu 16, mně 22. 🙂 První měsíc jsme se vůbec nebavili, jen jsme po sobě pokukovali. No a pak se jednoho dne ledy prolomily a my nezavřeli pusy a povídali si pořád.

Ze školy jezdil rovnou za mnou do práce. Každý den. Zdržel se hodinku, dvě a pak večer na netu jsme si povídali zase… Každý den.

Chodili jsme na prochajdy se psama, ale spolu jsme nechodili, jen kamarádili. No a rok po seznámení jsem ho připravila o panictví. 🙂

Nakonec ale zbaběle utekl a dva měsíce o sobě nedal vědět. Nakonec z něj vylezlo, že se bál vztahu se mnou… Já si v tý době pomalu začínala s jiným, tak jsem to nějak neřešila, no a po pár měsících jsme si zase začali psát a jezdit za mnou do práce, zase jsme se kamarádili, až jsme nakonec po skoro dvou letech zjistili, že prostě nemůžeme bez sebe být.

On měl mezitím několik holek, ale prostě u nich nenašel to, co hledal… Já opustila svého tehdejšího přítele, se kterým jsem plánovala svatbu.

A dneska už jsou to dva roky, co jsme spolu šťastný pár a jsme tři měsíce manželé ♥.”

Kristýna: Zdravotní sestra a pacient

#178

 

“Zdravotní sestra a pacient. 🙂 První hospitalizaci (jeho) jsem odolala a byla jsem ještě zadaná. Když dorazil na druhou operaci, byla jsem už sama a dodělal mě. 😀

Když ho propustili, ten den jsem hned jela na návštěvu. 🙂 Zkontrolovala, jestli je vše na správném místě a předevčírem to bylo 6 let, co jsme spolu a máme 7měsíčního rošťáka.”

Martina: V práci na meetingu

#172

 

“Seznámili jsme se v práci. Já jsem tam nastoupila, on tam dělal (a pořád dělá) na vedoucí pozici (ale né mého přímého nadřízeného) a setkávali jsme se každý den na ranním meetingu.

Místo abychom poslouchali, tak jsme po sobě koukali. 🙂 Já si myslela, že bude už přinejmenším zadaný a hlavně mi připadal strašně moc hodný a mě vždycky přitahovali spíš „sígři“.

Do řeči jsme se dali asi až po měsíci a půl na vánočním večírku a od té doby to tak nějak začalo. 😀 A to si každý v práci myslel, že nám to rozhodně nevydrží. Spousta chlapů se se mnou přestala bavit. 🙂 A ono ejhle.

Máme nádherný vztah, v roce 2010 jsme si koupili byt, letos se nám narodil syn (plánovaný a vytoužený) a příští rok nás čeká svatba.”

Terez: Maminka dohazovačka

#168

 

 

“Zdravím. Taky se podělím o naše seznámení. 🙂

Oba jsme v té době dělali ve stejné firmě, chodili kolem sebe, ale nikdy by mě nenapadlo, že by měl o mě zájem a ani já v té době neměla.

Je ode mě o 11 let starší. Ale pak přišel jeden vánoční večírek, kde alkohol zapracoval, a my spolu tančili. Nic víc nic míň. A jak je to ve firmách (hlavně v té naší) zvykem, začly se šířit drby. Co spolu máme atd.

Mně bylo trapně, protože jsem nevěděla, jak on na tom teda je a přestala jsem úplně chodit kolem místa, kde dělá. No a světe div se, on si toho všiml, ale nechápal to, protože si z večírku nic nepamatoval. 😀

A v té době se do toho vložila moje máti (která tam mimochodem taky pracuje). On se jí ptal, proč se mu vyhýbám a co se tam vlastně stalo, ale nikdo mu nic neřekl. Máti zase do mě doma, že se mu líbím, a že se s ním mám začít normálně bavit…

Pár týdnů uplynulo a my s máti a známou si šly sednout do jednoho baru, jenže my měly s sebou ještě nákup, a tak jsme ho šly se ségrou odvézt domů, a že se vrátíme. A toho využila moje máti a Petrovi napsala, kde se sedí a ať dojde.

A on došel. 😀

My se ségrou jsme se mezitím vrátily a já říkám: “jen na ně zavolej”, a že půjdem jinam, a ona: “Terez, ale tam s něma někdo sedí…”. Podívala jsem se a myslela, že mě jebne. 😀

Seděl tam s něma a tak mi nezbývalo nic jiného, než tam prostě jít.

Tak jsme se s pomocí ostatních nějak jakž takž bavili a pak jsme se přesunuli všichni ještě jinde, kde nás pak nechali samotné. 😀

Tam už konverzace byla lepší, vše jsme si vysvětlili kolem večírku a bylo fajn.

Pak jsme začli chodit ven, víc se stýkat, no a už jsme spolu téměř rok a půl, bydlíme spolu a máme se rádi. <3

Sice to nerada přiznávám, ale kdyby nebylo dohazovačky mojí máti, tak kolem sebe pořád ještě jen tak chodíme dodnes. 😀 🙂”

 

(Autentické foto Terezky z popisovaného večírku)

Marcela: Na dětském dni

#166

 

“Já se seznámila s manželem na akci, kde jsem moderovala dětský den. Přišel tam s dcerou, líbil se mi, tak jsem na něj šla přes dítě a dodnes jsme už patnáct let manželé.”

Petr vypráví svůj dojemný příběh: “Řekli: To je moje kamarádka, chceš ji?” …a teď mě drží nad vodou

#162

 

 

“Se svou milovanou ženou jsem se seznámil poměrně originálně. Žil jsem v té době několik let sám a pracoval v restauraci v kuchyni. Kolegyně barmanka si mě často dobírala kvůli mé samotě.

Jednou v největším shonu pro mě přišla do kuchyně, že mi musí nutně něco ukázat. Já šel tak, jak jsem byl. Ve špinavé zástěře, zpocený.

Tam u baru mě postavila před načančanou paní a řekla: “To je moje kamarádka Dana, chceš ji?”. V tu chvíli mě málem kleplo.

Následovalo oficiální rande, pak několik dalších. Poté jsem Danu vezl na pohotovost s bolestmi a v návalu něhy a citu jsem ji na místě požádal o ruku.

5.9. to bude 10 let, co jsem si ji vzal a jejího syna přijal za svého. Dlužno dodat, že si se mnou moc neužívá. Nejdřív to byla těžká autonehoda s kamionem před 3 lety a pak můj boj s rakovinou, který spíš prohrávám. Přesto je stále se mnou, drží mě a společně to dáváme jak umíme. V září máme 10. výročí a pro ni bude veliká oslava za pomoci přátel. Díky jedné z nich jsem se dozvěděl i o Vás a rozhodl se napsat Vám i svůj příběh.”

(Foto z Petrova archivu)

Radka: Kolega v koupelnovém studiu

#155

 

“U mne nic extra, já pracovala ve druhém patře, dělala jsem návrhy koupelen a budoucí manžel pracoval v prodejně s koupelnama dole v přízemí. Občas jsem jim musela přinést nějaký návrh, někdy jsem se zdržela a zakecali jsme se a pak mě jednou hodil domů, já ho začala líbat a druhý den jsem jela k němu domů, abysme jako probrali, co to bylo a jak to bude dál, a už jsem tam bydlet zůstala. :-)”

Hanka: V práci na dráze

#147

 

“Poprvé jsme se potkali na dráze. On čerstvě rozvedený signalista, já mamina dvou dětí po mateřský, spokojená ve stavu svobodném a vegetící ve vztahu s otcem mých dětí.

Když byl klučina se mnou v práci, učil ho psát a číst, když jsem neměla pro práci čas se malýmu věnovat.

Mně osobně připadal (ani nevím proč) docela nesympatickej a jako bývalý voják z povolání prudil.

Po 12 letech jsme se potkali znova. On výpravčí a já v nákladní přepravě. On zkoušel s exmanželkou začít znova a já byla po dvou vztazích, co nevyšly.
Nakonec u něj to krachlo a my se dali dohromady. Na podzim tomu bude 7 let a 6 let, co obývám jeho království.

A to jsem tenkrát říkala: jeho bych teda nemusela…
Jo, ty lidské OSUDY.”

Markéta: V práci ve vlaku

#138

 

“Potkali jsme se brzo ráno ve vlaku, já rozvalená přes celé sedačky, na tvářích otlačky z batohu, dospávajíc spánkový deficit, on seděl přes uličku s tabletem v ruce. Pokukovali jsme po sobě. Jsme oba nádražáci. To, že to je můj kolega, jsem pak zjistila až v práci (jeli jsme oba vlakem na denní).

Začali jsme se bavit, protože i když jsem se kvůli práci hned po maturitě musela odstěhovat z Moravy 400 km daleko do Čech, a on je o 11 let starší než já, tak jsme měli společného kamaráda, který za mnou pak přijel a šli jsme všichni tři posedět. Já v tu dobu byla nešťastně zadaná, on se rozváděl, ale bývalá manželka u něj ještě bydlela.

Nic mezi náma nebylo, povídali jsme si, rozuměli jsme si, a i když jsme se do sebe zakoukali, já se po 7 měsících nechala přeložit blíž k domovu. Pohádali jsme se a od té doby jsme se nevídali a nebyli jsme spolu v kontaktu.

Viděli jsme se až přesně za rok a den, od doby, kdy jsem se vrátila na Moravu. To už jsem byla nezadaná a on už i papírově rozvedený a bydlel sám.

Dali jsme se dohromady na prvního máje polibkem pod rozkvetlou třešní a on se po ročním vztahu na dálku odstěhoval za mnou na Moravu. 🙂
Bydlíme spolu dva měsíce, a i když bychom se občas nejradši pozabíjeli, je mezi námi od začátku něco výjimečného.”

Dita: Zákazník v obuvi

#137

 

“Ja som bola predavačka v obuve, on zákazník… Hneď ako sa nám stretli pohľady, vedeli sme, že sme si súdení, fakt nekecám! Ja som koli nemu nechala 2,5ročný vzťah a on ma zahrnul láskou… Už sme spolu 9 rokov a máme krásnu rodinu. 🙂 Verím na osud!”

Filip: Na služební cestě do Tokia – po měsíci svatba

#133

 

“S mou drahou polovičkou jsem se seznámili na služební cestě. Oba dva jsme byli z jiné firmy, ale tyto dvě firmy spolu spolupracovaly, a tak jsme jednoho dne letěli do Tokia, cesta dlouhá.

No, zatím se slečnou neznámou (znali jsme se pracovně), jako by to náhoda nechtěla, jsme měli v letadle místo vedle sebe, takže let, který trval myslím skoro 16 hodin, byl super čas na poznání.

Jak to v letadle probíhalo: no řešili jsme firemní věci… Po přistání jsme jeli do našeho hotelu. Škoda, že ona měla pokoj až na druhé straně chodby (byla fakt dlouhá). Večer jsem ji pozval na večeři a tam jsme se zase trošku víc poznali. Zjistli jsme, že máme docela stejné zájmy, po večeři jsme se šli projít a povídali jsme si asi do 3 do rána, ale jelikož jsme ráno museli na veletrh, tak jsme šli spát.

Ráno jsme šli spolu na ten veletrh, kde jsme spolu skoro nebyli. Ale večer jsme byli opět na večeři a už tam šly vydět jiskřičky od obou.

No, takhle to bylo asi 5 dnů a pak se přestěhovala ke mně na pokoj. A jak jsme přiletěli do Česka, tak asi po měsíci jsme se vzali a jsme spolu už 4 roky.”

Žaneta: Jeho šéfová v práci

#130

 

“V bývalé práci. Já byla jeho šéfová a jemu ta práce vůbec nešla a hrozně mě vytáčel. Nicméně se mi taky strašně líbil a byla mezi náma obrovská chemie, ale já jsem byla zadaná, takže nic nebylo. Dohromady jsme se ale dali víc jak rok po tom, co jsme každý začali pracovat někde jinde a já byla zas single. A to už té obrovské chemii nic nemohlo bránit. 🙂 A pak se z toho stala láska.”

Bára: První den v nové práci – po týdnu zásnuby

#121

 

“První den v nové práci… vešel do dveří… mně se podlomila kolena… a ten den se divím, že mě nevyhodili. Nebyla jsem schopna nic dělat (docela blbé když jsem byla obsluha baru v herně s ruletou).  😀

Za týden jsme se zasnoubili, za dva týdny jsme se k sobě nastěhovali, za tři měsíce jsem byla PLÁNOVANĚ těhotná…

No, jsme spolu 4 roky, rok manželé a máme tříletého syna 🙂
Neměnila bych.”

Lenka: V práci na večírku

#85

 

“Seznámili jsme se v práci. On nastoupil, já už tam dva roky pracovala a pak proběhl pracovní večírek.

Noc jsme pod vlivem strávili v jednom spacáku 🙂 a už se nikdy od té doby neodloučili.

Svatbu jsme naplánovali za tři měsíce, letos to bylo 23 let, první dítě po třech letech, druhé po 16 letech a třetí po 19 letech.

Všechny děti máme opravdu spolu.”