Láska se neřídí žádnými předpisy a zákony. Každý příběh lásky je jedinečný a nenapodobitelný. Navíc dokonce i na jeden vztah a jednu situaci se díváme každý po svém. Zeptali jsme deseti mužů na jejich vztahy a jejich pocity a toto je výběr těch nejlepších odpovědí.
- Jednou jsme leželi pod širákem a dívali se na hvězdy. Přítelkyně čekala, až bude padat hvězda, aby si mohla něco přát, ale usnula. A hvězda opravdu padala! Jak jsem to viděl, přál jsem si, aby se jí splnily všechny její sny.
- Přítelkyně se mě jednou ve 3 hodiny ráno zeptala: „Miloval bys mě, kdybych byla Teletubbies?“ Odpověděl jsem: Celé dětství jsem je miloval. V noci se mi pak zdálo, že jsme Teletubbies. Ráno jsem se jí při snídani zeptal, jestli udělá toustíky. Udělala je.
- Když jsem řekl své matce o dívce, kterou mám rád, vždycky mi pokládala dvě otázky: Jakou barvu mají její oči? A: Jakou má ráda příchuť zmrzliny? Už je mi 40 a matka už není naživu. Pamatuju si ale, že měla zelené oči a milovala čokoládovou zmrzlinu – stejně jako má žena.
- S mou ženou jsem se seznámil za velmi zajímavé situace. Jdu po ulici a před vchodem do školy vidím obrovskou louži po dešti. Nebylo možné ji nijak obejít kvůli oplocení. Ona stála před louží a žádala ji, aby odtáhla pryč. Přišel jsem k ní a přes louži ji přenesl. Měli jste vidět ten zaskočený výraz ostatních studentů a učitelů! Já s čvachtajícími botami a ona suchá a šťastná. Z téhle holky, zaříkávačky deště, se stala moje žena. A vždycky, když se nás někdo ptá, jak jsme se poznali, odpovídám: „Tím nejneobvyklejším způsobem.“ A vyprávím tenhle příběh.
- Pokaždé, když se hádáme, dcerka teatrálně padá a předstírá zranění ruky nebo nohy. Jednou jsme na sebe křičeli v kuchyni, když dcerka usnula. Probudili jsme ji, přišla za námi do kuchyně, vzala mě za ruku, za druhou pak vzala i mou ženu, a řekla nám, že se bojí spát sama. Společně jsme tak usnuli v jedné posteli. S dítětem se nedá přít. Od té doby už žijeme v klidu a nehádáme se.
- S přítelkyní tvoříme ideální pár, dokonce i přátelé nám to říkají. Shodneme se na všem, od humoru po chutě k jídlu. Všichni říkali, že čas a společný život lásku zabije nebo přinejmenším utlumí. Ale nestalo se to. Jsme teď snad ještě šťastnější. Ale… přece jen se objevil jeden neslučitelný rozpor. Vnímání teploty! Já chodím v triku, ona se choulí ve svetru. Já spím pod tenkou dekou a je mi vedro, ona je zachumlaná do tří peřin! Smějeme se sami sobě. Kdo by čekal, že ze všech možných problémů, které mohou ve vztahu nastat, nás potká právě tenhle?
- Život je někdy jedna velká náhoda a to nejlepší se stane, když to vůbec nečekáte. Prožíval jsem těžký rozvod. Dlouho jsem trpěl. Čirou náhodou jsem se při rozhovoru se starým kamarádem ze školy dozvěděl, že má prázdný byt v cizině. Ještě ten den jsem tam odjel. Potřeboval jsem si odpočinout od toho všeho. A tam, v cizí zemi a cizím městě, jsem potkal dívku, která pocházela ze stejné ulice, jako já! Nikdy jsem s nikým neměl tolik společného. Zamiloval jsem se. Teď jsem spokojený. Nehody nejsou náhodné!
- Pracuji na směny. Dva dny v práci, dva doma. Žena mi začala připravovat svačiny. Pokaždé do nich ukryje nějaké překvapení. Raduji se jako dítě, když v krabičce se svačinou najdu něco sladkého a lísteček, na kterém je napsáno, ať mi chutná a že mě moc miluje. Nikdo jiný pro mě něco podobného ještě neudělal.
- Má žena mi umí vždy položit ty správné otázky. Kým chci být? Co mě učiní šťastným? Po čem sním? Co se mi líbí na lidech? Čeho si cením nade vše? Co očekávám od svých přátel? Jak by měla vypadat žena, které si budu vážit? Co ve mně budí radost a co smutek? Cítím, že jsem pro ni důležitý a má o mně zájem a to je úžasné. Ona je moje láska a inspirace.
- Od chvíle, co naše dcerka začala vydávat první zvuky, jsem se ji tajně snažil naučit vyslovovat „máma“, aby to bylo to první, co má žena z jejích úst uslyší. Jednou jsem přišel domů dřív než obvykle a nikde nikoho nevidím. Vejdu do místnosti a uvidím manželku s dcerkou, jak ji učí vyslovovat „táta“.
Zdroj: eurodenik.cz
“Lásku není možné urychlit, vzniká sama od sebe…” (R. Schache)
Pavel Zygmantovič – ruský psycholog:
