Marika: Při stěhování s polévkou v klíně

#151

 

“My jsme se poznali při stěhování, seděla jsem vedle něj v autě, řídil a najednou prudce zabrzdil a já měla v klíně vylitou polévku, kterou jsem v kastrole tak urputně držela. 🙂 Jsme spolu už 12 let, z toho 2 roky v manželství.”

Barbora: Přítel kamarádky

#150

 

“S manželem jsem od mých šestnácti let, tedy, skoro již dvanáct let. Tenkrát chodil s mojí kamarádkou, nějak se nepohodli. Znala jsem ho jen od vidění, tak když jsem ho jednou náhodou potkala, jsem se rozhodla, že mu to za ni vytmavím…

Od té doby jsme spolu každý den, když nepočítám rok vojny… Kamarádka nám šla za svědka. :-)”

Vendula: Na vejšce v tanečních

#149

 

“Tak já na seznámení se současným přítelem ráda vzpomínám. Na vejšce jsem chtěla znovu chodit do tanečních (na střední škole jsem z toho měla trochu šok, protože jsem malá a tančili se mnou dvoumetrový kluci, tak jsem si to neužila). Spolužáci se na mě dívali jako bych spadla z nebe.

A protože jsem byla tou dobou bez přítele a do tanečních pro dospělé musíte přijít už v páru, tak jsem na netu napsala inzerát. Odpověděli mi dva – jeden perverzní šílenec a sympatický chlap. 😉 Měla sem podmínku na tanečníka: max. 170 cm. Nesplňoval ji o 4 cm…

Ale to neva, podpadky to vyřešily.

Při prvním setkání jsme byli domluvení na dvě hodiny procházky po Praze, nakonec to bylo šest hodin! Pak jsem odjela na Vánoce domů. Po 14 dnech jsme se viděli znovu a to už jiskra přeskočila úplně. V tanečních (oba jsme se báli čači– a ta nám šla pak nejlíp) jsme si to užili, krásně jsme se shodli. 🙂

Jsme spolu rok a půl, plánujeme mimi, bydlení atd. Po půl roce vztahu přišla zkouška – měla jsem cystu na vaječníku, který mám teď už jen jeden. Vím, že se nemá srovnávat, ale předchozí partneři za mnou do nemocnice nikdy nepřišli. Má láska jezdí denně a na to, že bude taťka, se už moc těší!
PS: vlastně už mimi máme – pořídili jsme si dvouletého labradora z útulku. Je to zlobivé zlatíčko, no skoro jako opravdové dítě. :)”

Steff: V obchoďáku

#148

 

“Byla jsem se svým kamarádem v obchodním centru a psal mu jeho kamarád, že potřebuje půjčit 20 korun na autobus. 😀 On sice neměl, ale já jo, tak přišel za náma a hned, jak jsem ho uviděla, tak jsem věděla, že ho musím mít.

Seznámili jsme se a začali postupně chodit čím dál tím víc ven a za měsíc jsme se dali dohromady. Bylo to rychlé, ale teď jsme spolu přes rok a jsme spolu šťastni.

Jen bych chtěla dodat, že jsme časem zjistili, že se známe už nějakých 7 let a ani jsme o tom nevěděli.😀”

Hanka: V práci na dráze

#147

 

“Poprvé jsme se potkali na dráze. On čerstvě rozvedený signalista, já mamina dvou dětí po mateřský, spokojená ve stavu svobodném a vegetící ve vztahu s otcem mých dětí.

Když byl klučina se mnou v práci, učil ho psát a číst, když jsem neměla pro práci čas se malýmu věnovat.

Mně osobně připadal (ani nevím proč) docela nesympatickej a jako bývalý voják z povolání prudil.

Po 12 letech jsme se potkali znova. On výpravčí a já v nákladní přepravě. On zkoušel s exmanželkou začít znova a já byla po dvou vztazích, co nevyšly.
Nakonec u něj to krachlo a my se dali dohromady. Na podzim tomu bude 7 let a 6 let, co obývám jeho království.

A to jsem tenkrát říkala: jeho bych teda nemusela…
Jo, ty lidské OSUDY.”

Natálie: Svědkové na svatbě

#146

 

“Teď už můj přítel byl na svatbě za svědka ženichovi a já zase nevěstě. :-)) Pak jsme se neviděli, oba jsme v té době měli jiné partnery.

Ale když jsem začala jezdit ke kamarádce, tak mi jednou začali chodit milé sms, a protože to bylo před Vánocemi, byly třeba o Santa Klausovi a Ježíškovi atd… Pak jsme se sešli a na Mikuláše spolu začali chodit. Dnes jsme spolu už 10 let. :-)”

Helena: Kluk na sex

#145

 

“Napsala jsem mu na seznamce, že sháním kluka na sex. 🙂 Hlavně žádný vážný vztah.

Bydlíme spolu už 2 roky.”

Ema: Na koncertě, po kterém zmizel

#144

 

“Já šla na koncert, na který jsem se strašně dlouho těšila a on na ten samý, ale pro něj to byl koncert kapely, kterou nesnáší a šel tam jen kvůli kamarádce. A tam jsme se viděli. Přes hluk, co tam byl, si povídat nešlo a kontakty jsme si vyměnit nestihli. Koncert začal a já byla úplně mimo a ani nevím co hráli za písničky.

Koncert pomalu končil a mě nenapadlo nic jiného než ho jít hledat. Bez úspěchu. Tak smutná, né moc dobrovolně jsem jela domů.

Druhý den začlo hned pátrání. Věděla jsem jen jak vypadá. Ptala jsem se spousty lidí co tam byli a nic. Až asi po 5 dnech konečně měl někdo na něj FB. Tak se mi načítá jeho profil a koukám, že mám i žádost o přátelství. Asi tak o půl minuty byl rychlejší, než já a našel si mě dřív. 🙂

Po 14 dnech měl konečně peníze, aby mohl dojet. Vzdálenost mezi námi byla přes 200 km. Proto to trvalo déle. Hned jak dojel, dostal mega pusu. 😀 A přišlo mi, že ho znám už věčnost.

Přes rok jsme se vídali pouze o víkendech a teď už spolu rok bydlíme. :)”

Petra: Úlet na fesťáku

#143

 

“…my se spolu jednou náhodně vyspali na hudebním fesťáku. Už je to přes dva roky a je to ten nejlepší, koho bych mohla mít. Říkali jsme si, že tady asi musela zasáhnout nějaká vyšší moc, protože tohle ani jeden obyčejně neděláme (ty jednorázové úlety).”

Majda: Přes internet

#142

 

“S prvním manželem přes internet a tenkrát za mnou přiletěl do Prahy na první rande na Valentýna. Přiletěl, aby mě vzal na večeři. No děsná romantika, na gesta to on byl. 🙂

Pak dovolená, víkendové návštěvy a sestěhování se, svatba, dítě… časem ten rozvod…

Současný skoro-manžel: jeho manželství se rozpadalo a kamarádka mi líčila, jak její přítel bydlí se super klukem a ten by se ke mně choval líp atd. atd.

No byla jsem zadaná, takže nic. Na oslavě jejích narozenin jsme se poprvé potkali. Docvaklo mi, že je to ON, když jsme spolu tancovali.

Pak jsme se pár týdnů nezávazně bavili přes net, no a pak se sešli na oběd…

On si nejdřív nebyl jistý (teprve jsem se rozváděla a mám dítě), po pár týdnech to došlo i jemu, že tohle už je napořád. 🙂

Předevčírem jsme měli 3 roky od seznámení. Bydlíme spolu, prošli jsme si spoustou náročných věcí, máme nádhernou holčičku a za 3 týdny i svatbu. Je to ten nejlepší chlap, jakého jsem mohla potkat.”

Honza: Na silvestra

#141

 

“Slavil jsem Silvestra s přáteli a někdo přišel s nápadem, aby každý na kousíček papíru napsal své přání a vhodil ho do ohně. Protože jsem byl v té době už dlouho sám, bylo mé přání „zamilovat se“. Jen o 15 minut později, na té samé oslavě, jsem poznal ji.

Štěstí je někdy blíž, než si myslíte. Hlavní je myslet na to, co chcete a jít si za tím.”

Věrka: V nemocnici

#140

 

“S manželem jsme se setkali v nemocnici. Je od narození slepý. Řekl mi, že má jednoho kocoura a žádnou partnerku, já mu odpověděla, že mám jednu kočku a žádného partnera. Tehdy můj budoucí manžel prohlásil, že se jednou musím stát jeho ženou a pozval mě na rande. Teď máme po svatbě. Můj muž je úžasný člověk! Vzdělaný, má dobrou práci, lidé si ho všude váží. To vše zvládl, ačkoli nevidí. Miluji ho!”

Petr: Srazil jsem ji na kole

#139

 

“Je to tři roky zpátky. Jel jsem na kole. Dojel do parku a při brzdění jsem nechtěně srazil holku, co tam šla a nekoukala kolem sebe. Upadla na zadek, přitáhla si kolena pod bradu a rozbrečela se jak malé dítě. Hned jsem se jí začal omlouvat a ujišťovat se, že je v pořádku.

Ukázalo se, že má narozeniny, ale nikdo na ni nemá čas. Nabídl jsem jí tedy svou společnost, ale ona trucovala a řekla, že nikam nepůjde, že ze země už nevstane. Tak jsem přikývl, vzal ji prostě do náručí (nechala se! 🙂 ), posadil na své kolo a odvezl z parku.

Dnes sedíme společně na pohovce a vyprávíme tenhle příběh.”

Markéta: V práci ve vlaku

#138

 

“Potkali jsme se brzo ráno ve vlaku, já rozvalená přes celé sedačky, na tvářích otlačky z batohu, dospávajíc spánkový deficit, on seděl přes uličku s tabletem v ruce. Pokukovali jsme po sobě. Jsme oba nádražáci. To, že to je můj kolega, jsem pak zjistila až v práci (jeli jsme oba vlakem na denní).

Začali jsme se bavit, protože i když jsem se kvůli práci hned po maturitě musela odstěhovat z Moravy 400 km daleko do Čech, a on je o 11 let starší než já, tak jsme měli společného kamaráda, který za mnou pak přijel a šli jsme všichni tři posedět. Já v tu dobu byla nešťastně zadaná, on se rozváděl, ale bývalá manželka u něj ještě bydlela.

Nic mezi náma nebylo, povídali jsme si, rozuměli jsme si, a i když jsme se do sebe zakoukali, já se po 7 měsících nechala přeložit blíž k domovu. Pohádali jsme se a od té doby jsme se nevídali a nebyli jsme spolu v kontaktu.

Viděli jsme se až přesně za rok a den, od doby, kdy jsem se vrátila na Moravu. To už jsem byla nezadaná a on už i papírově rozvedený a bydlel sám.

Dali jsme se dohromady na prvního máje polibkem pod rozkvetlou třešní a on se po ročním vztahu na dálku odstěhoval za mnou na Moravu. 🙂
Bydlíme spolu dva měsíce, a i když bychom se občas nejradši pozabíjeli, je mezi námi od začátku něco výjimečného.”