Lukáš: Poštvala ji na mě moje stalkerka

#157

 

 

“Moje stalkerka na mě poštvala kamarádku, která si mě přidala na facebook, aby mně podstrčila tu “stalkerku”. Jenže ta kamarádka (někdy kolem silvestra) nahrála fotku (osudová chyba) s její nejlepší kamarádkou, kterou jsem okamžitě poznal (z fitka) a přidal jsem si jí…

Teď jsme spolu přes jeden a půl roku. :)”

(Foto z Lukášova archivu)

Adam: V diskusním fóru po představení v divadle

#156

 

“Byl jsem v divadle, večer jsem se připojil na diskuzním fóru o divadle a tam jsme se dali náhodně do řeči, neboť jsme oba na tomto představení byli. A protože je divadlo naším koníčkem, začali jsme spolu chodit do divadla a pak i jinde…”

Radka: Kolega v koupelnovém studiu

#155

 

“U mne nic extra, já pracovala ve druhém patře, dělala jsem návrhy koupelen a budoucí manžel pracoval v prodejně s koupelnama dole v přízemí. Občas jsem jim musela přinést nějaký návrh, někdy jsem se zdržela a zakecali jsme se a pak mě jednou hodil domů, já ho začala líbat a druhý den jsem jela k němu domů, abysme jako probrali, co to bylo a jak to bude dál, a už jsem tam bydlet zůstala. :-)”

Katka: Na vodě

#154

 

“Známe se s manželem 18 let, 16 let jsme spolu a 15. výročí svatby budeme mít na podzim.

Bydleli jsme s manželem od sebe 100 km a přesto jsme se potkali.

Seznámili jsme se přes společné známé – manžele. Velká náhoda byla, jak jsme se vůbec nejdřív každý nezávisle seznámili s těmi známými. Já přes pejsky a manžel úplnou náhodou na vodě. Vždycka říká, že kdyby tenkrát v hlasování vyhrála Lužnice, jak chtěl, a ne Ohře, tak by bylo všechno jinak (by měl klid). :-).
I s těmi známými kamarádíme dodnes.”

Anetka a Jakub: Na internetové seznamce a popletené rande

#153

 

 

Anetčina verze:
“Jednou jsme na sebe narazili na internetové seznamce a asi nám přišlo osudové, že jsme oba narozeni ve stejný den. Po pár dnech imaginárního seznamování jsme se domluvili, že se sejdeme. Poprvé to tedy bylo 17. března 2014 ve Šternberku, kde jsme si vyrazili na večeři. Od té chvíle nedáme bez sebe ani ránu a jsme stále spolu.”

Jakubova verze:
“Seznámili jsme se na internetové seznamce. Byla to láska na první pohled. Ale ať nepředbíhám! Ještě než jsme se viděli poprvé, tak jsem plánoval cestu do Íránu, a tak jsem neměl ani čas se s Anet sejít. Po dvou týdnech mimo evropskou kulturu jsem na ni už zapomněl, a kdyby mi nenapsala sama od sebe, tak žádná svatba nebyla. Těšil jsem se na rande v Olomouci s vysokou, štíhlou, modrookou blondýnou z Přerova. V pondělí odpoledne před noční směnou jsem nasedl do vlaku a těšil se na novou neznámou. Přijel jsem do Olomouce, kde jsem čekal…

… a nedočkal se.

Asi po půl hodině čekání mi Anetka volala, kde jako jsem?! Že prý už půl hodiny čeká na nádraží a já nikde!

Ale akorát, že ona mě nečekala v Olomouci na vlakovém nádraží, ale na vlakovém nádraží ve Šternberku.

Nakonec jsme se sešli.

Nepředstavil jsem se jí, nepolíbil ji na seznámení a přišel jsem jí velice arogantní. Chvíli jsme se procházeli po městě a povídali si. Jelikož byl březen, zima a brzo se stmívalo, tak jsme se přesunuli do restaurace. Objednali jsme si jídlo nebo spíš jen já si dal, Anet neměla hlad a tak si dala jen palačinku na chuť. Naštěstí si dala jen tu palačinku. Jelikož jsem u sebe neměl hotovost a počítal jsem s tím, že budou brát platební kartu, tak bylo zaděláno na trapas. Naštěstí večeře nás dvou nestála tolik a zaplatil jsem to z posledních korun v peněžence. Ale i přes počáteční nesympatie jsme od té doby byli už jen pořád spolu. Až do dnešní (24. 6. 2017) svatby. ♥”

(Použitý obrázek je ze svatebních novin Anetky a Jakuba.)

Pavlína: Narodil se pro mě

#152

 

“Narodil se pro mě. 🙂 Když mi bylo 7 let, tak se narodil. Jeho rodiče se přátelili s těmi mými, tak jsem ho vozila v kočárku, potom jak rostl, běhal často se mnou, občas jsem ho hlídala. Když mi bylo 13, tak jsme se odstěhovali. Daleko.

Po téměř 30 letech jsem se vrátila už sama s dětmi, rozvedená, zpět do rodného města a on mě přes sociální síť našel. Nějaký čas jsme si psali a teď už žijeme spolu. Prý celých 30 let doufal, že se vrátím.”

Marika: Při stěhování s polévkou v klíně

#151

 

“My jsme se poznali při stěhování, seděla jsem vedle něj v autě, řídil a najednou prudce zabrzdil a já měla v klíně vylitou polévku, kterou jsem v kastrole tak urputně držela. 🙂 Jsme spolu už 12 let, z toho 2 roky v manželství.”

Barbora: Přítel kamarádky

#150

 

“S manželem jsem od mých šestnácti let, tedy, skoro již dvanáct let. Tenkrát chodil s mojí kamarádkou, nějak se nepohodli. Znala jsem ho jen od vidění, tak když jsem ho jednou náhodou potkala, jsem se rozhodla, že mu to za ni vytmavím…

Od té doby jsme spolu každý den, když nepočítám rok vojny… Kamarádka nám šla za svědka. :-)”

Vendula: Na vejšce v tanečních

#149

 

“Tak já na seznámení se současným přítelem ráda vzpomínám. Na vejšce jsem chtěla znovu chodit do tanečních (na střední škole jsem z toho měla trochu šok, protože jsem malá a tančili se mnou dvoumetrový kluci, tak jsem si to neužila). Spolužáci se na mě dívali jako bych spadla z nebe.

A protože jsem byla tou dobou bez přítele a do tanečních pro dospělé musíte přijít už v páru, tak jsem na netu napsala inzerát. Odpověděli mi dva – jeden perverzní šílenec a sympatický chlap. 😉 Měla sem podmínku na tanečníka: max. 170 cm. Nesplňoval ji o 4 cm…

Ale to neva, podpadky to vyřešily.

Při prvním setkání jsme byli domluvení na dvě hodiny procházky po Praze, nakonec to bylo šest hodin! Pak jsem odjela na Vánoce domů. Po 14 dnech jsme se viděli znovu a to už jiskra přeskočila úplně. V tanečních (oba jsme se báli čači– a ta nám šla pak nejlíp) jsme si to užili, krásně jsme se shodli. 🙂

Jsme spolu rok a půl, plánujeme mimi, bydlení atd. Po půl roce vztahu přišla zkouška – měla jsem cystu na vaječníku, který mám teď už jen jeden. Vím, že se nemá srovnávat, ale předchozí partneři za mnou do nemocnice nikdy nepřišli. Má láska jezdí denně a na to, že bude taťka, se už moc těší!
PS: vlastně už mimi máme – pořídili jsme si dvouletého labradora z útulku. Je to zlobivé zlatíčko, no skoro jako opravdové dítě. :)”

Steff: V obchoďáku

#148

 

“Byla jsem se svým kamarádem v obchodním centru a psal mu jeho kamarád, že potřebuje půjčit 20 korun na autobus. 😀 On sice neměl, ale já jo, tak přišel za náma a hned, jak jsem ho uviděla, tak jsem věděla, že ho musím mít.

Seznámili jsme se a začali postupně chodit čím dál tím víc ven a za měsíc jsme se dali dohromady. Bylo to rychlé, ale teď jsme spolu přes rok a jsme spolu šťastni.

Jen bych chtěla dodat, že jsme časem zjistili, že se známe už nějakých 7 let a ani jsme o tom nevěděli.😀”

Hanka: V práci na dráze

#147

 

“Poprvé jsme se potkali na dráze. On čerstvě rozvedený signalista, já mamina dvou dětí po mateřský, spokojená ve stavu svobodném a vegetící ve vztahu s otcem mých dětí.

Když byl klučina se mnou v práci, učil ho psát a číst, když jsem neměla pro práci čas se malýmu věnovat.

Mně osobně připadal (ani nevím proč) docela nesympatickej a jako bývalý voják z povolání prudil.

Po 12 letech jsme se potkali znova. On výpravčí a já v nákladní přepravě. On zkoušel s exmanželkou začít znova a já byla po dvou vztazích, co nevyšly.
Nakonec u něj to krachlo a my se dali dohromady. Na podzim tomu bude 7 let a 6 let, co obývám jeho království.

A to jsem tenkrát říkala: jeho bych teda nemusela…
Jo, ty lidské OSUDY.”

Natálie: Svědkové na svatbě

#146

 

“Teď už můj přítel byl na svatbě za svědka ženichovi a já zase nevěstě. :-)) Pak jsme se neviděli, oba jsme v té době měli jiné partnery.

Ale když jsem začala jezdit ke kamarádce, tak mi jednou začali chodit milé sms, a protože to bylo před Vánocemi, byly třeba o Santa Klausovi a Ježíškovi atd… Pak jsme se sešli a na Mikuláše spolu začali chodit. Dnes jsme spolu už 10 let. :-)”

Helena: Kluk na sex

#145

 

“Napsala jsem mu na seznamce, že sháním kluka na sex. 🙂 Hlavně žádný vážný vztah.

Bydlíme spolu už 2 roky.”

Ema: Na koncertě, po kterém zmizel

#144

 

“Já šla na koncert, na který jsem se strašně dlouho těšila a on na ten samý, ale pro něj to byl koncert kapely, kterou nesnáší a šel tam jen kvůli kamarádce. A tam jsme se viděli. Přes hluk, co tam byl, si povídat nešlo a kontakty jsme si vyměnit nestihli. Koncert začal a já byla úplně mimo a ani nevím co hráli za písničky.

Koncert pomalu končil a mě nenapadlo nic jiného než ho jít hledat. Bez úspěchu. Tak smutná, né moc dobrovolně jsem jela domů.

Druhý den začlo hned pátrání. Věděla jsem jen jak vypadá. Ptala jsem se spousty lidí co tam byli a nic. Až asi po 5 dnech konečně měl někdo na něj FB. Tak se mi načítá jeho profil a koukám, že mám i žádost o přátelství. Asi tak o půl minuty byl rychlejší, než já a našel si mě dřív. 🙂

Po 14 dnech měl konečně peníze, aby mohl dojet. Vzdálenost mezi námi byla přes 200 km. Proto to trvalo déle. Hned jak dojel, dostal mega pusu. 😀 A přišlo mi, že ho znám už věčnost.

Přes rok jsme se vídali pouze o víkendech a teď už spolu rok bydlíme. :)”