Markéta: V nemocnici

#49

 

“V nemocnici. A dát to dohromady nás tak nějak donutily matky. 😀

Ležel s mým tátou na “protekčním” pokoji. Máma mi o něm furt básnila, když jsem tam s ní jednou jela, s tátou mě okázale ignorovali, tak jsem si holt povídala s tím zarostlým mastným klukem na vedlejší posteli. Vylezlo z něj, že je sportovec, tak jsme měli i téma…

Za pár dní tátu pustili, kluka přesunuli do Prahy na Bulovku na další operaci, máma mě neustále nutila, abych mu psala SMSky, protože naši v té době nevládli mobilům (chabá výmluva 🙂 ). Pak jsem za ním vlastně z hecu na Bulovku vyrazila s košíkem jahod, z něj pak vypadlo, že je nerad… pak jsem tam jela dvakrát jen na pokec, na návštěvu k nim domů, kam mě pozvala jeho maminka.
Tam byla debata o štrůdlu, jak ho kdo rád. Já hodně jablek a kyselý, on hodně těsta a sladké. Jeho maminka protočila oči a prohlásila “no jak vy to jednou budete dělat…” Měli jsme z toho ohromnou legraci a dva dny neustále SMSkovali, až jednou v půl páté ráno přišla zpráva “hele, co to zkusit, ten štrůdl nějak dopadne?!”

Musela jsem se nejdřív rozejít se současným partnerem, pak jsem dva roky jezdila co dva týdny 500 km na víkend tam a 500 km zpátky, po dvou letech zapíchl zahraniční angažmá, vzali jsme se a bylo.

A je a doufám, že i bude. 😀

PS. Štrůdly holt dělám dva, no. :)”

Komentáře

avatar
  Odebírat  
Upozornit na