#127
“Když mi bylo 20, občas jsem ji někde potkával ve městě. Pro mě byla nejkrásnější holkou v okrese. Pak se úplně náhodou přestěhovala s maminkou do ulice, ve které jsem bydlel a začal jsem ji potkávat častěji, ale nikdy jsem neměl odvahu ji oslovit. Čím častěji jsme se potkávali, tím více jsme se na sebe culili, ale nikdy jsme si nic neřekli. Jen tiše minuli. Takhle to trvalo dva roky, já se mezitím přestěhoval na druhý konec města, až jednou přišla na úřad, na kterém jsem pracoval.
Jo, zneužil jsem svého postavení a opsal si její adresu, na kterou jsem poslal poloanonymní pohled se šifrou, jejímž výsledkem bylo mé telefonní číslo. Jenže ta šifra byla tak složitá, že to číslo vyluštit nešlo (jak mi později řekla). Napsal jsem tam ale svoji adresu a čekal, co se bude dít. Třeba mi taky pošle pohled? 🙂
Jednou jsem šel městem kousek od mého bydliště a uviděl jsem ji. Zase jsme se minuli, jenže už to bylo tak silné, že jsme se oba otočili a promluvili na sebe… Prý mě šla hledat.
Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Bylo to v roce 2000 a dodnes, kdykoliv jdu kolem, si na tu chvíli na tom místě vzpomenu.
Začala moje největší láska, období randění, společné venčení psů, nekonečné únorové procházky, pak společné bydlení, po 6 letech svatba, za další 2 roky holčička. :)”
“Přiložený obrázek táty, mámy a sebe nakreslila v lednu 2012 naše pětiletá dcerka.”