Alena: Přes internet

#102

“Též přes internet. Jediný z cca 500 “uchazečů”, který se mi líbil “na první přečtení”. A taky podle fotky (byl hezky oblečený a sladěný, o úsměvu nemluvě).

Když jsme se potkali naživo, bylo to jasný (první co mi sdělil, že s sebou má jen 50 korun, protože se mu podařilo nechtěně zablokovat kartu. Na čaj to stačilo ;)). A bydlet jsem u něj začala taky tak nějak automaticky. Po dvou měsících, co jsme spolu byli, jsem odjela na kola do Rakouska, kde jsem si zlámala klíční kost. Zařídil mi v Praze protekční nemocniční pobyt a následné lazarské období se mnou vydržel. A i pár dalších. Teď se tu na mě směje jeho zmenšenina. :)”