#64
“Má kámoška si pozvala svou kámošku, aby s ní chodila o Masopustu, že jí masku půjčí. Tak šla a byla oblečena do medvěda, celého i s hlavou.
Odmaskování u nás neprobíhá hned, chvíli ty masky chodí a mají radost, že nejsou k poznání.
No a ta kámoška naprosto neodhadla míru alkoholu, nedržela se hesla pít panáka ob pátý až šestý dům. Brzo byla v náladě a začala být odvážná. On totiž mezi maskama chodil i fešný myslivec.
Takže nějaké to promile v její hlavě a už jela: myslivečku zelený, na co máš tu svoji bambitku? Na mě že jo? A pořád na něj dorážela, válela se ve sněhu jako že je raněný medvěd (já nemůžu, se tady tomu směju). 🙂
Myslivec (byl to místní) naprosto netušil, kdo to je, byla cizí…
Jenomže, pak nastala rychlá smrt a milého medvěda jsme odtáhli i bez zastřelení střízlivět…
Druhý den morální kocovina, zvlášť když jí každý říkal, co dělala.
Fešnýmu myslivcovi to nedalo, vzal si na ni kontakt, zavolal a co myslíte? Svatba byla. :D”