Peťulka: Znali jsme se “odjakživa”

#97

 

“My jsme se míjeli “odjakživa”. 🙂 Jsme z jedné dědiny, z jednoho paneláku, ale protože je mezi námi téměř dvanáctiletý věkový rozdíl (podle rodného listu, jinak bych pochybovala :)), nijak jsme se neznali.

Poprvé jsme spolu mluvili, jako dva “dospělí” lidé na májce. Mně bylo asi šestnáct a on byl v rozvodovém řízení. Seděl tam a vypadal tak smutně, že jsem si k němu přisedla a dobře jsme si popovídali. Postupem času se z nás stali dobří přátelé. On to na mě párkrát zkusil, ale já si vztah s ním nedokázala představit. Brala jsem ho spíš jako bráchu. 😀

Pak mě osud zavál jinam a s Tomášem jsem se asi pět let vůbec neviděla. Nějakou záhadnou shodou okolností jsem se vyskytla na “kolaudaci” jeho chatičky. Po těch letech mi připadal nějaký jiný… že by docela stál za hřích. 🙂 No a díky alkoholu z nás spadly zábrany a docela jsme se “obírali”, jenže druhý den jsme vlastně ani jeden nevěděli, jak to ten druhý myslí a bylo to mezi námi hodně rozpačité. Po víkendu jsem odjela a po pár dnech mu napsala SMS, že na něj musím pořád myslet…

Absolutně se nemůžu dobrat toho, jestli jsme se dali dohromady v roce 2004, nebo 2005. :-/ Každopádně 14. 10. 2007 se narodil Tomášek, 7. 8. 2010 jsme se vzali a 11. 8. 2010 se narodila Verunka. 🙂

Švagrová se dodnes směje, že na mě koukali z balkonu, když mi bylo tak 10-12 a Tomáš říkal, že si mě jednou vezme… asi nějaká karma… a že mi dává zabrat.”

Ester: Při stěhování mé kamarádky

#96

 

“Já jednoho dne stěhovala kamarádku k jejímu příteli, ten spolubydlel s kamarádem… a hned za dveřma do JEHO pokoje ležel časopis o focení… a už jsme kecali. Zůstala jsem na večeři a pak v obýváku i na noc. A pak jsem se z obýváku už přestěhovala k němu a momentálně vymýšlíme, kam se přestěhujeme spolu ve dvou… :)”

Stáňa: Na Novém Zélandě při sběru jablek

#94

 

“Na Novém Zélandě. On jabka trhal, já je balila. Od prvního dne jsme spolu bydleli ve stejném pokoji na ubytovně. Strávili jsme spolu úžasné tři měsíce, než jsem se musela vrátit do Čech.

První noc zpátky doma jsem řekla ségře, že se chceme vzít co nejdřív, i když o tom nikdy nepadlo ani slovo. Nemuselo. Oba jsme to věděli bez ptaní a domlouvání.

Bohužel jsm nevěděli, že díky úřadům, žádostem, povolením, vízům a podobným byrokratickým hovadinám se to “co nejdřív” protáhne na dva roky.

Už jsme spolu dvanáct let. Do dneška se nic nezměnilo na pocitu, že k sobě patříme jako dvě půlky rozlomeného jablka.”

Kamila a Kuba: Na čertech ve městě

#92

 

 

“Bylo 5. 12. 2016. Jelikož jsme byli oba na intru, vycházky jsme moc do pozdních hodin neměli. Jen výjimečně. Byli jsme na večeři, typický intrácký hnus, povolili nám vycházky do 8, abychom z toho reje čertů něco měli. Nikdy jsme se s Jakubem moc nebavili ani se nezdravili. Já, jelikož jsem posera a čertů se bojím, jsem si řekla, že se vrátím zpátky na intr, ať někde nechytnu hysterák. 😀

Jakub mi nabídl, ať jdu snimi (v tu dobu chodil s Adélou, se kterou se zrovna nemáme v oblibě). Usmála jsem se na něho a řekla mu, že mám panickou hrůzu z čertů, že radši zůstanu a půjdu zpět.

Nakonec jsem šla. Celou dobu mě objímal a pevně držel. (S Adélou se v tu dobu hádali a vůbec si sami sebe nevšímali.) Mezi náma to zajiskřilo a 18. 12. jsme se dali dohromady. 🙂 Máme ten nejúžasnější vztah. 🙂 Milujeme se a jsme štastný. 💗”

Sandra: Ve frontě v lékárně

#91

 

“Měla jsem po sedmiletém vztahu. Jednoho dne jsem zamířila do lékárny. Já – mrňavá a taky on – obr. Vrazili jsme do sebe, když se fronta stáčela, aby vůbec bylo možné otevřít dveře. Měli jsme si co povídat, nasmáli jsme se. Když jsme se potom rozloučili po třech společných dnech, ihned jsme si volali. Celé hodiny. Jednou jsme spolu telefonovali 13 hodin v kuse.

Nehledala jsem a potkala. Zblbli jsme oba, děsně, jak ve dvaceti. Jsme spolu tři báječné roky. Jen tím, že nejsme nejmladší, si již neseme na zádech každý slušnou bagáž problémů a závazků a to nám někdy život komplikuje víc, než by bylo únosné.

Takže si myslím, že stačí nehledat a ono to přijde ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. ;)”

Péťa: Oslava narozenin kamarádky

#87

 

“Snad nikoho nepohorším naším příběhem – neplánovala jsem ho takhle, ale tak se to prostě seběhlo. 😉

Srpnový víkend 1998 – v pátek slavila kamarádka narozeniny, kde jsme se s mým mužem potkali. Nějak se to tam vydařilo a zůstali jsme oba do rána, pak jsme šli do města na společnou snídani a protože jsme si všechno nestihli říct :), tak jsme spolu strávili celou sobotu…

Najednou byl večer a noc a my povídali pořád. V neděli jsem se už dostala domů, v pondělí jsem šla do práce se zbalenou taškou, protože odpoledne jsem se k němu stěhovala.

Po půl roce společného bydlení jsem objevila dvě čárky na těhotenském testu, o rok později jsme se brali – s tříměsíční Tinkou.

Se svatbou byly trochu komplikace, manžel je cizinec a nebylo úplně jednoduché zajistit dokumenty z jeho země (Kongo).

Teď máme ještě tříapůlletou Terezku a skororočáka Robina.

Společných 14 let za námi, netuším, co před námi, ale dovolím si říct, že ten víkend byl dobrá volba.”

Petra: SMS na cizí číslo

#86

 

“… já poslala sms omylem na jiné číslo s otázkou “už spíš???”, která byla určená pro mého vlastního manžela, páč jsem po něm něco chtěla (přivézt). 😀

Přišla vtipná odpověď, pak pozvání na kávu… společné brusle… spousta “platonických” schůzek, páč jsme oba byli zadaní a se závazky…

A pak jsme to rozsekli a šli do toho po hlavě. 🙂 Pár roků už jsme spolu a letos jsme se zařadili do skupiny “moje dítě a tvoje dítě bije NAŠE dítě.”

Brigita: Montér žaluzií

#84

 

“Byla jsem čerstvě rozejitá po 6 letém vztahu a vrátila se do bytu zpátky k mamince. Začalo slunečné jaro a mamka se rozhodla, že letos konečně objedná ty žaluzie do oken (bydlela v bytě teprve asi 3 roky).

Byla sobota a já se vracela z práce, kolem oběda měl přijít montér připevnit nám ty rolety do oken. Přišli dva – jeden se právě zaučoval a fungoval jako pomocník.

Mamka mi říká – běž se podívat na toho mladýho kluka, docela pěknej, bude se ti líbit! Já teda fakt neměla na něco takovýho náladu, žádnýho chlapa jsem nechtěla vidět aspoň rok. Pak ale vstoupil do místnosti, usmál se na mě, řekl mi dobrý den a já byla ztracená ♥.

Pokukovali jsem po sobě, já teda nenápadně, dělala jsem drahoty. 🙂 No ale líbil se mi strašně moc!

Za dva dny jsem si přes jeho kolegu sehnala číslo, napsala mu, šli jsme na pizzu a od té doby jsme pořád spolu. 😀

Zajímavé je, že právě na pohled frajírek, říkala jsem si, že to bude zábava na pár nocí… jenže po pár dnech jsem zjistila, že klame zjevem, že za touto fasádou se skrývá hrozně milý, rozumný a hodný kluk. A z těch pár nocí je skoro 6 let, z toho 4 v manželství. 🙂

Tenkrát měl montáž žaluzií jako přivýdělek ke své práci, aby měl na školné, což už samozřejmě dávno nedělá. Ten den šel poprvé a hned toto. 🙂

Náhoda, nebo osud?”

Sandra: Svatba po čtyřech týdnech známosti

#83

 

“Seznámení přes internet, vlastně přes kámošku, která se s ním znala a domlouvali jeho dovolenou v Česku (už tenkrát žil v Kalifornii) a hledali partu lidí… No, já jim napsala, že v létě přestavuju byt, takže nikam nejdu… to bylo 17. května 2000. Začátkem června (to jsem ho ještě ani neviděla) jsem si koupila na tři týdny letenku do USA (on ještě nevěděl, že mě pozve :-)). V červnu přijel na deset dní, stihli jsme vodu i návštěvu u jeho rodičů. V červenci jsem byla tři týdny v USA. Koncem srpna mi po chatu napsal dotaz, jestli bych si ho vzala – považovala jsem to za teoretickou úvahu (jako jestli bych si ho NĚKDY vzala), takže jsem napsala že jo. Odpověď: “Máme na to tři týdny”.

Takže časově to vypadá takhle:

seznámení virtuálně 17.5.2000
svatba 23.9.2000
sestěhování 22.10.2000

Od seznámení do sestěhování jsme spolu strávili celkem asi měsíc (deset dní v červnu, tři týdny v červenci a víkendová svatba – na tu přijel do Česka na otočku, už neměl dovolenou. :-)) Takže svatba po čtyřech týdnech známosti. :-))

Jsme spolu dvanáct let.”

Pája: Na pokecu

#81

 

“S manželem jsme se poznali na chatu, aniž bychom se chtěli seznamovat. Já se v té době rozváděla po krátkém, divokém a špatně končícím manželství. Cokoliv co mělo pindíka jsem nechtěla vidět a slyšet nejmíň dalších deset let.
Na netu jsme se poznali na konci zimy, v dubnu jsme se prvně viděli naživo, pak ještě jednou v květnu a červnu. V červenci mi manžel oznámil, že dal výpověď a od srpna bydlí v Praze v podnájmu. (Svojí mamince to oznámil na konci července, vydýchávala to pak ještě nějaký čas a ani se tomu nedivím. 😀 ) Od října jsme spolu bydleli, 1. září příští rok se brali. Letos jsme měli 7. výročí svatby a máme skoro čtyřleté dítě.

Pikantní je, že manžel si myslel, že na tom chatu jen předstírám, že jsem ženská, moje hlášky prý spíš seděly na chlapa, co si ze všech dělá srandu + ho prej zaujal můj nick, že prej ho zajímalo, co za exota má takovej nick.
A já si dodneška pamatuji, když měl poprvé přijet a já jsem na něj čekala na Florenci, jak jsem toužila stát se tenčí a ještě tenčí, až budu natolik tenká, že nebudu za jedním ze sloupů, co tam tehdy byly, vůbec vidět. 😀 A nezapomenutelná je naše první společná jízda metrem, oba jsme upřeně civěli z okna na kabely vinoucí se po zdi tunelu. 🙂 Dodneška na to vzpomínáme.”

Kristýna: V práci

#79

 

“My jsme se seznámili v práci. Měli jsme kanceláře naproti sobě a docela dlouho jsme po sobě pokukovali. Kolegyně mě pak přesvědčila, ať mu napíšu e-mail. Já mu sice napsala, ale pak si to rozmyslela, ale než jsem to stihla smazat, přišla kolegyně, dala enter a už to šlo.

První rande 6. prosince 2001, svatba 2005, syn se nám narodil na přesně pětileté výročí.

Žádost o ruku proběhla tak, že já šla v noci na záchod a když jsem se vrátila, tak jsem měla na polštáři krabičku s prstýnkem a manžel dělal, že spí a o ničem neví.

Jo a první dovolená byla na kolech. Manžel šel uložit kola, já nasedla do vlaku, ale vlak se rozjel, já měla s sebou pouze tašky se špinavým prádlem, ani telefon, ani doklady, ani lístek, ani peníze jsem u sebe neměla. Průvodčímu jsem se zželela a nechal mě dojet až do Prahy. Manžel jel vlakem za mnou a na každé zastávce koukal, jestli mě nevyhodili z vlaku.”

Adéla: Spřízněná duše na internetu a rande naslepo

#78

 

“Podzim 2001 – vlezla jsem na net prozkoumat, co je to vlastně ten chat… A prvnímu člověku, který se mě zeptal, jak se mám, jsem na sebe doslova vyblila všechno…

Cítila jsem se tak sama a najednou příležitost se vypovídat, tak jsem ji využila. Vzal si na mě telefon (později mi řekl, že měl o mě strach, že to byla vážně síla co všechno jsem mu řekla). Po pár týdnech jsme se do sebe zamilovali, přestože jsme se neviděli ani na fotce. Viděli jsme se poprvé v únoru 2002 a já byla od té doby ztracená… Ty účty za mobil… Smsky mám dodnes schované.

Do dubna 2003 jsme si oba vyřešili minulost a já se k němu nastěhovala. Květen 2005 svatba a na podzim 2005 dcera, 2008 synové… Milujeme se dodnes, prožili jsme si spolu leccos. Vím, že jsem si vybrala dobře, doufám, že on to vnímá taky tak.”

Monika: Na čarodky v hospodě

#77

 

“Tak já se seznámila s manželem na „čarodějnicích“. Znala jsem ho od vidění, jezdil tam na chalupu, Pražák. 🙂

Ten den zrovna s kamarádem stěhoval z Prahy na chalupu starou kuchyňskou linku. Po práci šli na pivo. Mně u ohně zrovna došlo víno, tak jsem se s kamarádkou vydala ho do hospody koupit a k ohni jsem se už nevrátila. Můj budoucí manžel mě oslovil u baru, že se známe od vidění, tak jsme si řekli, jak se jmenujeme, seznámil mě s kamarádem a pak už jsme jen kecali a kecali. 🙂

Kamarád už usínal na židli, ten večer vypil asi 4 kafe, jak jsme se my dva nějak zapovídali. 🙂

Dostala jsem tel. číslo, chvíli jsem tedy se zavoláním otálela, ale pak jsem se překonala a zavolala… no a jsme spolu už 17 let jako manželé, 2 děti.

Takže tenkrát jsem taky nečekala nějaké zásadní seznámení, zkrátka jsem si šla jen pro víno do hospody a přitáhla si chlapa. 🙂 🙂 Teď si mě z hospody občas tahá domů on. :D”

Mařenka: Na vejšce

#76

 

“Na vejšce, on byl o rok níž, ale měli jsme společné kamarády. I když on si první naše setkání nepamatuje, bylo to v baru a on zapíjel vyvrknutý kotník ze softbalu (myslel si, že bolest přejde a přešla, ušel s tím zhruba 3 km domů, aby pak měl měsíc sádru). To bylo zhruba v roce 1994.

Postupně se z nás stali nejlepší kamarádi, oba jsme byli střídavě zadaní a vzájemně jsme si radili, co a jak v našich vztazích. Já jemu radila s holkama a on mně s klukama. No a asi v roce 1996 jsme oba byli najednou volní a tak jsme spolu trávili tolik času, a podnikali spoustu věcí, že jsme zjistili, že vlastně nechceme nikoho jiného.

V roce 1998 byla svatba, v letech 2001 a 2003 se nám narodily dvě krásný holky a jsme spolu do teď a doufám, že navždy, protože si nedovedu představit, že bych měla být s někým jiným.

Jsem tady teď dojala samu sebe. “